Někomu už téma propagandistických seriálů může přijít vyčpělé, ale dokud redaktoři kulturních rubrik budou shledávat, že se v české kultuře neděje nic podstatného, nezmizí. Pohoršovat se od stolu je totiž vždy pohodlnější, a tak dobrou polovinu novinové strany pátečních LN zabírá moralistní apel nad tržním chováním České televize.
Seriál "Okres na severu" jsem nikdy neviděl a ani přes důraznou negativní reklamní kampaň Jany Machalické na tom nehodlám nic měnit. Stačí mi vědomí o jeho poplatnosti době, ve které vznikl. Možná, kdybych o něm neměl ani páru a někdo by mi zkusil namluvit, že se jedná o prequel Okresního přeboru, neodolal bych.
České televizi bývalo vytýkáno, že neumí hospodařit se svým archívem. Drží si ho pod zámkem a nikomu k němu nepustí. Časy se mění. Ovšem pro některé směrem k horšímu. Co s tím? Měla by být ve svobodném tržním prostoru uplatňována direktivní pravidla, která ho regulují? Je veřejnoprávní televize součástí procesů probíhajících v rámci tržního hospodářství nebo má svou vlastní ekonomickou planetu? A měli by novináři určovat jakémukoliv subjektu s čím má obchodovat?
I každá vydělaná bankovka z prodeje dvd má ovšem dvě strany. Uvědomuje si Česká televize, že vydáváním podobných dinosaurů ubližuje lidem, kteří díky v nich oslavovanému režimu přišli o majetek, zdraví, o své blízké? Může si ale v demokratickém režimu dovolit kdokoliv diktovat lidem na co se mají dívat a co si o tom mají myslet?
Možná, kdyby novináři věnovali tolik času a umu upozorňováním na daleko hodnotnější kulturní projekty a produkty, o "Okres na severu" by už dneska nikdo ani nezavadil. Jo, pečovatelská uvědomělost a pocit jakési informační nadřazenosti, to je pro každého žurnalistu obecně cesta do pekla. A proto je i v Česku mediální scéna tak cítit sírou.