... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Září 2011

Prago Union - V barvách ... 75%

24. září 2011 v 18:00 | Petr Balada |  recenze cz
Svůj příspěvek k loňskému albu jsem zakončil přáním, aby to další přišlo dřív, než za pět let. Stalo se. Bohužel, spolu s ním se dostavila i nečekaná otázka, jestli by větší odstup novince přece jenom neprospěl. "V barvách" vůbec není špatná deska, ale je lepší než "Dezorient Express"? Má kratší stopáž, za což náleží Prago Union díky. Některé tracky celé minulé album převyšují ("Černá", "Hnědá") a některé jsou naopak překvapivě slabé v textech ("Černobílá", "Bílá"). Výběr vysamplovaných hlášek působí trochu lacině. Hudební stránka po většinu času odpovídá názvu alba, ale v druhé půlce už barvy docházejí. Na druhou stranu i slabý song od Prago Union je pořád silnější, než produkce konkurence. Ale po "HDP" a "Dezorient Expressu " jsem čekal víc. Pokud by "V barvách " vyšlo jako EP o šesti položkách ("Černá ", "Modrá", "Zelená", "Žlutá", "Hnědá" a "Fialová") nazvu ho geniálním. Songů má ale třináct, takže u mě je to lehce nadprůměrná záležitost balancující na hraně výprodeje sama sebe. A na závěr doufám, že další deska se objeví minimálně až za dva roky.


Seznamka ... objevy z Freeze festivalu

18. září 2011 v 18:57 | Petr Balada |  Hudba
Loňská návštěva Milovic nenapověděla, že by se zde dalo narazit na velmi zajímavou živou muziku. Těch pár sobotních hodin mi tenkrát zaplnilo hlavu především dubstepem a vizuálními kouzly rozesetými po celém areálu. Nicméně i to stačilo k tomu, abych se letos vrátil na celý festival. Než nabídnu reportáž, nedá mi to a musím upozornit na tři výborné hudební zážitky. Každé z těch jmen je pro mě obrovským objevem. Proto se jim kult.mix bude určitě ještě věnovat. Zatím tedy alespoň malá video seznamka.

Objev první: zpěvačka Veniza666 z kapely V.T.I.P.

.
Objev druhý: kapela Pedro Zakatchku


Objev třetí: kapela Vložte kočku!


J.A.R. - Dlouhohrající děcka ... 80%

13. září 2011 v 18:50 | Petr Balada |  recenze cz
Číst si recenze na tuhle desku, je skoro stejně zábavné, jako ji poslouchat. Vlastně můžete napsat cokoliv a vždycky nebudete daleko od pravdy. Ať už čtenář kapelu miluje nebo nenávidí. Je novinka J.A.R. přeceňovaným albem? Bezpochyby. Je jejich další nedoceněnou deskou? Jistě. A teď si do obou otázek dosaďte Holého a Bártu. Následně si stejnou hru zahrajte ohledně textů, hudby, Viktoříka, Klempíře či použité barvy na obalu. Jenom odpovědi nechte vždy ty původní. Důležitou roli hraje v hodnocení i fakt, zda Roman Holý pisatele pustil do svého nahrávacího studia či pozval k sobě na chatu. A přestože (a protože) mě nepustil a nezval, dovolím si napsat, že "Dlouhohrající děcka" patří po hudební stránce k tomu nejlepšímu, co u nás letos vyšlo. Že posun J.A.R. ke klidu nakonec nedopadl tak přesvědčivě, jako posun do neklidu u Tata Bojs, je pak vinou textů, které aniž by dospěly, staly se rovnou zastydle infantilní. Čest a sláva náleží výjimce "Nové vize mužů". David Drábek už v tom není sám. Stejně jako desítky recenzentů "Dlouhohrajících děcek". Jsem s vámi, děcka!


