Co očekáváte od poslechu alba? Že vás bude bavit, že vám spraví dobrou náladu, že se nebude podbízet, protože si hudebník myslí, že, co posluchač to idiot? Pokud jste si na některou z možností odpověděli ano, natočili Noah and the Whale album právě pro vás. Svým novým počinem povýšili hudební nekomplikovanost na přijatelnou zábavu, za kterou se nemusí stydět oni ani posluchač. Indie folk obohacený o sborové refrény a nějaký ten klávesový rejstřík. Přesvědčivé texty o tom, že život je báječný. Zpěvák/vypravěč s hlasem v poloze připomínající tu Toma Pettyho, tu Nicka Cavea. Jarní dávka pozitivní energie s postupným uvolňováním. Dokonalý nástroj k odstranění zimních chmur. Na první poslech dobrý. S každým dalším se dostavuje znepokojující pocit vrcholící poznáním, že lepších pecek, než byl první singl, je na albu zanedbatelné množství, a že většina skladeb si je tak trochu podobná. Noah and the Whale vydali široce posluchačsky přístupnou desku, aniž by zpochybnili svůj dosavadní repertoár. Můžou tak počítat s nárůstem fanoušků a zároveň se nemusí bát odlivu přízně hudebních kritiků. Podle dosavadních ohlasů to totiž vypadá, že také oni si na úvodní otázky odpověděli ano. I na ně přišlo jaro.