... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

KULT.MIX ALBUM ROKU 2011

1. ledna 2012 v 18:25 | Petr Balada |  ALBUM ROKU ...
Když si přečtu doprovodný text k loňskému oznámení o vítězi, nelze se ubránit malému déjà vu. Také letos tuzemská scéna vyprodukovala dostatečné množství velmi dobrých alb, ale co je podstatnější, tentokrát i v žánrové kategorii spotřebního popu, který se konečně začíná oprošťovat od rozbředlého kytarového soundu. Kapela Eddie Stoilow budiž tím nejvýmluvnějším příkladem. Přestože se nedostala do finálové desítky, měla by tu být právě v této souvislosti zmíněna.

Tím hlavním společným prvkem, který spojuje oba předešlé roky, je však pokračující absence silného sólového zpěváka. Hodně se čekalo od novinky Tomáše Kluse, který však předešlé nahrávky nepřekonal, jen se k nim přiblížil. Ještě, že tu máme jednočlenné pánské projekty, které situaci částečně zachraňují. Floex ani Bonus, ale nemůžou se svým menšinovým žánrem zaplnit chybějící místo mainstreamového zpěváka, za něhož by nebylo nutné se stydět.

Možná, že za pár let by jím mohl být i Ben Cristovao. Ten nabídl na desce "Benny Cristo" aktuální teenage sound a ve spojení s vizuální a mediální prezentací o něm můžeme hovořit (pozdě, ale přece) jako o první české hvězdě zrozené ve stylu MTV. Jen by to chtělo trošku precizněji vyprodukovaný materiál. Aktivita hvězdiček z talentových soutěží stála za pozornost ještě kvůli dalším třem jménům. Ale zatímco alba Gabriely Gunčíkové i Alžběty Kolečkářové nedopadly úplně nejlépe, Markéta Konvičková si k němu gratulovat může. Její rehabilitace po nepodařeném debutu nemohla dopadnout lépe. "Kafe, bar a nikotin" je rozhodně nejpříjemnějším letošním překvapením.

Letopočet 2011 byl pro českou hudbu především ve znamení kapel. Ostatně stačí se podívat do seznamu nominovaných. Dočkali jsme velmi vyrovnané řady alb od jmen, od kterých už to snad ani nikdo nečekal. Vrátila se Vltava, po pauze o sobě dali vědět také Swordfishtrombones či J.A.R., s velmi kvalitním materiálem se vytasili Sunshine a svou pozici velmi talentovaného spolku nadále upevňuje Vypsaná fiXa.

Před rokem jsem si přál, aby zdejší hudební scéna byla dostatečně zdravá a mohla konečně předehnat alespoň tu slovenskou. Snad není příliš opovážlivé říci, že za posledních dvanáct měsíců jsme se jí minimálně vyrovnali. V závěru letošního roku nás pak potěšil úspěch poslední desky Čankišou v evropském žebříčku world music a proto si dovolím vyslovit přání (i s ohledem na desky, které nás čekají), aby podobný úspěch potkal další česká jména, a to nejen v úzce profilovaných hitparádách.

A teď už odpočet těch nejlepších domácích alb za rok 2011:

10. November 2nd - Night Walk with Me
"Night Walk With Me" patří po dramaturgické stránce k nejdotaženějším letošním domácím deskám. Skvěle funguje jako celek. Představuje důkaz, že nahrávat a vydávat dlouhohrající počiny má pořád ještě smysl. Baví postupně gradující úvod alba, který vyvrcholí třetím trackem "Eloise in the Devil's Claws", stejně jako závěrečné zklidnění kulminující v rozlučkové "100 Years". November 2nd by si zkrátka zasloužili alespoň dvě nominace na Anděly, a to za desku roku a pro Alexandru Langošovou jako zpěvačku roku za její čím dál vyzrálejší a kultivovanější projev.

09. Kieslowski - Tiché lásky
Zavřete oči a zkuste si představit malebnou ztichlou krajinu, po které byste se chtěli jen tak potulovat se svým protějškem a při cestě zažívat všechny ty strasti, co láska přináší. Máte? A teď si k těm obrazům vymyslete soundtrack. Nebo ne, pusťte si "Tiché lásky", protože v nich to všechno je. Konečně nepatetické poetické texty, které nezní ani banálně ani směšně. Nejlepší debut roku.

08. Vypsaná fiXa - Detaily
Nejen Tata Bojs letos dospěli. Vypadalo to, že po "Klenotu" už stěží může přijít něco barvitějšího, osobitějšího a hudebně zábavnějšího. Ale stalo se. Kapela si rozvzpomněla na hitovost prvních nahávek a zároveň uplatnila zkušenosti z nahrávání té poslední. Výsledkem je album nabízející na jedné straně klasicky vystavěné pecky se silnými refrény, které rozskotačí každý jejich koncert a na druhé nenápadné odbočky k taneční energii new rave, neuhlazené syrovosti šedesátek či intimnímu písničkaření. Navíc Vypsaná fiXa našla zalíbení ve sborovém zpívání. A má ještě cenu připomínat, že Márdi patří k těm nejlepším textařům, kteří se tu za poslední léta objevili?

07. Čankišou - Faÿt
Čankišou rozhodně nejsou kapelou, která by zůstávala zapouzdřená v jednom hudebním módu. Hypnotickou seanci kdysi postavenou na bicích a perkusích, vystřídala rocková přímočarost. Album v sobě obsahuje globálně srozumitelné hudební odkazy a místní speciality zároveň. V úvodních vteřinách "Saz Ty Sera" si tak posluchač nemůže být jist, zda neposlouchá odpověď na "Intergalactic" (Beastie Boys), aby ji v zápěti rozcupovaly téměř bollywoodské motivy. Nejpovedenější track "Vardusa Saza" zase pro změnu obsahuje dívčí sborovou pasáž, která jako by sem byla vlepena z moravské lidovky."Faÿt" si zkrátka může dovolit na svůj obal umístit nálepku Originál, aniž by to působilo jako marketingový trik.

