... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Září 2012

Cesty vzpomínek

29. září 2012 v 17:21 | Petr Balada |  Výstavy




Patricie - Fanynka/Komunistická

29. září 2012 v 14:26 | Petr Balada |  Hudba
Na sklonku letopočtu 2010 se o ní hovořilo jako o objevu. Natočila klip na pozitivně přijatý track "Obama", singl "Pámbů" rotoval na Evropě 2. Závěr loňského roku trávila hostováním na poslední koncertní šňůře Marie Rottrové. Debut "Obamamania" sice srazil do průměru nevyrovnaný repertoár, ale i těch pár povedených položek stačilo k tomu, aby se posluchač těšil na budoucí časy s Patricií. A ty pomalu nastávají. Ve studiu u Borise Carloffa vzniká v těchto dnech druhá deska, která by měla vyjít už v listopadu. Předzvěstí se stal letní singl "Fanynka" (s podivně hloupým vizuálním ztvárněním, které je při porovnání s tematicky podobným klipem k písničce od Eda Sheerana "Lego House" k neukoukání). Sympatický ironický nadhled v textu i projevu připomíná právě "Obamu". Výstižná stylizace včetně rýmovačky fanynka-maminka může být pro někoho až neprokouknutelná, ale přesně zapadá do světa na planetě Patricie drze bortícího představy o typizaci českých zpěvaček/písničkářek. Nejdál ve své destrukci zřejmě zašla s další letní nahrávkou. "Komunistická" byla odprezentována v době zesíleného zájmu o politické písně (chcete-li protestsongy), ale na rozdíl od nich (schválně?) otevřeně naskakuje na nostalgickou retro vlnu seriálu Vyprávěj a přizvukuje tesknému volání po starých časech. Uvidíme, jak budou obě skladby fungovat v kontextu celé desky. Každopádně je fajn mít pro změnu nepředvídatelnou zpěvačku.

V očekávání ... kult.mix výběrovka desek na říjen - I.část

28. září 2012 v 14:48 | Petr Balada |  Hudba
Beth Orton - "Sugaring Season"
Album v pořadí: 5
Producent: Tucker Martine (R.E.M., Spoon, My Morning Jacket,...)


Paul Banks - "Banks"
Album v pořadí: 2
Producent: Paul Banks (Interpol), Peter Katis (Interpol, The Swell Season, The National,...)


Ellie Goulding - "Halcyon"
Album v pořadí: 2
Producent: Ellie Goulding, Jim Eliot


Freelance Whales - "Diluvia"
Album v pořadí: 2
Producent: Shane Stoneback (Sleigh Bells, Vampire Weekend,...)


UDG - "Akrobat"
Album v pořadí: 4
Producent: Armin Effenberger (Cartonnage, Kieslowski,...)


Zrní feat. Markéta Irglová - Mejsó

27. září 2012 v 22:29 | Petr Balada |  Hudba
"Když jsem písničku pustil poprvé svým dětem Nikitě a Jonášovi, rozhodli se, že celý měsíc nechtějí poslouchat nic jiného." Dokonalý marketingový slogan, po kterém nemůže následovat nic jiného, než touha tu písničku slyšet. Buď abyste zjistili, jestli máte dětský vkus nebo jestli ho mají alespoň vaše děti. A pokud jste mimo obě kategorie, je tu ještě jeden prodejní argument, proč si "Mejsó" poslechnout: Poprvé tu zpívá česky Markéta Irglová. Jaká je skutečnost? Děti režiséra filmu "Poslední z Aporveru", z kterého píseň pochází, budou nejspíše už trošku odrostlejší (či předčasně vyspělé), neboť obsahově toho text z dětské písničky příliš nemá a odkrýt jeho význam se bez asistence rodičů neobejde. Ani Markétu Irglovou si příliš neužijete. Po celou dobu se její hlas překrývá se zpěvákem kapely Zrní a nutno dodat, že se nejedná o zrovna posluchačsky konformní spojení. Celé to zní, jakoby on zpíval dětskou písničku, ona milostný duet a jako podklad bylo použito torzo předělávky soundtracku k disneyovce. Poslechl jsem si to dvakrát. Další opakování dám snad až se samotným filmem, kde, jak pevně věřím, bude "Mejsó", fungovat daleko, daleko lépe. A kdyby náhodou ne, budu se alespoň těšit na oblíbenou pasáž s protaženým ó. Nikdy jsem totiž nikoho neslyšel v dětské písničce tak procítěně zazpívat slovo spólkne. Aha, další marketingový slogan. I když možná spíš jenom pro dospělé.

