Vizionáři a proroci to mají vždycky těžké. Na začátku jim příliš mnoho lidí nevěří. A je už v lidské (československé) povaze, že spousta z nich už dopředu zaujme vůči čemukoliv novému a nevyzkoušenému skeptické stanovisko, aniž by si počkala na výsledek. Respektive, což je důležitější, aniž by ho stavěla na osobním prožitku. První ročník Pohoda Indoor Camping Festivalu tak sice prodělal na nezájmu fanoušků, ale díky klubové až spiklenecké atmosféře získal kultovní status, kterým se jeho účastníci budou v dalších vyprodaných ročnících chlubit. Stejně jako kapely, z nichž si některé své koncerty opravdu užívaly a zasadily se tak o neopakovatelnou atmosféru.
Účelně využité prostory trenčínského výstaviště nabídly návštěvníkům komfort, který si v ničem nezadal s letním velkým bratrem. Dostatečně vytápěný prostor na stanování v jednom z pavilónu včetně přístupu do jeho hygienického zázemí a restaurace poskytl standard turistické ubytovny.
Jen pár kroků od ní se pak bylo možné ocitnout v hale plné vůní. Po jejím obvodu stánky s občerstvením, koutek her i oblíbená poradna, jak se stát machrem s kartáčkem na zuby tentokrát vylepšená o seznamku. Uprostřed dostatek místa k posezení u stolů prázdných i těch s k síti připojenými počítači.
Spojovací chodbou se bylo možné dostat k prvnímu z pódií. Bažant stage byla především přehlídkou československé scény, kterou narušila pouze polská invaze klezmeru. Seskupení Kroke zde celý program v pátek otevřelo.
Přechod dalších pár metrů nevlídným podzimem a výstup do prvního patra Pavilónu 3 obdaroval všechny lehké turisty na svém konci teplotou i atmosférou nejútulnějším sálem. S čajem v ruce bylo možné uložit se do obrovských polštářů nebo usadit na připravené židle a debatovat při besedách, dívat se na filmy, divadlo, seznámit se s odvážnými lidmi oceněnými Bílou vránou.
Jen coby plným kelímkem dohodil, nacházel se největší z prostorů. Ten v sobě ukrýval hned dvě z pódii tvořících programový středobod veškerého dění. Důmyslný časový harmonogram nepřipustil mezi protilehlými rivaly dlouhé přestávky. Čas zbyl na cigárko ve venkovní kuřárně, úlevu v toitoikách (pouze tento prostor neměl vlastní záchody) a zakoupení výborného pohodového punče případně svařeného vína, které halu po oba dva dny příjemné provoňovalo. Vyslankyně z jeho stánku navíc s tácem v ruce a úsměvem na tváři nabízela mezi návštěvníky ochutnávku, což nemohlo na celkové atmosféře nepřidat. Zkrátka nepřišli ani pojídači čerstvých vitamínů, neboť po oba dva dny se pořadatelé postarali o přísun mandarinek zdarma.
Budiž výše popsané rozdělení areálu nevyvratitelným důkazem, že veškeré obavy ze zimy a dlouhých přechodů nebyly na místě. Ale i pokud se někdo v podzimním chladu vyžívá, našel tu svá zákoutí. Ať už v podobě tradičního meeting pointu s vlajkami a lavičkami nebo pouťových atrakcí. O těch programových přinesu svědectví v dalším článku věnovaném po letní Pohodě druhému nejlepšímu festivalu na bývalém federálním území. Těšte se, protože opravdu bylo co poslouchat a Česko na něm představilo světu jeden obrovský hudební objev a klenot.
... pokračování příště