"Dům" v sobě nese velmi banální příběh, jehož různé variace jsme viděli už bezpočtukrát. Komorní drama, které má díky obsahu a částečně i formě k televizi ještě blíž než "Rodina je základ státu" tak předkládá jen jednu výrazně filmovou řeč. Tu obrazovou. Škoda, že kamera nedostala širokoúhlý prostor, ale jen ten televizně okleštěný. Přitom právě vizuální stránka tu hraje velkou roli. Na dialogy úsporný scénář přenesl tíhu sdělení právě na obraz a kameramanské duo Střítežský - Chlpík se s ní vypořádali více, než statečně. A to i navzdory divadelně omezenému počtu prostředí, kde se scénář o generačním souboji odehrává.
Jeho autorka Zuzana Liová potlačením zbytečných slov udělala pro "Dům" to nejlepší, co mohla. Nepodlehla pokušení námětu nechat své postavy rozkecat. Dala jim naopak volnost mlčení, kterou herci stoprocentně proměnili ve vybudování srozumitelnosti svého jednání, aniž by ho museli neustále komentovat. Miroslav Krobot a Taťjana Medvecká tak stvořili nejlepší a hlavně nejuvěřitelnější manželský pár minimálně pro letošní rok. I díky jejich výkonu nakonec "Dům" potvrzuje banalitu o rodině jako základu státu mnohem přesvědčivěji, než film, který si ji vytkl do názvu. Někdy zkrátka není ani třeba tlačit na pilu, aby strom padl k zemi.