Minulý rok přišel prudký déšť do vrcholu prvního dne festivalu. Tentokrát si to vybral o den dříve, ale minimálně na podloží areálu zanechal vydatné stopy i tak. O kempech nemluvě. Ovšem nevyzpytatelné počasí už zkrátka k festivalům patří a stěžovat si na něj postrádá smysl. To lze maximálně na míru snahy pořadatelů, jak si s jeho případnými následky poradí. Při vzpomínce na čtyřkolky ničící už tak bídně schůdné komunikace Sázavafestu, lze konstatovat, že na Oplatilu to v pátek vypadalo ještě dobře.
Pořadatelé si letošním ročníkem vyzkoušeli nové místo. Stěhování však nebylo nikterak dramatické, protože se jednalo o přesun pár desítek metrů. A festivalu rozhodně prospěl. Počet návštěvníků roste a s ním samozřejmě i nárok na prostor. Pro příští rok by to chtělo ještě doladit ukazatele. Možná by vůbec nebylo od věci vymyslet jednotný grafický styl celého podniku, který by ho posunul zase o level výš. Ale přemýšlet by se mělo i o závažnějších věcech, protože když několikrát za sebou vyleze na vpravdě nemalou konstrukci hlavního pódia jakýsi idiot, aby se předvedl, začíná jít do tuhého.

Raději pojďme k programu. Zatímco sobota shromáždila na hlavním pódiu provařená jména, pátek naopak nabídl čerstvou krev, kterou naštěstí neředil žádný otravný MC. Sety Brookes Brothers a zejména Camo & Krooked dokázaly, jak moc se začíná dubstep roztahovat a jak celé dnb scéně jeho zvuk pomohl. V případě druhých jmenovaných jsem rád, že to nebylo střílení od boku, když jsem je označil za černé koně tuzemské festivalové sezóny (zde). A soudě dle nabídnuté ochutnávky budou hodně vysoko bodovat i se svým novým albem vycházejícím prvního října.
Za Brookes Brothers pak míří osobní poděkování z čisté nostalgie za připomínku tracků starších i za remix pecky od Chase & Status "Let You Go", která se dle četnosti výskytu v průběhu celé noci stala neoficiální hymnou Let It Roll. Opět tak musím na těchto stránkách zopakovat, jaká je škoda, že je žádný z festivalů letos na živé vystoupení neurval. Poněkud orvaný si člověk mohl připadat v dubstep stanu. Zvláště, když tam zavítal ve chvíli, kdy dunivá vlna právě protrhávala repráky. Naštěstí byla o kousek dál Azyl stage. Regenerační breakbeatové centrum.

Zvláštní zmínku si zaslouží i VJs, kteří se na Radio 1 Take Control stage a zajímavě řešené projekční ploše v dubstep stanu předvedli ve velmi dobré formě (pozorováno mezi třetí a půl pátou hodinou ranní bez vlivu jakýchkoliv látek). Dokonce bych si v této souvislosti dovolil použít slovo videoart, díky kterému jsem nakonec ani nestihnul plánovaný vlak. Mimochodem na webu uváděná vzdálenost tří kilometrů to po silnici k zastávce není ani náhodou, což je pro příští rok dobré vědět.