Na volání po britpopu s českými texty přišla odpověď od nečekaného zdroje. Kryštof, který v uplynulých letech rozmělňoval svůj úspěch založením vlastní sítě městské hromadné dopravy na trase divadlo-aula-kino, si našel nový sound. Na jeho hledání zvolil metodu netradiční, ale zdá se, že o to úspěšnější. O zvukový obal se kapele nově starají přespolní posily, čímž i ona nastoupila na trendy vlnu konkurenčních domácích spolků. A v porovnání se starším modelem lze rozhodně najít nějaký ten rozdíl, který bych neváhal nazvat vylepšením. Nelze se ale zbavit dojmu, že se tak děje za cenu určité ztráty umělecké osobitosti dlouholetého projektu s názvem Kryštof. Ostraváci se totiž nepřiblížili k mladým partičkám pouze angažováním věhlasného producenta. Především v aranži refrénu neznějí zrovna inovativně. Není to zkrátka skladba, u které byste si řekli, že by ji nikdo jiný, než Kryštof nahrát nemohl. Stačí si pohlídat například dechovou sekci, kdysi poznávací znak skupiny. Každopádně bude zajímavé slyšet ten hudební posun na ploše celého alba. Zvědavost budiž vybuzena. (Ale ať už výsledek bude jakýkoliv, na faktu, že slovní obrat …v mém výkazu ztrát si další donquichotský mlýn… patří, v jinak průměrném textu, ke Krajčově nejlepším, se už nic nezmění.)