... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Červen 2012

United Islands 2012 - 3. část - Kolonizace ukončena, odejděte (reportáž ze so 23.6.2012)

29. června 2012 v 21:13 | Petr Balada |  Festy 2012
Ještě než Floex sejmul svými hmaty klarinet, odehrála se pár desítek metrů od něj taneční party o třetí. V hodině, kdy zakořeněný pseudotyp domorodce zvolna opouští kanape po šlofíku, pomocí kterého se pokoušel strávit přemaštěný oběd, se pár stovek liberálů rozhodlo poskakovat do rytmu tracků od Time Switch. Dobře sehraný a odprezentovaný, avšak nepříliš originální, repertoár rozpumpoval, rozskotačil či přímo rozdivočil každého, kdo se přišel bavit. Možná k tomu ale došlo až zbytečně brzo. Daleko více by kapele slušel status přímých předskokanů Kraak & Smaak.



Ani oni se nedají označit za příliš inovativní seskupení. Nicméně svou roli headlinerů splnily. Ideální festivalová produkce. Nemusíte znát ani jeden song a přesto se chytnete. Bylo to v pohodě, bylo to disco a bylo to funky. Drobné reptání se dalo zaslechnout při hromadném úprku z ostrova jen od toho, kdo čekal přece jenom víc muziky. Prý to připomínalo spíše djský set. Nevím, já byl spokojen. Možná díky malému očekávání, možná díky průběhu celé soboty. United Islands je výborná akce, která navzdory náročné logistice, měla při svém devátém ročníku jen málo nedostatků (viděno z perspektivy posledního dne). A i o ně se nakonec zasloužili spíše její návštěvníci, než sami organizátoři. Akorát na ty November 2nd neměl konferenciér z Radio 1 Club Stage zvát, když už měli čtyři hodiny odehráno.




United Islands 2012 - 2. část - Invaze zahájena (reportáž ze so 23.6.2012)

27. června 2012 v 18:43 | Petr Balada |  Festy 2012
Čas oběda se zvolna přehoupl do odpoledních hodin a ostrovy se začaly plnit návštěvníky. Cestou z November 2nd nešlo bez zastavení minout řádění spolku Pad Brapad, který i přes vrcholící sluneční žár donutil několik odvážlivců k tanci. Pravda, příliš pobízení ani zapotřebí nebylo. Nakažlivé rytmy jeho verze balkánské dechovky říznuté francouzským šarmem rozpohybovaly k drobnému podupávání či pokyvování snad všechny přítomné včetně několika desítek kojenců v kočárcích volně pozaparkovaných na dohled od pódia.


Přesun na Střelecký ostrov dokázal, že hlavní část invaze už je na spadnutí. Festival začal skutečně žít. Korzující davy získávaly klidnou silou metr po metru nárok na přesun, účinkující měli pro koho hrát, stánkaři komu prodávat. Břehy svažující se k Vltavě se plnily skupinkami odpočívajících. Jen s muzikou to začalo jít z kopce. Circus Ponorka se svou DIY kapelou potvrdil, že ne všechno, co si uděláte sami, je zároveň to nejlepší a Fiordmoss byli možná až příliš brzo ve své existenci zahrnuti chválou. Snad na Pohodě odhodí tu šílenou teatrálnost a zopakují výkon z její podzimní indoor verze. Alespoň, že ten Tomáš Dvořák aka Floex zůstal věrný svému mile roztržitému módu.


Co však u něj nezůstalo při starém, byly tracky z debutu "Pocustone", které předvedl v nových elektronicky potemnělejších úpravách. Ve výborných úpravách, nutno dodat. V kombinaci s výběrem z alba "Zorya" a vkusným doprovodným zpěvem fotografy obletované Sáry Vondráškové se jednalo o nejpříjemnější sobotní koncertní set.



