Pokud jste měli šanci sledovat přenos z udílení Brit Awards, víte, že její hlas přinutil vstát nejen slušný počet celebrit pod pódiem, ale dočkal se i bouřlivých ovací ochozů (viz. video pod článkem). A z počtu následných záběrů kamer na její spokojenou tvář během zbytku večera pak bylo rázem jasné, kdo se stal jeho královnou. Přitom to během první sloky vypadalo na průšvih. Nakonec zpěvačka dojala samu sebe a postarala se o vrchol ceremoniálu nepřekonaný ani hořícím mužem během show, kterou předvedl Plan B. Singl "Someone Like You" odezpívaný pouze za doprovodu klavíru, je ve stejné úpravě i na novém albu. Adele se s ním tento týden přihlásila po dvou letech od debutu a opět mu dala do titulku stav najetých let na svém tachometru, kterého dosáhla v roce pořízení nahrávky. Podává na něm fenomenální vokální výkon, ale hudebně album poněkud nudí. Jakoby nazpívala desku původně připravenou pro o dvě generace starší zpěvačku.
Začátku není co vytknout. "Rolling In The Deep" dovoluje ve středním tempu rozehrát trochu špinavější zabarvení jejího hlasu. Ještě lépe je na tom po hudební stránce "Rumour Has It" ukrývající v sobě špetku Marka Ronsona a špetku Florence And The Machine. Vzhledem ke zbytku alba se jedná o vůbec jeho nejlepší položku. Od třetího kousku už totiž začíná konzervativní nářez par excellence. Tklivé melodie masového popového kýče se soulovým nádechem jen zřídka přeskočí do rychlejšího tempa. Vše se zkrátka podřizuje zpěvu. U Adele je naštěstí její Boží dar opravdovou spásou pro posluchače. Umí s hlasem pracovat, dávat mu patřičné dramatické odstíny a tím vyvažovat nudnou hudební produkci, která zabila i předělávku "Lovesong" původně od The Cure. Pěvecký výkon ovšem předvádí opravdu neuvěřitelný, a když dojde na zmiňovaný singl "Someone Like You", je jasné, kdo bude sbírat ceny za letošní rok. Británie prostě lepší mladou zpěvačku v současnosti nemá.