O předešlé desce "Outlet People" jsem napsal, že se jedná o přesvědčivě silnou kolekci a zařadil ji do výběru toho nejlepšího za rok 2010. K aktuální novince podobnou poznámku mít nelze. Ba co víc, zdá se mi, že kapela je v poněkud prekérní situaci. Její neustálá inovativnost ji totiž začíná brzdit, což bych nikdy nečekal, že o domácí kapele kdy prohlásím. A teď vysvětlení.
Toxique představuje s každou novou deskou i novou tvář. Prostě změní image. Je to zábavné, fanoušek se nenudí, média mají o čem psát. Když jsem ale krátce po sobě poslouchal předloňskou a letošní desku, vyjevil se mi v plné kráse problém, který odráží temnou stránku výše popsaného. Toxique jsou vlastně neustále začínající kapelou. Čerstvý facelift se jim odráží do muziky a oni tím pádem vydávají pořád dokola svůj debut.
"Tips For Grown Up Kids" se jim jako další debutová deska povedla. Jako následovník "Outlet People" ale nefunguje. Chybí nejen celistvost v rámci dlouhohrající plochy, ale i provázanost s dosavadní tvorbou. Nerad to píšu, ale tohle je spíše sólovka Kláry Vytiskové. Jako zpěvačka si může dovolit žánrové eskapády a točit módní desky, po kterých zůstane nějaký ten trendy hit. Kapele by mělo jít ale především o vytvoření určité (zvukové) kontinuity v rámci celé diskografie a "Outlet People" byla v tomto směru až nezvykle vyzrálá deska, která si zasloužila pokračování (není myšleno okopírování).
Každopádně "Shout" je i po těch měsících pořád lepší singlovka než "Toxique Girls" s celkem zbytečně (i nevýrazně) hostující Ewou Farnou. Druhá návštěva v podobě hlasu Mikoláše Růžičky má naopak smysl a "Waiting For Twilight" se také díky jeho charizmatu řadí při poslechu k těm lepším položkám. Jsou tu však rovněž přítomny skladby, které navzdory chmurně peskujícím úvodním odstavcům, nepatří pouze do kategorie zahrnujících jedno album, nýbrž dosahují někam k horizontu té nejlepší evropské produkce (a to se ještě držím při zídce).
Všechny ty fúze dubstepu s čímkoliv začínají být únavné. Nápaditost jakoby se v tomto počínání dávno vytratila a zbyl jen návyk narvat všude co nejvíce ultramegabasových linek. Jenomže pak přijde velká skladba jakou je "Dream" a s ní zjištění, že hledat nové způsoby má pořád smysl i v této oblasti. Na "Tips For Grown Up Kids" však lze najít ještě mnohem vybroušenější skvost. Skvost, kvůli kterému by člověk dokázal sáhnout k násilí, neboť nechat mu prostor omezený stopáží pouhých dvou a půl minuty je posluchačsky drásající schválnost. I přesto je pro mě minimalistická "Mum" už nyní adeptem na skladbu roku a stejné ocenění by si za výkon v ní zasloužila i Klára Vytisková.
Tak si to shrneme:
- "Tips For Grown Up Kids" se stěží hodnotí jako další deska kapely Toxique, protože produkce více odpovídá solitéru její zpěvačky.
- Obsahově u nás podobně znějících nahrávek stále nevychází tolik, abyste si tuhle mohli dovolit minout bez povšimnutí.
- Dvě skladby jsou nadprůměrné ("Dream", "Mum"), pár vydařených ("Happy New Fear", "Dancing In The Night", "Waiting For Twilight") a zbytek si dlouho pamatovat nebudete.
- Plus za nápaditě provedený obal.