Tomáš Řehořek má talent. Ví se o tom od doby jeho debutu Proměny a Piko to jenom potvrzuje. Podobně talentovaných má naše současná kinematografie málo. Většina režisérů tu bere svou výsadu točit filmy prostě jako fakt. A ještě se u toho tváří, že o výsadu nejde. Vyrábějí filmy s pomocí běžícího pásu a k tomu si občas pokrytecky povzdychnou, jak těžké je sehnat peníze, a jak rádi by točili úplně něco jiného, než točí. Nedokážou překročit formu scénáře, který obraz po obrazu jen oslovsky rekonstruují. Experiment je nadávkou. Diváckost modlou.
Piko má hodnotu experimentu a od diváka vyžaduje pozornost, kterou si ovšem umí technickými parametry náležitě vynutit. Výsledkem je film nejen s výbornou kamerou (opět Tomáš Řehořek), ale i dráždivými zvukovými efekty. Rostislav Novák (Pavel) pak na sebe přirozeným výkonem v hlavní roli strhává pozornost, což sice v důsledku znamená, že zbytek hereckého obsazení tu žije v jeho stínu, ale rozhodně nejde o žádné lajdácké figurkaření. Například Miloslav König (Fífa) rozbaluje od Tajností naprosto odlišný výrazový rejstřík a je to zajímavá proměna. Tomáš Řehořek stvořil silný film. Nejen svým obsahem, ale především formou. A za to mu patří dík.