Example - Playing in the Shadows ... 60%

5. září 2011 v 19:40 | Petr Balada |  Hudba
Tak jo, představte si taneční festival o dvou pódiích. Na jednom vystupují lamači rychlejších i pomalejších beatů - Chase&Status, Brookes Brothers, Nero a mistr Skream. Dvojka je oproti tomu rovná dálnice, na které se prohánějí například Faithless, Dirty South, Laidback Luke. Z výčtu jmen je jasné, že tenhle festival má kategorii A. A to jsem ještě nezmínil, že všichni účinkující využívají vokálních služeb jediného MCho. Example však přeskakuje od jednoho k druhému bez jakýchkoliv obtíží. No, ještě aby ne, když se v reálu jedná o jeho novou desku.

"Playing in the Shadow" je co do producentského obsazení bezmála neuvěřitelnou senzací. Za takhle nabušenou sestavu by kdekdo porušil bez většího zaváhání i pár přikázání najednou. Example dokázal dostat na jedno místo zástupce několika generací producentů taneční hudby, a to v jejím širokém subžánrovém rozptylu. Bohužel, se mu zároveň podařilo zařídit, aby se většina z nich podřídila módnímu (komerčně svůdnému) upliftingovému mámení a z některých pak díky tomu vypadly velmi nudné sborníkové příspěvky.

Samozřejmě, pokud máte album postavené na vícečetném producentském systému, nelze očekávat, že výsledkem bude kompaktní celek. V tomto případě se však chvílemi zdá, jakoby právě toho chtěl Example docílit. Což je důvod, proč nakonec "Playing in the Shadow" působí sice hudebně mnohem sevřeněji, než např. "No More Idols" (Chase & Status), ale zároveň, navzdory přizvaným borcům, chvílemi i nudně a nezajímavě.

Pojďme na konkrétní položky. Pro první polovinu desky, ačkoliv obsahuje všechny tři doposud známé singly (z čehož na spolupráci s Laidback Luke přijde řada na začátku října), platí výše napsané. Řemeslně dobře odvedená práce. Taneční parkety se prohýbají pod opakovanými dopady stovek a tisíců tanečníků (např. "Changed the Way You Kiss Me"), ale když dopadnou naposledy, pokryje záhy všechny a všechno vrstva prachu, jako ostatně každý sezónní hit. "Stay Awake" je v podstatě recyklovaný odpad z debutu producentské dvojky Nero a "The Way" od Faithless …no prostě Faithless.

A teď už raději k vybranému lahůdkářství druhé poloviny. Jeho provozní dobu zahajuje loňský objev Brookes Brothers, který v červenci uchvátil přítomné během vymazleného setu na Let It Roll. O věhlasu jeho talentu může svědčit i fakt, že jako jediný se podílel hned na dvou položkách "Playing in the Shadow" - na "Microphone" a s Tomem Nevillem na "Wrong in the Head". Prvně jmenovaný kousek lze směle umístit na bronzový stupínek TOP3 celého alba. Stříbro zůstane prázdné, ale zlato náleží hned dvěma kouskům.

Chase & Status jsou letos ve formě. Zdá se, že je nikdo a nic nezastaví. Example na nich vymámil další skvostnou věc, která dala jméno i celému albu. Pokud ještě stále ujíždíte na "End Credits", už brzy vyměníte hlas Bena Drew (Plan B) za ten, kterým se prezentuje právě Example. Druhý z majitelů zlata patří mezi bohy planety dubstep. Skream nepodlehl komerčním svodům tak okatě jako ostatní. A i když se jeho příspěvek "Under the Influence" blíží spíše tvorbě pro Magnetic Man, než jeho sólovým počinům, trochu zhrubnout Example ve výrazu ale přece jenom chvílemi musel.

Deska "Playing in the Shadow" by mohla být ukázkovým příkladem pro průměrnou hodnotící známku. Ale je tu polehčující okolnost, která se nedá jen tak přehlédnout nebo odbýt povýšeneckým mávnutím ruky. Seznamem producentů totiž udělal Example ze své třetí řadovky zároveň jakýsi manifest současného stavu (komerčně zotročené) taneční hudby. Ne vždy je to příjemný poslech, ale pravda už taková zkrátka bývá. Tak proto těch deset procent navíc.

