... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Duben 2011

Debbi - Touch the Sun ... 60%

30. dubna 2011 v 13:18 | Petr Balada |  recenze cz
Už dlouho nevyšel podobně marketingově ošetřený debut. Debbi kam se podíváš. Naštěstí výsledný produkt není zase takový průšvih jako u Davida Deyla. Ale byl bych střídmý, i co se týká chvály "Touch The Sun". V podstatě nejde o nic více (ani méně), než o prvotinu velmi nadějné zpěvačky, která chvílemi zpívá jako Amy Winehouse, chvílemi jako Pink a na závěr jako hvězda Oktoberfestu. Přestože sama zpěvačka říká, že je pro ni nejpřirozenější zpívat v angličtině, měla by zůstat u osvojené češtiny. Jedině v ní se její výjimečná barva hlasu neztratí. Nebo využít možnosti známosti s Creative Music House a nechat si příští desku zprodukovat v Bratislavě, protože repertoár Martina Ledviny je vylouhovaná pop rocková sterilita, se kterou nebude vyčnívat ani ve zdejším hudebním rybníčku. "Touch The Sun" dobře ilustruje bídu tuzemských debutů. Místo: "To jsem já a to je můj hudební názor" jen: "To bych mohla být já a tohle všechno umím zazpívat". I v případě Debbi proto platí, že naše scéna je sice o jedno jméno objemnější, ale jestli se tím stala zároveň bohatší, není ještě tak úplně jisté.

Eddie Stoilow - Oh My God! ... 70%

27. dubna 2011 v 17:40 | Petr Balada |  recenze cz
...
Úvodní trojice "Here We Go", "Frozen" a "Hard Day" je hitově nabušenou skrumáží skladeb s darem možnosti prozpěvovat si jejich refrény už při prvním poslechu. Přičemž překvapivější vstup do alba, než jaký nabízí prvně jmenovaná, aby člověk vůkol pohledal. Ve chvíli, kdy se čtvrtou "Caroline" nahrávka zpomalí, začne se dostavovat pocit nudy. Ten naštěstí končí téměř záhy, a to díky zajímavě vystavěným bicím v refrénu následující "Oh My Gosh!" Nicméně další pecka rozmnožující úvodní skvostnou sérii přichází až s číslem deset. Tady nezbývá než napsat: "Goodbye" s Davidem Kollerem za bicími je vůbec nejlepší položkou desky a současně prozatím jedna z nejlepších tuzemských písní letošního roku.
...
... celý text recenze zde

Gottland - Švandovo divadlo (21.04.2011) ... 70%

26. dubna 2011 v 18:19 | Petr Balada |  Divadlo
V okamžiku, kdy začnete přemýšlet nad charakteristikou vlastního národa, dříve či později jste postaveni před vnitřní otázku, zda vůbec lze dosáhnout jejího objektivního popisu. Rozhodnutí, které se na první dojem může zdát marginální, má přitom velký vliv na výsledné teze. Můžeme se skutečně oprostit od vlastní příslušnosti k němu? Jsme schopni a ochotni vnímat i stinné stránky? A jak to potom zahýbe s přirozeným patriotismem? Nabízí se samozřejmě mnohem snazší cesta, která podobné myšlenkové pochody zatlačí do kouta i před případnými kritiky - prohlásit za kosmopolitu. Žádná citová příslušnost, žádná odpovědnost za jakýkoliv pod touto schovkou předložený závěr o povaze národa. Já nic, já Evropan.

Daleko výhodnější pozici má člověk popisující cizí národ. Je zbaven tíhy kritiky z vlastních řad. Ušetřen falešného vlastenectví a hloupých polemik o zaprodanosti. I on se však nevyhne otázce, zda může poskytnout celistvý pohled včetně pochopení pro místní speciality. Mariusz Szczygieł je výborný pozorovatel. Skrze osobnosti, které prošli našim dvacátým stoletím, poskládal mozaiku poskytující odraz české povahy (byl by stejný i při výběru jiných postav?) Hledáním společného jmenovatele, ale také jeho protipólu, a zasazením do kontextu doby přesvědčivě přibližuje osud národa zmítajícího se v neustálých vlnách přílivu a odlivu přízně k právě vládnoucím modlám. Ve vlastním zájmu zajištěného života omlouvajícího svou přizpůsobivost a neschopnost mít odlišný názor na vzdálenost větší, než sousedův plot.

