Pousmál jsem se, když mi do očí vpadl řádek webové diskuse na oficiálních stránkách festivalu, který jednoho nováčka upozorňoval, že pokud se chystá na Pohodu poprvé, musí počítat příští rok s návratem. Je to i můj případ. Jakmile se člověk jednou chytí, už zkrátka není cesty zpět. Bohužel si to s sebou nese jeden pro okolí iritující fakt. Neustále srovnávání s úrovní tuzemských akcí, které následně navštívíte. Zkrátka, po několikáté poznámce, že na Pohodě tohle a támhle, vás většinou kamarádi začnou posílat kamsi. Ale abych potěšil i jejich stranu barikády, musím přiznat pár drobných nešvarů letošní Pohody.
Před rokem jsem na ni dorazil první den až k večeru a cesta od nádraží do stanového městečka ani nemohla být plynulejší. Tentokrát nastal zádrhel hned zkraje. Kyvadlová doprava nestíhala pobírat zájemce o přepravu. Dělo se tak okolo čtvrté hodiny odpolední. Zatímco pár hodin předtím bylo možné spatřit hned tři autobusy čekající, jestli do nich vůbec někdo vleze, v inkriminovaný čas se příjezd alespoň jednoho z nich slavil málem bouřlivým aplausem neustále přibývajících a tlačících se návštěvníků. Volba městské hromadné dopravy se nakonec ukázala být mnohem schůdnějším řešením.
Pochvalu si oproti tomu zaslouží provoz na vstupní bráně. I přes stovky lidí se ve frontách nečekalo déle než čtvrt hodiny a na sympatické obsluze u čteček lístků nebyla znát ani známka po rozmrzelosti nebo únavě.
Další, proti minulému ročníku, trochu nemilou zkušeností byla od druhého dne větší absence toaletního papíru v toi toikách. Přitom webové stránky slibovaly dostatečnou zásobu, a pokud jsem dobře viděl na údržbové vozy, měly je i naložené, takže těžko říct, kde se stala chyba. Ještě, že my, poučení z českých festivalů, vozíme vždycky svůj.
A do placu házím jeden nápad týkající se meteorologických údajů. Bylo by fajn umístit v areálu (například u merchandising stanu) informační tabuli s těmito daty a případnými upozorněními na blížící se nebezpečné jevy. Ohlašování z pódia je sice fajn, ale ne vždy ho návštěvník má možnost slyšet.
Teď, když je má touha za každou cenu šťourat ukojena, mi nezbývá než v komplexním hodnocení opět poznamenat, že dokud jste na tomhle festivalu nebyli, neznáte pravý význam slova pohoda. Tak zase za rok! Jo a prosím, aby mi někdo připomněl, že si tentokrát nemám doma zapomínat tyčky od stanu. Díky.