K výše uvedenému procentuálnímu hodnocení by stačilo napsat, že mám prostě rád černý humor. Pro spoustu lidí by to bylo pochopitelnější vysvětlení, než skutečnost, že Mandrage skutečně natočili jednu z nejlepších desek roku. (A pokud bychom vyčlenili speciální kategorii nahrávek pro teenagery, tak vůbec nejlepší.) "Moje krevní skupina" má totiž všechno, co si lze od dobré nahrávky přát. Hity, progresivní zvuk, patřičnou dávku drzosti v textech, vtip, překvapivé hudební momenty. Rád bych například viděl, jak se bude tvářit puberťák rozdováděný "Mechanikem" a rozjitřený kouskem "Šrouby a matice", když ve skladbě "Psycholog" dojde na téměř jazzový duet mezi kytarou a pianem.
Album se zasekne pouze na dvou místech, přičemž obě mají lokaci až za jeho polovinou. Do té doby je to mejdanová jízda odstartovaná směšnými hláškami, které nejspíše vycházejí z úst hudebních publicistů během rozhovorů s kapelou, a pokračující "Diplomatem" s textem pro potěchu všem milovníkům už výše zmiňovaného černého humoru. Všechno zkrátka jede jak po drážkách, až dojde na číslo sedm. "Barbora" je spíše rozpracovaný fragment, než právoplatná hotová skladba. Desku zbytečně zbržďuje a doufám, že na ni nebyla zařazena jenom proto, aby udělala radost všem z Plzně. Naštěstí si Mandrage i k závěru stopáže přichystali dvě velmi třaskavé nálože.
Pro všechny milovníky "Návštěvníků" skladbu "CML" a především "Disco MOSKBA". Nechci se rouhat, ale u druhé jmenované mám dojem, že je to nejzábavnější domácí taneční track za dlouhou dobu, proti které je například i letošní "Japan Sugar" (DJ Lucca) pouhým zkaženým sushi. Problémový bod číslo dvě se schovává pod názvem "Air Arabic", ale tady to bude věc názoru. Jako tečka takhle silné desky mi to přijde nějak málo. Navzdory tomu platí, že "Moje krevní skupina" dělá z Mandrage jednu z nejnadějnějších (a hudebně nejmodernějších) part domácí scény. A to i bez pomoci věhlasných producentů ze zahraničí.