Ze strany domácích zažíváme silné hudební jaro. Vycházejí nahrávky, za které se není třeba stydět. A je dobře, že se tak děje ve chvíli, kdy do prodeje přicházejí reedice našich významných alb posledních desetiletí. Mezi ně patří relativně mladé Eternal Seekers, což by mělo být pro všechny autory aktuálních počinů, s ohledem na nekomerční repertoár, povzbudivou zprávou. Zejména pro nováčky, kteří letos velmi zdatně pomáhají rozšiřovat řady kvalitních desek. Krátce po A Banquet jsou to nyní photolab, jejichž prvotina prvně jmenované v mnoha ohledech předčila.
Je hořkosladkou hrou osudu, že se zalíbení členů kapely photolab pro film odrazilo v příběhu jejich debutu, který připomíná dobře vymyšlený scénář zachycující v několikaletém časovém horizontu muzikantské vzlety i pády, slávu i její pomíjivost. Až si člověk říká, jak je možné, že ta deska vůbec vyšla. Ještě, že konec je dobrý. Lépe řečeno zatraceně dobrý. První poslech dá vzpomenout na tři roky starý vstup Charlie Straight na scénu. Ne kvůli soundu či hudebnímu připodobnění, ale svou sevřeností, odvahou mít rozpoznatelný zvuk, nebát se experimentovat a zároveň nabídnout hit.
Dlouhotrvající anabáze s vydáním debutu se ale nakonec pro photolab ukázala být výhodou. Dostatek nastřádaného materiálu jim totiž dovolil luxus výběru. Možná nebyl zrovna snadný, ale songy, které nakonec zbyly v sítu, za ten pot stály. Podařilo se z nich sestavit playlist postavený na vytříbených melodiích a jejich trefných aranží. Nad tím vším se pak klene nevykalkulovaný zpěv Magdaleny Šalamounové, která přes své nesporné kvality ukazuje, že právě v neokázalosti projevu může být skryta největší síla. Zpěv zde splývá s nástroji a naopak, což z "Hollywood and Snuff" dělá skutečně týmovou prezentaci. Je to deska kapely, nikoliv jednotlivců.
Deska vzdušná v rozevlátosti nálad. A také deska inspirativní ve způsobu uchopení jednotlivých skladeb, kdy se jakýkoliv náznak možné prvoplánovité líbivosti chytlavého refrénu ukrývá pod nánosem hudebního a produkčního umu. V jednom případě je však tento sympatický hon na schovávanou správně podněcující k opakovanému poslechu přece jenom na škodu.
"Colours Around" (znějící už ve filmu "Dvojka") by si jednoznačně zasloužila provzdušnit. Takhle dokonale vystavená melodie s obrovským potenciálem právě v refrénu by neměla zůstat ukrytá pod nánosem indie špíny. Udělat přiznaný kýč s lesem smyčců může přinést stejné zadostiučinění jako nahrát oceňovanou vyšperkovanou kompozici. Navíc "Hollywood and Snuff" je natolik hudebně vyzrálým albem, že by mu podobný "experiment" neměl šanci ublížit.
A vyzrálost se na něm ukrývá také v textech. photolab prostřednictvím labužnicky subtilní skladby "Why (Lidice 1942)" přispěli na doprovodnou desku k filmu "Lidice". Na svém debutu k ní připojili neméně očistnou "Crystal Night". Vznikl z toho paradox, kdy písnička s nejobtížnějším tématem je zároveň jedním z nejhitovějších kousků na albu dokonale zapadající do jeho celkového konceptu.
Rušivě naopak funguje německy zpívaná "Ich Liebe Dich". Protože i co do tempa se jedná o víceméně solitér, nefunguje na tomto místě jako zpestření, ale jako rozbíječ atmosféry, což je vzhledem k následující "Into The Silence" škoda. Nabízí se pro ni prostor vymezený bonusům, ale unesl by ho i konec regulérní části.
Bonusy tu nicméně jsou, a to hned dva včetně překvapivě sem umístěné titulní skladby. A je otázkou, jestli se s nimi deska zbytečně neprotáhla. Ačkoliv jde o opravdu silné kousky (v případě "Theory Of My Sister" dokonce o jeden z nejlepších), výsledný dojem zbytečně rozmělňují.
A "Theory Of My Sister" ještě jednou. V průběhu poslechu "Hollywood and Snuff" se u některých písniček otevírá možnost, aby pokračovaly. Aby dokončily své téma v bariéře instrumentálního hluku či se pozvolna ztratily v tónech a akordech postupně ubývajících nástrojů. Značí to (vedle šalamounského producenta) dvě věci. Jednak schopnost zaujmout, vtáhnout posluchače, a pak také vysokou míru uvěřitelnosti a vyspělosti kapely, kterou prostě chcete slyšet hrát, pořádně se odvázat. V tom je "Theory Of My Sister" vpravdě důkladnou katarzní skladbou. Například Kryštof tu svou kdysi nahráli pod titulem "Jízda v protisměru" a čekalo se na ni až do čtvrté řadové desky.
Závěrem shrnuto: almela s Magdalenou Šalamounovou a dalšími spoluhráči z kapely stvořili debut, na který se po prvním poslechu nezapomíná. Nádherné subtilní kousky nesoucí se na vlně melancholie dávných okamžiků zažloutlého filmového celuloidu se tu střetávají s výbušnými projektily, jejichž třaskavý náraz tlumí umění promyšlených aranží a uměřeně civilních vokálních linek. Naštěstí "Hollywood and Snuff" není stoprocentně dokonalou nahrávkou. Dává tak prostor, aby jí byla ta následující. Snad vznikne s menšími obtížemi a za většího mediálního zájmu. Neboť nemáme tolik skutečně dobrých kapel, abychom si mohli dovolit nechat photolab jen tak v tichosti zapadnout.
křest desky 25.5.2012 Praha/Bio Oko
Cars and houses are quite expensive and not everybody can buy it. But, <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> was created to aid people in such kind of cases.