Skyline jsem jako fanoušek opustil těsně po výměně vokalistek. Ne pro samotnou změnu, ale proto, že mi zněli čím dál víc ohraně a repertoárově unaveně. Nejspíše jsem viděl až příliš mnoho jejich koncertů. Každopádně jsem si je zakázal a můj vztah k nim pomalu vychládal. Nová deska mě překvapila. Taneční energie, pro kterou jsem se za nimi kdysi táhnul, ustoupila do pozadí. Úplně odejde nejspíše s příštím albem. Nadešel zkrátka čas kytar. Hned první song "You Don't Know Me" tomu dává za pravdu a Marka Rybin se v něm cítí skutečně jako doma. Nejzajímavější položkou je ovšem "Hungover" evokující nu rave. Pokus to vůbec není špatný. Vtahuje do žánru českou melodičnost. Ocenit je ho třeba o to hlasitěji, že podobně stylově odvážný kousek už na desce není. Kytarový tah na branku tu většinou vítězí nad uvolněným tanečním feelingem. Částečně ten útok povolí pouze v závěru stopáže, aby tím ovšem posvětil největší paradox "Private Madness Public Danger". A sice, že až na "Better Bright Tomorrows" se jedná o nejslabší místa. Skyline jsou mrtví, ať žijou Skyline!