Bad bitch Kreayshawn? ... 3. část

27. září 2012 v 15:33 | Petr Balada |  Hudba
Po přestěhování do LA se Kreayshawn po hlavě vrhla do praktického zužitkování nově nabitých vědomostí z filmového institutu. Vedle natáčení videoklipů pro lokální rapery stíhala paralelně i vlastní hudební kariéru. Nejdříve jako součást uskupení White Girl Mob. Do sólové dráhy ji pak popostrčil její budoucí manager Chioke McCoy.

Do megaprůlomu ještě pár měsíců zbývá. Kreayshawn s podporou McCoye v zádech zkouší mezitím usadit svůj hudební styl. Vydává mixtape, natáčí své první vlastní video pro track "Bumpin Bumpin", které má k dnešku přes osm milionů zhlédnutí. Krátce před tím ještě stihne umístit na svůj youtube channel lehce erotický videoklip "Online Fantasy", vděčné téma budoucích profilových článků a rozhovorů. V jednom z nich pak s odkazem na obsah klipu a přiznanou bisexualitu říká: "Jsem člověk, který má rád lásku. A můžu najít lásku v jakémkoliv typu člověka."

K ní samé naleznou lásku statisíce fanoušků po přehrání "Guci Guci". Pod režisérským dohledem Kanaďana Josepha Zentila pohrdavě rapuje o značkových hadrech. Trefí se tím do jejich vkusu, ale je otázkou jestli jen nezafungovala ekonomická frustrace z toho, že si podobné oblečení musí aktuálně odepřít. Každopádně z "Guci Guci" se stalo nejúspěšnější viral video loňského roku a Kreayshawn díky němu obdržela několik nabídek na podepsání nahrávací smlouvy.

Zájem pociťuje i ze strany novinářů. Zjišťuje ale, že se s nimi musí naučit lépe komunikovat. To když po několika neopatrných vyjádřeních čelí zvýšenému mediálnímu tlaku. Z článků, které během předmětného léta vycházejí, je tak na jedné straně možné se dozvědět kdo všechno a kvůli čemu jí leží v žaludku, a na straně druhé musí vyvracet lži, které se o ní vyrojily, a to včetně zprávy, že jejím strýcem a mecenášem je Bruce Willis.

Právě v komunikaci s tiskem leží velká část nedůvěry směrem k její gangsta prezentaci. Příliš do ní nezapadají slova o lásce ke kočkám (gq.com) a mléku jako jediné položce rider listu (cherrygrrl.com). To jsou pak všechny ty slovní války (viz 2. část) spíše k smíchu. Zvláště, když po každém ostřejším výpadu přichází zmírňující dodatek. Rovněž z hojně medializovaného podpisu sedmimístné nahrávací smlouvy nedokázala vybruslit bez ztráty. Částečně jistě díky závisti, ale částečně díky doprovodnému přiznání, že o smlouvu vlastně nikdy předtím neusilovala a muziku dělala spíše pro radost. Na druhou stranu vytlouct bez námahy z minima maximum by se v jistých kruzích za gangsta styl považovat dalo.

Kreayshawn vzbuzuje emoce. Jejich negativní zabarvení mohlo vyblednout po vydání debutu. "Somethin 'Bout Kreay" se však stalo pro pochybovače dalším podpůrným argumentem. A už ani tak nejde o přesné pojmenování stylu, kterým se Kreayshawn snaží prezentovat. Navzdory hvězdné producentské podpoře totiž vzniklo jen hudebně průměrné album. Kdyby zůstalo u jednoho producenta, v tomto případě se zdá nejvhodnějším Diplo, jehož příspěvky patří k nejpovedenějším, mohli jsme tu mít událost sezóny. Takhle nezbývá, než doufat, že si podobně nastartovanou kariéru nepokazí prvotinou i Azealia Banks. Potom už by jim oběma pomohl jedině společný track, který, když už nic jiného, by byl vzhledem k vzájemným vztahům alespoň vděčným mediálním soustem. Tedy tím, čím se nyní zdá být hudební kariéra Kreayshawn.