Rozhodnutí přenést jeho texty na jeviště je stejně záslužné rozhodnutí jako v případě zhudebněného procesu s Miladou Horákovou, s kterým tvoří na dálku pomyslné duo divadelního vyrovnání se s minulostí. Ale zatímco v případě "Zítra se bude..." tvůrci vsadili na minimalistickou údernost zintenzivněnou téměř intimním prostředím prostoru divadla Kolowrat, které dovoluje daleko více zatáhnout do děje diváky, Švandovo divadlo muselo najít cestu k mnohem objemnějšímu počtu cílů. A stejně geniálním nápadem jako je v prvním případě průhledná stěna měnící se nasvícením v zrcadlo, se ukázalo pro inscenaci režiséra Petra Štindla zaštítit dění fenoménem sociálních sítí. Hra tím dostala možnost oslovit širší diváckou základnu, ale zároveň se i žánrově posunula směrem k absurdní komedii.

Nenápadně se mu tak také podařilo dějově překročit hranice jednoho národa, když prostřednictvím promítaných statusů a zpráv ze sociální sítě přenáší část národní odpovědnosti na mnohem větší celek s důrazem na kontext celé doby (zejména v událostech probíhajících za nacistické okupace). To, co by možná v komornějším prostoru zavánělo zbytečným švejkovstvím odvádějícím pozornost, však tady funguje. Navíc text, se kterým se hraje, je sám o sobě tak silnou výpovědí, že podobné zlehčení snadno unese. Vždyť nakonec stejně všechno přebijí pravdivé osudy postav vypovídající o nás samých mnohem více, než by nám mělo být milé.

Zhasněte lampiony! - La Fabrika (13.04.2011) ... 60%

25. dubna 2011 v 10:23 | Petr Balada |  Divadlo
Peter Serge Butko je režisérem malých prostor. Nebo ještě jinak. Je režisérem s omezeným vnímáním prostoru jeviště. Můžu se samozřejmě s tímto soudem mýlit, ale po zhlédnutí představení "Zhasněte lampiony!" a v souvislosti s předchozí návštěvou "Bláznivého Petříčka", není pro mě jednoznačnějšího rozuzlení jeho práce. Zatímco "Petříček" díky nápadu s projekční plochou tento hendikep ještě potlačil, "Zhasněte lampiony!" postrádající podobný maskovací prvek už nikoliv. Hra probíhající na jednom místě a v téměř autentický čas, nabízí díky prostředí parku nespočet možností. Stačí si rozvzpomenout na návštěvu některého z nich, aby bylo jasné, co všechno v něm lze zažít a vidět. Chytře vybudovaná scéna s tribunami hlediště evokující přírodní amfiteátr při prvním seznámení ještě mnohé slibuje, ale nakonec se celé představení soustředí pouze na text. V případě závažného dramatu lze podobný inscenační přístup přijmout, v případě komediálního textu pro dva herce hrozí estetika podívané na úrovni televizních silvestrů, což se několikrát bohužel stalo. Textu je příliš, sarkastické bonmoty se střídají v kulometné palbě bez možnosti delšího dozvuku. Dalo by se říci, že se více mluví, než hraje, ale "Zhasněte lampiony!" díky duu Vilhelmová - Miezga přeci jenom o herectví trochu je. I přesto však nezbývá, než s lítostí konstatovat, že celá produkce působí jako dobře secvičené zájezdové představení se známými herci, ale o divadle to příliš není.