United Islands 2012 - 1. část - Opuštěné ostrovy (reportáž ze so 23.6.2012)

25. června 2012 v 22:30 | Petr Balada |  Festy 2012
Když začínala hrát v sobotu dopoledne první kapela, zela Kampa téměř prázdnotou, což na střed hlavního města bylo mírně apokalyptické. Tou první kapelou byli AcademiX a navzdory občasným hudebním nedokonalostem předvedli výkon převyšující, jak jejich věkový průměr, tak mentální zralost mnoha pozdějších vystupujících. Možná to bylo tím, že hráli z radosti pro radost a zcela určitě za to mohla zpěvačka Gabriela Vašková, která se prezentovala bezprostředním a přitom muzikantsky sebevědomým projevem. Její verze "Smells Like Teen Spirit" byla tím nejzábavnějším vystoupením celého dne. Že by se nám tu potichu rodila česká Beth Ditto? Odchytněte si AcademiX na Rock For People a Sázavafestu.


Zajímavých uskupení napříč žánry není nikdy dost. Je proto škoda, že když už se nějaké takové objeví, provází ho poměrně malý divácký zájem (bez ohledu na zařazení v harmonogramu). Spojení nestora české dnb scény Philipa TBC s Vojtěchem Lavičkou přitom přineslo momenty mnohdy zajímavější, než celé koncerty zbytku sobotního programu. Lavičkův cit pro rytmus tu byl podroben těžké zkoušce lámaných beatů, které doplňoval nejen houslovými vstupy, ale i dalšími rytmickými prvky a zvuky. Netuším, kolikáté společné vystoupení to bylo, ovšem doufám, že se nesešli naposled. Už jenom proto, aby doladili vzájemnou komunikaci a dali vystoupení ještě větší spád a gradaci. Potenciál by tam byl nemalý.


Loňské album November 2nd zůstalo neoprávněně trošku stranou prestižních hodnotících žebříčků (na kult.mixu 10. místo). Většina songů na něm obsažených v sobě přitom uchovává životnost přesahující módní zvukové výstřelky. Naživo k nim navíc přibývá až rockový tah jdoucí ruku v ruce s hitovou přímočarostí. "Eloise In The Devil's Claws" nebo "World In My Pocket" tak na chvíli přemístili Kampu na pobřeží úplně jiného toku. Škoda jen poledního času, který přeci jenom trochu ubral na nasazení a díky slunci i na naladění nástrojů.




Koule - Studio Beseda (18.6.2012) ... 50%

21. června 2012 v 17:37 | Petr Balada |  Divadlo
David Drábek je geniálním inscenátorem. Jenom ani po "Kouli" nevím, jestli se jedná o oprávněný dojem nebo jen o rozdílné čtení a vnímání jeho her.

Převod na divadlo dokázal, že David Drábek napsal vynikající rozhlasovou hru, která ovšem převodem na jeviště ztratila mnohé ze své původní poetiky. Může za to zvolený inscenační postup a především nesnesitelná délka. Hlavně zbytečně obrazem dohrávané fragmenty, které u vzpomínek na dětství dávají vzpomenout na "Hrdého Budžese", některé dobré momenty doslova zabíjí. Naopak ve chvíli, kdy je scéna víceméně věrnou kopií rozhlasové verze, hra nabírá na síle (návštěva Radmily). Ale ne vždy. Například zachování následujícího dialogu "Vy jste byla ve straně docela hodně aktivní, nemyslíte?"...dlouhé ticho...Hlas z režie: "Mám pustit Dívko, dívko toulavá?", kdy hlas z režie nahrazuje živý režisér, se ukázala jako nefunkční dada vložka. Nelze tedy vyslovit jednoduchý závěr, že při zachování původního textu by vše dopadlo mnohem lépe.

Tím se dostávám ke způsobu, jakým byl pro divadelní jeviště vlastně uchopen. David Drábek udělal to, co se jasně nabízelo, a sice rozhlasové studio zaměnit za televizní. Ostatně s tímto prostředím už má zkušenosti z "Noci oživlých mrtvol", které také "Koule" svým úvodem a vstupem Karla Hály na scénu připomíná. Tematicky na Mrtvoly navazuje i dalšími parodickými výstupy na účet moderátorů. V "Kouli" se však dramatikův odpor vůči jejich profesi chvílemi stává až nepříjemnou obsesí a pochybným vyřizováním účtů.

