Tahle deska mi v hlavě straší zhruba týden. Projel jsem ji čtyřikrát a nejspíše ne naposledy, neboť se stala mým nejoblíbenějším českým folklórním kýčem od dob Čechomoru s deskou "Proměny". "Návaz" je jen o něco málo sofistikovanější a hudebně o dost více temnější. Doom jsem považoval za už pár let mrtvý žánr, a abych nezdržoval, myslím si to stále, ale je v něm cosi fascinujícího, co právě i z téhle nahrávky dělá nadprůměrnou záležitost. Tedy, ne, že by se současný zvuk Silent Stream of Godless Elegy dal vůbec označit za ryzí doom, ale stále obsahuje některé prvky a postupy, které pomáhají skladbám udržovat vnitřní napětí a dramatičnost, a to i přes jejich nemalou stopáž.
Album v sobě ukrývá tři velká pozitiva. Nejpodstatnějším je způsob, jakým drží pohromadě. Netříští se na jednotlivé písničky, ale jedna do druhé do sebe zapadají a nejlépe vyzní právě jako součást celku. Svou zásluhu na tom mají texty, které jsou druhým příjemným faktorem "Návazu". Směsice obrazů pohanských rituálů a lidové mytologie z devadesáti procent nezní směšně, což lze na takovém prostoru považovat za malý zázrak. Třetím plusem jsou aranže. Folklórní pasáže se nenásilně prolínají s metalovým nářezem a například chvíle, kdy hrají společně pouze bicí s cimbálem ("Pramen, co ví") patří po této stránce k nejsilnějším momentům.
Trochu rozpačitě dopadl zpěv. Hanka Nogolová zní po určité době už trošku jednotvárně. Navíc díky své barvě a poloze hlasu (nemůžu si pomoct, ale evokuje mi selku od dechovky) ztrácí chvílemi, vzhledem k textům, na přesvědčivosti. Tu naopak nabírá s každým tónem odezpívaným v tandemu s Pavlem Hrnčířem. Jejich vzájemný soulad pak pomáhá již zmiňované dramatičnosti skladeb. On však nesmí přeskakovat v jedné pasáži ze zpěvu do chroptění, což pak ve výsledku vyznívá poněkud směšně. Naštěstí je takových momentů opravdu minimum ("Zlatohlav"). V okamžiku, kdy oba rejstříky od sebe oddělí, dá se to přežít. Tedy až na závěrečný kus "Samodiva", kdy mu při zpěvu vychází z hlasivek cosi nasládlého a mýdlového.
"Návaz" je dobrá deska. Vychází z české folklórní tradice a prostřednictvím textů jí nabízí nový výklad. Silent Stream of Godless Elegy by si za ní zasloužily stejný posluchačský ohlas, jako měly "Proměny", ale vzhledem k náročnějšímu hudebnímu pojetí se ho přinejmenším ve zdejší kotlině nedočkají. Doma zkrátka není oficiálně nikdo ani prorokem, ani pohanem.