"Urbi And Orbi" je natolik nevzrušivou deskou, že buď u ní usnete, nebo usnete. Akustickou křehkost Colorfactory vystřídaly mašinky, které skladbám sebraly duši. Elektronika sice dělá hudební svět zábavnější, ale musí se znát míra a hlavně účelovost použití. V tomto případě je všeho příliš a zároveň váhavě málo. Monotónní vokální projev, přes který se přelívá hromada lo-fi a jiných zvuků, je snesitelný sotva pár minut. Pak už se dostaví paní Nuda s panem Zívačkou. Přitom ve chvíli, kdy Prince Of Tennis přidají na tempu ("Failure Is Art If You're A Robot"), tak nabírají na zajímavosti a najednou je jejich produkce o pár hodnotících desítek procent výše. "Urbi And Orbi" má pro tuzemskou scénu svou hodnotu v žánrovém ukotvení. Podobných desek tady příliš nevychází. Ale jestli se Vám stýská po Colorfactory, dopřejte si raději lednové album od kanadského projektu Destroyer. "Kaputt" zaslouženě patří k prozatím letos nejlépe hodnoceným počinům vůbec, a navazuje na ně překvapivě více, než aktuální počin dua Čechtický - Volenec.