Není to jednoduchá deska. Je to deska, kterou si kapela natočí pro radost ve chvíli, kdy je vyhraná a vyzrálá. To A Banquet nejsou. Proto tímhle ambiciózním zabijákem zahubila tak trochu sama sebe. "Breath" chybí lehkost provedení a je dalším příkladem nesmyslné devalvace českého producentského řemesla. Slavné světové jméno, které vrchol zažilo před dvaceti lety, má vytvořit zvuk nové české kapele. Co odpovíte po poslechu jejich debutu, pokud se vás někdo zeptá, jestli znáte A Banqet? Nebude vaše odpověď náhodou začínat: To jsou ti, co znějí jako…? Nic horšího se začínající partičce přihodit nemůže. Album přitom (až na "Fledgling" a zaměnitelnost první třetiny) není špatné. Stejně jako není impozantní, revoluční ani přelomové a v rámci české scény není ani výrazně nadprůměrné. Snad jen směšně snobské. Chlapci si natočili zkrátka svoji desku snů a můžou skončit. Díra po nich nezůstane, podobných seskupení jsme zažili a ještě zažijeme dost. Dokud se tak ale nestane (ne, nepřeju jim to), běžte se podívat na jejich koncert. Bude to smysluplnější podpora, než domácí poslech "Breath".