Týpek, který se (ne)vědomě podílel na vytunelování finančního ústavu, dostane od policie den na rozmyšlenou. Buď bude spolupracovat, nebo dostane flastr. Pomoci v rozhodování mu má možnost likvidace jako nepohodlného svědka. Náš hrdina se ale tak snadno zastrašit nedá. Naloží nic netušící rodinu do auta a dává se na útěk. Ale jsme v českém filmu, takže útěk to není doslovný. Spíše výlet, při kterém se hlavní hrdina rozmýšlí, co dál. Rozmýšlí se při klidném stanování v malebném zákoutí lesa nad řekou nebo při návštěvě spolužáka ze studií. A tak se velmi dobrá a slibná zápletka pozvolna mění v klasický tuzemák. Jen hovory u stolu vystřídaly hovory u okna a v lese (zlatá "Kawasakiho růže"). Nejhorší na onom žánrovém kolapsu je, že právě ty odbočky jsou zároveň nejlepšími momenty celého filmu.
Dojem z příběhu napravuje hudba a kamera. V obou případech však následuje ale. Účast Lenky Dusilové a Clarinet Factory je dobrým důvodem k návštěvě i průměrného snímku. Jenomže v tomto případě se minimalistické muzicírování se samotným dějem poněkud míjí. A i když bych nečekal, že to v souvislosti s těmito jmény někdy použiju, tady musím - ke konci stopáže už leze to trilkování druhých jmenovaných chvílemi na nervy. Kamera Petra Koblovského je pak působivá až ve chvíli, kdy opustí prostředí moderní rodinné vily, které nedokáže nápaditě vizuálně využít. Velmi úsměvné je například rozhodnutí zanechat děti u večeře a jít si promluvit vedle. Přičemž následuje putování napříč domem až před obrovské okno do zahrady (zlatý "Muž ve stínu").
"Rodina je základ státu" nabízí aktuální zápletku v atraktivním balení autorského filmu. Vzhledem k tomu, že novodobá domácí kinematografie podobnými projekty zrovna nehýří, je snadné přimhouřit nad dějem oko a všechny podivnosti včetně závěrečných pěti minut omluvit autorovým viděním světa. Na druhou stranu nelze pominout fakt, že v tomto případě autor scénárista poněkud přecenil sám sebe ve funkci režiséra. Nebo že by to bylo naopak?