Těšil jsem se například na přidaný motiv Sáry Tlachecí, ale právě tady nastalo největší zklamání. Pro připomenutí - Barbora Tachecí po odvysílání "Koule" vedla pro MF Dnes rozhovor s Helenou Fibingerovou, ve kterém si spolu děvčata hezky notovala na téma, jaký je to Drábek hulvát. Kdo čekal, že se nad to Drábek povznese a vše shodí nějakou tou vtipnou vypointovanou scénou, se nedočkal. Autor totiž v sobě objevil zakomplexovaného školáka, který udělal pravý opak a zachoval se stejně jako ony dvě dámy, jen s o dost větší hysterií. Bez nápadu, jen za pomocí (Kamilou Sedlárovou přesně zahrané) prvoplánovité karikatury, a s tím nejlacinějším vyústěním v podobě svěrací kazajky. Škoda promarněné příležitosti.

A někde v tomto momentu mě poprvé napadla možnost, že je to celé režisérova schválnost. Že úmyslně zaměnil sofistikovanou satiru Mrtvol za podbízivou zábavu ve stylu někdejších nováckých zábavných pořadů včetně imitujícího moderátora Klubu seniorů. Že diváky vystavil světu, jak ho chápe Milena, se vším všudy. Že za jeho přítomností na balkonu, je touha vidět, jak se diváci, aniž by si to uvědomovali, chvílemi směji vlastní pokleslosti. A když se zdálo, že nic horšího se na jevišti už dít nemůže, příběh vygradoval do závěrečné děkovačky ve stoje, na níž měl nemalý podíl skutečně skutečný Petr Kotvald (!) se svou hezkou českou písničkou. Přiznávám, nestál jsem, ale tleskal. Tleskal režisérovi za to, jak to s diváky geniálně zkoulel a dodnes se modlím, aby to tak skutečně bylo. Aby se tímto ze štiplavého kritika špatného vkusu nestal jeho diktátor. Byl by to hodně smutný pád.

PS: I přes nadužívání slova geniální, dovolil bych si ho použít ještě jednou, a to v souvislosti s výkonem Pavli Tomicové v hlavní roli. Každý, kdo bude hrát Milenu po ní, jestli se někdo takový vůbec najde, už bude hrát Pavlu Tomicovou v roli Mileny, nikoliv pouze roli samotnou. Je jasné, že předobraz hlavní hrdinky se narodil, aby ho ona mohla hrát. Alespoň z tohoto důvodu lze za divadelním Příběhem vrhačky zvolat Bravo!


Není cover jako předělávka II

20. června 2012 v 18:24 | Petr Balada |  cover
Dnešní vydání této rubriky je předzvěstí blížícího seznamu interpretů, kteří u nás na letních festivalech, bohužel, z rozličných důvodů nezahrají. A začneme hned se dvěma jmény naráz. The Vaccines a Noah and the Whale patří k raketám odstartovaným v minulém roce. První vystřelili k výšinám hned svým skvěle poskládaným debutem, zatímco druhá z kapel se zostra prosadila až s loňským albem "Last Night on Earth", které je jejich třetí. Spolu si dali letitou perlu z repertoáru Pixies "Where Is My Mind". Snad The Vaccines přijedou alespoň v srpnu s Red Hot Chili Peppers.


Také čerstvý držitel dvou cen Grammy Bon Iver zaujal hned svým debutem a ani jeho neuslyšíme u nás naživo. Více štěstí měla asi třicítka evropských festivalů všude okolo. Jestlipak na nich zahraje i tenhle vydařený cover?


A znovu zpěvačka, která nás všechny zarmoutila svým zrušeným festivalovým turné. Snad se dá brzo do pořádku. Rovněž na Robyn čekáme zatím marně. Ale zrovna tento její příspěvek dokazuje, že i osobitá zpěvačka může propadnout z originality. Jak to vždycky komentují v talentových soutěžích? Tohle bylo těžké karaoke… Zkrátka není cover jako předělávka.



