Milena plamenně obhajuje svou aktivitu ve straně: "Když jste na vrcholku hory, všichni na vás vidí a jste tam sám a fouká tam, sychravo tam je a jelikož jste tak trochu královna, jako já byla, tak vzbuzujete hafo závisti a jste terčem brutálních pomluv. ...
... Já vydobyla týhle malý zemičce respekt, víte. Němčoury i Rusáky jsem nám držela svejma vypěstovanejma pažema v uctivý vzdálenosti. ...
... Jasně, dějou se u nás svinstva a disidenti a knězové jsou popotahovaný a nepouštěj lidi ven, a doma se mluví jinak než venku a některý lidi nemůžou na školy a debilové, jak Bilak a Jakeš se pakujou, jasný, jasný, ale když mě vyzvali, abych zvedla svůj hlas a nejenom kouli, tak já to udělala, já se stala symbolem poctivý lopaty, síly a světovosti. Chtěla jsem otočit vzor pro mládež zdravým sportovním směrem k hodnotám. Já jsem tehdy Masaryka neznala, ale věřím, že by mě dneska pochopil."
Milena o své podpoře: "Lidi mi fandili, celý rodiny volali: Mílo, házíš i za nás."
Rozněžnělá Milena: "Já jsem jedno velký dynamo. Zvedám lidičky, co jsou pohozený u silnice, jak hadrový panáčci, zdvihám je, takhle jim foukám do peříček a povídám: Vzlétni zpátky do života. Je krásný den!"
recenze Koule zde