Treme II

4. září 2011 v 17:49 | Petr Balada |  Televize
Nad první řadou seriálu "Treme" jsem se rozplýval v lednu letošního roku. Nyní nastal čas na druhou, která si za oceánem odbyla premiéru na konci letošního jara. U nás je opět k vidění na placeném kanálu Cinemax, a to každý čtvrtek od osmi večer. Děj tentokrát začíná čtrnáct měsíců po hurikánu Katrina. Na konci první sezóny se některé z hlavních postav vydaly i mimo lokace New Orleans. Neznamenalo to však pro ně vyhazov ze seriálu. Ten se přesunul za nimi a podle prvního dílu soudě se tak stalo jenom proto, aby mohl sledovat jejich návrat zpět.

Chybí tak pouze jediná postava. Bohužel ta bezmála nejvýraznější - Creighton Bernette v podání Johna Goodmana - která v předchozích dílech skončila sebevraždou. Naštěstí zůstal Steve Zahn herecky zářící v roli Davise McAlaryho. Víc prostoru pak dostal David Morse coby policejní velitel Terry Colson. A přibyli i nováčci. Například seriálový matador Jon Seda, který naposled zazářil v dalším kousku z produkce HBO "The Pacific".

A teď to nejdůležitější, co dělá z "Treme" tak báječnou záležitost. Ani druhá série neopustila model autentického hudebního doprovodu. Opět vycházejí veškerá hudební čísla přímo z děje. To znamená žádné dodatečně vložené trendy songy. Opět tu zní jazz ve všech svých podobách, tak vzdálených od konzervativní evropské snobárny. Živočišnost, spontánnost a dokonalé provedení za přítomnosti těch nejlepších jazzových muzikantů z jihovýchodního pobřeží Spojených států. Hlavně díky nim je "Treme" tím nejlepším v podzimních vysílacích tahácích všech zdejších televizí.

Seznamka ... Grand Atlantic (aus)

1. září 2011 v 18:27 | Petr Balada |  Hudba
Pokud se vám nedostává kapel s kytarami ostrými tak akorát dost na pop, jsou Grand Atlantic vaší spásou. Je to partička, kolem které se občas dějí zajímavé věci, a protože jí právě vychází nové album "Constellations" produkované Dale Cottonem, dá se očekávat, že ten opravdový frmol teprve nastane. Kdo slyšel pilotní singl "Fresh ideas In Home Security" ten o tom nepochybuje. A kdo neslyšel, má možnost právě teď.


"Constellations" je jejich třetím albem. S tím předchozím "How we Survive" prorazili v USA i Japonsku. Základna amerických fanoušků jim narostla především díky seriálu "Gossip Girl", do jehož úvodního dílu čtvrté sezóny byla vybrána nová verze tracku "Until it's Gone" z debutu "This Is Grand Atlantic" vydaného už o tři roky dříve, v roce 2007. Řady evropských fans se naproti tomu rozšířily ve chvíli, kdy jejich muzika zazněla v dánském filmu "Láska a zběsilost". Ale největší množství příznivců nejspíše získaly až přes svou povedenou cover verzi "Single Ladies" od Beyoncé.


I přes výše uvedené průlomy stály Grand Atlantic prozatím spíše v mediálním stínu. Nikdo si jich příliš nevšímal. Tedy snad s výjimkou chvíle, kdy jeden z recenzentů druhého alba "How we Survive" hned v úvodu své recenze poznamenal cosi v tom smyslu, že je to přesně to album, které měly Oasis natočit po "What's the Story Morning Glory", ale nikdy se tak nestalo. Uvidíme, co se bude psát v souvislosti s "Constellations". I kult.mix o něm přinese pár slov, neboť se zdá, že by mohlo jít o velmi příjemnou hudební událost babího léta. A na závěr ještě ukázka toho, co Oasis nenatočili.

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...