Daughn Gibson - All Hell ... 85%

14. června 2012 v 18:17 | Petr Balada |  Hudba
Tenhle kamioňák bez kamionu a punkáč bez číra natočil vskutku sebevědomě drzé album. Barvitý kaleidoskop příběhů nabobtnalý uhrančivým (ne)zpěvem připomíná dosluhující horskou dráhu emocí. Umí být sentimentální, odtažitý, přesvědčivý. V jeden moment ho chcete ručně inzultovat, v druhý obejmout. Zkrátka týpek, který vás nenechá vůči svému projevu lhostejnými. Jeho postapokalyptický pop (nebo přesněji country na kokainu) je tak sice chvílemi přestřeleným drsňáckým macho melodramatem, ale zároveň jedním z nejpůsobivějších debutů první poloviny letošního roku.

(hodnocení odjinud: pitchfork...8.1 spin...8 playgroundmag...8.6)



Liars - WIXIW ... 95%

5. června 2012 v 17:45 | Petr Balada |  Hudba
"WIXIW is a return to Liars' more adventurous, experimental roots, a dark and abstract detour from the more straightforward one-two punch of 2007's self-titled effort and 2010's Sisterworld. While the latter showcased comparatively traditional instrumentation, WIXIW is largely electronic and sample-based, with frontman Angus Andrew's vocals featuring as one of very few recognizably organic presences on the record."
pitchfork.com

"It's not always a pleasant listen, but it is without doubt one of the most rewarding you're likely to hear this year."
musicomh.com

"They continue to manufacture a stylish brand of unease, coming up with subtle variations on their formula that assure that each album is an entirely new venture, leaving WIXIW pulsing with strange, inimitable energy."
slantmagazine.com


Ve sportovní terminologii by se jednalo jednoznačně o přestup roku. Kapela, která na poslední nahrávce "Sisterworld" uhranula posluchače neprostupnou stěnou hlučícího živého zvuku, své nové album zahalila do elektronického hávu. A je z toho opět událost, která jistě skončí na předních příčkách výročních hitparád. "WIXIW" se těžko popisuje. Je to jedna z mála desek, kdy slova neřeknou vše. Musíte ji skutečně slyšet, abyste ji mohli následně milovat či nenávidět. Jednou, dvakrát, třikrát, ...
kult.mix


V očekávání ... CZ Festy 2012 IV. - kult.mix výběrovka

3. června 2012 v 22:33 | Petr Balada |  Festy 2012
Stejně jako loni předhazuji výběrovou desítku toho nejzajímavějšího z nadcházející festivalové sezóny. Opět platí, že se jedná o čistě subjektivní seznam bez pořadí zahrnující především aktuální sound a jména, která u nás dosud nevystupovala, interprety nejlepších desek za poslední léta, černé koně, jeden comeback i jednoho oslavence. Zkrátka přehled výjimečných okamžiků/důvodů k návštěvě jednotlivých festivalů.

Skrillex (Rock For People) - je vůbec nutné uvádět k tomuto jménu bližší důvody? Nejžhavější nováček, bez kterého se letos obejde málokterý festival před mořem i za mořem. (Zároveň si dovolím prorokovat, že půjde zároveň jméno, u kterého bude nejčastěji uváděn přívlastek zklamání - protože tak to prostě u nás chodí)

Amon Tobin (Prague City Festival) - magazín Spin ho uvedl jako jednoho ze zástupců toho nejlepšího k vidění na festivalu Coachella. Jako velké překvapení a nezapomenutelný zážitek prezentují Tobina i organizátoři pražského podniku. Dokonalý adept na pozici letošního černého koně.

Flux Pavilion (Let It Roll) - DJ Joshua Steele is one of the few artists to establish a sound that might translate outside the dubstep diaspora: tolik opět Spin a první pozvánka na pískovnu Oplatil

Refused (Rock For People) - návrat zlobivých klasiků

Two Door Cinema Club (Rock For People) - loni figurovali v přehledu jmen, u kterých jsem litoval, že je nikdo nepřivezl. Letos se očekává, že k peckám z debutu přidají i novinky z nadcházejícího alba.

Mando Diao (OpenAir Festival) - jestliže předcházející dvě jména vynikají energií nabitými koncerty, tak Mando Diao při nich rovnou způsobují black out. Letos rekapitulující partička u nás hrála ještě v době, kdy na ně sláva teprve čekala. Už tehdy ale strhli publikum okamžitě na svoji stranu. Kdo si chce pořádně zařádit, neměl by v Panenském Týnci chybět.

