Není nic horšího, než nechat moderovat předávání cen mediálního introverta, který chce být se všemi zadobře. Možná tu roli hostitele dostal jako omluvu za absenci nominace za výkon ve Vendetě, jejž předtím všichni kritici tak chválili, ale každopádně to nebyl nejšťastnější tah. Začátek Ondřejovi Vetchému ještě vyšel. Výlet mezi stoly sliboval, že by mohla být zábava. Jenže pak přišla šílená historka ze čtenářského deníku a bylo vymalováno. Když se k tomu přidá nudné hudební číslo (to nikoho nenapadla parodie na Půlnoční?), ne úplně zvládnuté oznamování kategorií a tradiční plky předávajících a přebírajících o podfinancování filmu a chudince popelce dokumentu, jeví se najednou i ten nejhorší ceremoniál Českých lvů jako big show. To je skutečně tak těžké najít moderátora-glosátora, nebojícího se okomentovat všechny ty nudné děkovné řeči? Který by například Simonu Babčákovou ujistil, že za svou děkovnou řeč bude jistě nominovaná do třetice i příští rok? Jak smutné, když jediný vtipný postřeh k uplynulému roku v českém filmu musí pronést osmdesátiletá Chytilová. Možná by příští ročník mohla moderovat ona. U ní je alespoň jistota, že nekorektnost zvítězí nad nudnou potřebou ochrany stavovské příslušností.