Pokud se podíváte na booklet alba, najdete dvanáct důvodů, proč dostala tahle deska stovku. A nic na tom nemění ani fakt, že právoplatných položek je deset. Ono totiž i dát dohromady skutečně fungující intro a outro je umění. Na začátku jsem nevěřil, že by "Ležatá osmička" mohla být tak vyvedeným počinem. Podivné alibi vysvětlující název a ústřední téma jako zacyklení či opakování se nevzbuzovalo příliš důvěry. Jenomže pak deska začala hrát. S postupujícím časem se ukázalo býti zřejmým, že ne opakování, ale spíše návraty jsou tím barevným našponovaným provázkem držící všechno pohromadě. Tata Bojs se vrací k punkové zběsilosti svých hudebních začátků, která se promítla do eklektického crossoveru "Papírovka". Vrací se k Funèsovi, ke smyčcům, k francoužštině i ke geometrii přímek a úseček. A stále umí pobavit netradičními slovními obraty. Ani v jednom z uvedených příkladů se přitom skutečně neopakují (jak slibuje intro), a to je v rámci diskografie jednoho souboru neuvěřitelný výkon. Ba co víc, představují se ve velmi nečekaných číslech. Ať už za to může značně radikální text v apokalyptické vizi světa "2031" nebo nekompromisní slovní nátěr v kousku "Světová" s hostujícím Vladimirem 518. Vyvrcholením pak budiž spojení s Clarinet Factory (kteří jsou držiteli kult.mix alba roku 2010) v písničce "Písmenková". To je čistá hudební radost geniálního souznění hudební a textařské hravosti. "Ležatá osmička" vyšla jen krátce poté, co bylo "Futuretro" vyhlášeno v anketě idnes.cz za album nultých let jedenadvacátého století a Tata Bojs si s ní zadělali na možnost figurovat na předních příčkách v podobných anketách rekapitujících minimálně letošní rok.