Janelle Monáe (Colours of Ostrava) - v roce 2010 ohromila hudební svět svým debutem "The ArchAndroid", který se v hitparádě nejlepších alb za daný rok dostal na čtvrté místo. Letos chystá hned dvě desky, nazpívala song s kapelou Fun a dělá parťáka Red Hot Chili Peppers na části jejich turné. Volně přeloženo - velmi žhavé jméno!

Ben Butler & Mousepad (Creepy Teepee) - žhavým jménem pro letošek je i tenhle týpek, který se nenápadně začínat zjevovat snad ve všech rubrikách hledající nové a zajímavé hudební objevy. Černý kůň číslo dvě.

Camo & Krooked (Let It Roll) - dvojka, která měla pozici černého koně loni a naplnila ji měrou vrchovatou. Za uplynulých dvanáct měsíců pak vydala desku, která jim zajistila práci na celé nadcházející léto. Jejich živá vystoupení navíc začínají úspěšně vystrnaďovat jinou žánrem spřátelenou dvojku Chase & Status.

Awolnation (JamRock) - riskantního tahu se dopustili v Žamberku, když se rozhodli přivézt kapelu bez valné posluchačské základny. Ale kde jinde, než na festivalu by se měly neokoukané spolky prezentovat. Tenhle je uprostřed svého velkého rozjezdu a pozvánku dostal mj. i na velkolepě obsazený rakouský Novarock.

+ mimořádnou pozornost si tentokrát zaslouží i kvasící domácí scéna. Nezapomeňte si v programech zaškrtnout photolab, Lenku Dusilovou, Fiordmoss, Toxique, A Banquet, Vložte kočku, Bonuse, Floexe či Charlie Straight.

Christopher Nolan - Sledování

1. června 2012 v 19:14 | Petr Balada |  Film
"Filmové vyprávění není nic jiného, než pozorování děje", řekl Christopher Nolan v komentáři ke svému debutu, který lze momentálně nalézt v obchodech s DVD. "Sledování" si s touto myšlenkou pohrává hned na několik způsobů. Příběh spisovatele sledujícího nic netušící jedince náhodně vybrané v davu městského ruchu Londýna je vyprávěn prostřednictvím inscenovaného dívání. Nesledujeme lineární časovou osu, ale rozházenou skládanku obrazů nutící udržet pozornost i nad zdánlivě nepodstatnými detaily, které do sebe s přibývajícími minutami vzájemně zapadají.

Někteří z fanoušků neváhají Nolanovu celovečerní prvotinu označit dokonce za jeho vůbec nejlepší film. Režisér ji v roce 1998 vykouzlil doslova na koleně za rozpočet uváděný v přibližné výši šest tisíc dolarů, přičemž podle záznamů imdb.com jen v USA utržila něco přes čtyřicet tři tisíce, tedy sedmkrát více. S ohledem na skutečnost, že jde o britský snímek natočený černobíle a s neznámými herci (členové štábu) se jedná o počin hodný respektu. Však mu za něj ve své recenzi, navzdory celkovému hodnocení, tleskal i Dennis Harvey z Variety.

"Sledování" je zajímavé i v souvislostech k dalším položkám filmografie Christophera Nolana. To, co se v tomto filmu jeví jako ojedinělá autorská manýra a svévole vůči divákovi, dovedl v následujícím "Mementu" k ještě větší dokonalosti srovnatelné s neméně překvapivým a způsobem vyprávění stejně těžko zopakovatelným "Šestým smyslem" M. Night Shyamalana. A na debut Nolan navázal i "Počátkem", kde se postava ztvárněná Leonardem Di Capriem jmenuje stejně, jako jedna ze stěžejních ve "Sledování" - Cobb. Vzhledem k charakteru a úlohám obou postav to vypadá, že daleko více, než pozorování děje, je filmové vyprávění pro Christophera Nolana především prostředkem, jak s dějem (tedy s diváky) manipulovat.
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...