Katy B. - On a Mission ... 100%

5. dubna 2011 v 20:38 | Petr Balada |  Hudba
"Sorry Jessie J, but it's one-nil to Peckham and mission accomplished: this is the British pop debut of the year"
nme.com

"She's shining bright and crying out to be taken on as Britain's new favourite pop star - and if this album is anything to go by, it looks like the stage is set."
bbc.co.uk

"It's not just the nods to decades-old house and jungle that provide a perspective on dance-music culture that predates the tyranny of the David Guetta era-- though Geeneus and Zinc get all the credit in the world for following up Katy's early breakthroughs with a first-rate collection of beats that reunite the disparate splinters of bass music culture past and present."
pitchfork.com

Revoluční desky se za poslední desetiletí vydávají pouze v hlavách recenzentů. Těch, které skutečně něco ovlivnily a změnily hudební svět, nakonec zbylo jen pomálu. "On a Mission" může být další. Nadšené recenze tentokrát nepřehánějí. Tohle je skutečně svěží závan do zatuchlého světa pop music. Neuvěřitelně silná kolekce, která může dostát kultovního statusu podobného debutu Kosheen. S tím rozdílem, že Katy B, rodačka z anglického Peckhamu, má výhodu přeci jenom chytřejšího repertoáru (např. jazzem načichlá "Hard to Get"). Taneční crossover namíchaný mj. z ingrediencí breakbeatu, dubstepu či drum'n'bassu funguje, ať už se dostane k bodu varu v úvodu alba nebo jenom tak probublává v jeho polovině. Produkční trojice Benga, Geeneus, Zinc, která by měla být za svou práci blahořečená, dokázala využít omezených vokálních možností Katy B. na maximum. Takhle zkrátka zní dokonale zprodukovaný debut. Žádné přešlapování na místě. Žádné držení se při zdi. "On a Mission" - to je pekelná jízda po okruhu formule jedna.

Seznamka ... Katy B. (uk)

5. dubna 2011 v 20:30 | Petr Balada |  Hudba

Na první pohled byste řekli, že se jedná o éterickou bytost. A podobně působí i její vokální projev. Ovšem hudební podkres, který její zpěv doprovází, je sakra zemitý. O průniku dubstepu do mainstreemových vod tu byla řeč v souvislosti s NERO nebo dvojkou Chase & Status. V obou případech však šlo o pokus zevnitř scény. Katy B. je však nové jméno, které svůj repertoár už na podobné žánrové fůzi staví. A že jde o hodně žhavou záležitost, dokládá štít v podobě velkého studia Columbia Records vlastněného Sony Music Entertainment opatrující její debutové album "On a Mission".




Song "Katy On a Mission", který vyšel v srpnu 2010 jako B strana vůbec prvního singlu Katy B. "Louder", to nakonec dotáhl až na páté místo ostrovní hitparády a videoklip k němu se může chlubit více než dvanáctimilionovou sledovaností. Spoluautorem povedeného tracku je Benga, jedno ze žhavých producentských jmen točících se okolo britského dubstepu. Vzhledem k ohlasu jejich společné práce tak nepřekvapí, že právě on stojí v pozadí debutu Katy B. Než však došlo k rozhodnutí ho vůbec natočit a vydat, vymetala Kathleen "Katie" Brien taneční kluby jako hostující vokalistka s použitím krycího jména Baby Katy. Na kousku "Perfect Stranger" už však spolupracovala pod svou novou sólovou identitou.



Mimochodem za vynikajícím projektem Magnetic Man, na který se můžeme těšit i v rámci festivalu Pohoda, se ukrývá nejen Benga, ale také pionýr dubstepu Skream. Jo, v Trenčíně půjde do tuhého. Ale zpátky ke Katy B., které se v roce 2009 podpisem smlouvy s velkou nahrávací společností pozvolna začal měnit život. Z lokální hvězdy jedné londýnské univerzity se stala taneční diva. A podle ohlasů na její právě vydaný debut to vypadá, že navzdory přehlédnutí ze strany různých sestavovačů žebříčků žhavých jmen pro letopočet 2011, to bude právě ona, kdo se bude letos těšit největší pozornosti a přízni kritiků.

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...