Mnoho povyku pro nic? Spíše neškodný jesenický vánek, kterého reklamní kampaň proměnila v celostátní tropickou bouři. Pokud jste byli ohromeni technickou stránkou "Avataru" a do kina se chodíte spíše dívat, než přemýšlet, budete ideální diváckou skupinou i pro "Aloise Nebela". Ovšem pokud vás chytlo přirovnání k "Válčíku s Baširem", kinu se raději vyhněte. Zatímco u tohoto snímku byla technická stránka jen jakousi nadstavbou umožňující ještě více umocnit silnou dějovou linku, pro český snímek je především záchranou od řidké kaše příběhu, který by byl v klasické podobě k neukoukání.
Některé věcí tu nijak nesouvisejí s dějem a jsou spíše scénáristickou schválností a berličkou pro přitáhnutí pozornosti. Ve chvíli, kdy se začnete ptát proč, narazíte na zvětšující se hradbu nejasností a nesrozumitelností. Proč je tu historka s odsunem Němců, když z těch hrůz není ukázáno nic, co by mohlo vyvolat alespoň nějakou emocionální reakci u diváka? Když i znásilnění, které je spouštěčem opožděné pomsty, a o kterém se jenom můžeme domnívat, že bylo znásilněním, protože o něm není ve filmu ani zmínka (ale proč by pak došlo na pomstu, že?), tu nevzešlo ze zvěrstev při odsunu, ale předcházely mu vztahové peripetie (všichni se znají a oslovují jménem), aniž by byly nějak blíže rozkryty. Dějová linie s Rodenem a jeho kámoškou sekerou působí v kontextu celého filmu zkrátka trochu podivně, nepatřičně a mírně chaoticky.
A hlavně překáží. Protože, jestli má "Alois Nebel" místy snahu být více, než jen výtvarným zázrakem, je to ve chvíli, kdy titulní postava Miroslava Krobota poznává na pražském hlavním nádraží svou pozdní lásku. Ona vůbec celá pražská pasáž se dá označit za nejpovedenější moment celého filmu, což je s ohledem k neustálému zdůrazňování jesenického místopisu vcelku vtipný paradox. Mimochodem právě rotoskopie udělala z Jeseníků naprosto uniformní krajinu bez špetky génia loci, i když se zvukaři můžou přetrhnout. Stejně dobře se mohl film odehrávat v Krušných horách nebo na Šumavě.
Samozřejmě ještě jedno pozitivum dostal Alois Nebel do vínku. Z původních písniček, které alespoň z části ve snímku odezní, se stávají pomalu nejdiskutovanější hudební počiny letošního roku. Ať už se jedná o "Půlnoční" s Václavem Neckářem či o "Stínohry" s Marií Rottrovou. A pokud jste viděli videoklip k prvně jmenované, do kina vlastně nemusíte. Lepší už to nebude.