06. Mandrage - Moje krevní skupina
"Moje krevní skupina" má všechno, co si lze od dobré nahrávky přát. Hity, progresivní zvuk, patřičnou dávku drzosti v textech, vtip, překvapivé hudební momenty. Rád bych například viděl, jak se bude tvářit puberťák rozdováděný "Mechanikem" a rozjitřený kouskem "Šrouby a matice", když ve skladbě "Psycholog" dojde na téměř jazzový duet mezi kytarou a pianem. Pro všechny milovníky "Návštěvníků" je tu skladba "CML" a především "Disco MOSKBA" - nejzábavnější domácí taneční track za dlouhou dobu. "Moje krevní skupina" dělá z Mandrage jednu z nejnadějnějších (a hudebně nejmodernějších) part domácí scény. A to i bez pomoci věhlasných producentů ze zahraničí.

05. První hoře - Club Silencio
Naskočte na kolotoč "Clubu Silencio". Vyberte si svůj oblíbený hudební žánr a pevně se ho držte. Pokud budete mít štěstí, možná vám z něj na konci jízdy i něco zbude. Tahle masáž zkrátka není bez obětí. "Club Silencio" je velmi originální a zábavnou plackou nabízející crossover ostrý jako břitva s texty barvitými jako dobrodružství Rychlých šípů. Ať očekáváte cokoliv, realita prorazí vaše ušní bubínky kladivem. Od čtyř elektronických meziher nazvaných "Dějství" až po deathmetalovou pěveckou vsuvku ve skladbě "Noční bůh" se dříve či později dostane na všechno, co máte i nemáte v hudbě rádi. "Club Silencio" je v podstatě čtyřicetiminutovým testem vaší tolerance. Čím později desku zastavíte, tím snášenlivější v hudbě jste.

04. Swordfishtrombones - Aftertaste
"Blood & Milk" je jedna z nejzajímavějších tuzemských desek nultých let jedenadvacátého století. Ta kombinace křehkých aranží a silných melodií dodnes nepřestává bavit. "Aftertaste" má oproti tomu mnohem vzdušnější zvuk. Netrpí klaustrofobii. Odráží se v něm hudební posun, který mezitím na poli alternativní kytarové melancholie nastal. Navíc přibyl hostující ženský vokál dělající s introvertními skladbami divy. Například "Dandy" by byl bez něj poloviční. S ním mimochodem startuje trojice skladeb tak velkých, že by uživily zmiňované kapely i pár dalších. "Bulldozer" a "I´m Alert" uzavírají suverénně jedno z nejdokonalejších producentských děl Dušana Neuwertha.

03. Tata Bojs - Ležatá osmička
Tata Bojs se vrátili k punkové zběsilosti svých hudebních začátků, která se promítla do crossoveru "Papírovka". Vrátili se k Funèsovi, ke smyčcům, k francoužštině i ke geometrii přímek a úseček. A stále umí pobavit netradičními slovními obraty. Ani v jednom z uvedených příkladů se přitom neopakují, a to je v rámci diskografie jednoho souboru neuvěřitelný výkon. Ba co víc, představují se ve velmi nečekaných číslech. Ať už za to může značně radikální text v apokalyptické vizi světa "2031" nebo nekompromisní slovní nátěr v kousku "Světová" s hostujícím Vladimirem 518. Vyvrcholením pak budiž spojení s Clarinet Factory (kteří jsou držiteli kult.mix alba roku 2010) v písničce "Písmenková". To je čistá hudební radost geniálního souznění hudební a textařské hravosti.

02. Floex - Zorya
Když jsem už letos přestal vyhlížet domácí album se schopností čelit loňské výzvě Clarinet Factory, objevilo se nečekaně a přistihlo mě nepřipraveného. Plné svůdných zákoutí a překvapivých momentů. Hudebně nebojácné, dalece překračující hranice ambientu. Spojující prvky elektroniky a jazzu naprosto uhrančivým způsobem, díky kterému je navíc "Zorya" s každým dalším poslechem stále lepší a zajímavější. Přemlouvání od poslechu jedné skladby k druhé se tak nakonec změnilo v přání neverending story. Tohle je skutečný comeback roku. Takhle by měla znít deska roku.

01. Lenka Dusilová - Baromantika
Vezměte poslední dvě věty z předcházející recenze, podtrhněte je a budete blízko k popisu tohoto malého hudebního zázraku. Letošní deska Björk je proti "Baromantice" jednoduchou a posluchačsky přítulnou nahrávkou. Lenka Dusilová si vzala to nejlepší z projektů, na kterých poslední léta spolupracovala, jako byli například Eternal Seekers a Clarinet Factory, přidala k tomu velkou dávku osobitosti svého textařství a všechno to zabalila ve spolupráci s Tin Soldier a Beátou Hlavenkovou do aranží plných samplů, ruchů a znepokojivých zvuků navzájem soupeřících s čistotou akustické kytary, klavíru či kontrabasu. Svou žánrovou eklektičností a přístupem k melodiím připomíná "Baromantika" letos tolik kritiky ceněnou desku tUnE-yArDs "whokill". Lenka Dusilová se vrátila s deskou stojící na pocitech v textu i hudbě. Náročnou na soustředěný poslech, jedinečnou ve své celistvosti a v síle zážitku, který nabízí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...