Jaké podoby nabralo napětí v českém thrilleru? Dvojí, ale pokaždé si ho musí vytvořit sám divák. Jednak čekáním, zda hlavní hrdina běhající po lese narazí do stromu, nebo bude mít alespoň defekt, když po tom lese pro změnu jezdí autem. Na "Vendetu" mě vyhnalo vcelku příznivé hodnocení profesionálními recenzenty, ale po jejím zhlédnutí je mi jasné, že oni nejspíše viděli úplně jinou verzi. Verzi, ve které začátek nepřipomíná svou hereckou a řemeslnou bezradností první díl Bastardů (dvojku neznám), kde nejsou dlouhé nudné záběry na hrdinu, kterak někam jde (tu na úřad, tu dát za auto výstražný trojúhelník), kde pohled kamery skrze prkennou podlahu znamená, že pod ní někdo je. Ale hlavně jim nejspíše byla puštěna verze nesestříhaná, neboť ta moje neobsahovala žádné napínavé scény, o nečekaných zvratech nemluvě. Na druhou stranu musím dát za pravdu chvále na výkon Ondřeje Vetchého, neboť ve chvíli, kdy ho kamera zabírala také zepředu, svou mimikou věrohodně ztvárnil mé pocity z toho, co vidím. A vůbec se mu proto nedivím, že v jedné chvíli ztratil i paměť. To bych taky rád - nepamatovat si "Vendetu".