Bad bitch Kreayshawn ... 2. část

24. září 2012 v 18:55 | Petr Balada |  Hudba
Rap Ricka Rosse označila jako falešný a přidala narážku na jeho postavu s tím, že díky tloušťce si nevidí ani na své mužství. Skladbu od Lany Del Rey komentovala otázkou: "Co je to za depresivní shit?". Propírá se její nevraživost k Azalii Banks, kterou ale sama Kreayshawn vysvětluje jako nedorozumění. Nicméně právě Azealia Banks prohlásila, že ji nepovažuje za součást scény, a že je trochu naštvaná, když se bílé holky pouštějí do něčeho, čemu nerozumí.

A ještě jedno jméno - Nicki Minaj. Té Kreayshawn vyčetla pro změnu image: "Když přijde na to, čím inspiruje mladé ženy, je jejím poselstvím být plastiková jako Barbie, být fake." Později ale hasí zažehnutý plamen prohlášením pro billboard.com, že jí má vlastně ráda, protože je to nezávislá, silná žena, a že se ve skutečnosti jednalo pouze o součást debaty, kde cítí jako důležité, aby byly slyšet ženské názory reprezentující odlišný pohled na věc.

Vracíme se na začátek. Je tedy Kreayshawn skutečně gangsta nebo jí můžeme označit jejím oblíbeným slovem jako fake? Má pravdu v úvodu zmiňovaný článek ze serveru clutchmagonline.com, když o ní píše, že celá image včetně textů je jen odrazem jejího velmi limitovaného pohledu na černošskou kulturu a ona sama je jen dalším byproductem? Nebo se skutečnosti blíží poněkud sarkastické vyjádření Snoop Dogga, který Kreayshawn charakterizuje jako chybějící článek mezi těma bílýma holkama, které mají rádi rap a těma, kdo mají rádi chlápky, co rapují?

Aby ke správné odpovědi byly pohromadě skutečně všechny indicie, musíme se v následující části vrátit zpátky do léta loňského roku.

Bad bitch Kreayshawn ... 1. část

23. září 2012 v 14:07 | Petr Balada |  Hudba
Je možné dělat gangsta rap s ušima Minnie Mouse na hlavě? Odpověď zní ano a dokonce vám to může vynést sedmimístnou smlouvu s velkou nahrávací společností. Kreayshawn zbořila veškeré představy spjaté s hudebním stylem, ve kterém byste malou bílou slečnu nečekali. Pro některé se tak stalo zvláště ponižujícím způsobem, a například server clutchmagonline.com proto rovnou hovoří o pokračujícím vykrádání černé kultury započaté už Elvisem Presleyem.

Kreayshawn (23) si minulé léto prožila opravdu velký americký sen. Když na youtube umisťovala v květnu videoklip ke skladbě "Guci Guci", bylo to jen pro pár přátel. Za dva týdny se stala vycházející hvězdou (2 miliony zhlédnutí), za měsíc novou americkou superstar (5 milionů zhlédnutí) se smlouvou s Columbia Records v kapse a za půldruhého roku globální ikonou (38 milionů zhlédnutí), od jejíhož debutu se čekala revoluce. Ta sice nepřišla, ale moderní hollywoodský příběh zůstal.

Natassia Zolot vyrůstala ve čtvrti Oaklandu, proti které jsou tolik medializované severočeské lokality klidnou zahrádkářskou kolonií. Pokud chtěla přežít, musela se na dětských hřištích naučit vyhýbat kulkám a drogám. Nebo je začít prodávat. Když ji v patnácti opustila matka, odešla ze školy a dala se na obchod. Poněkud omezený sortiment sestával z marihuany a příležitostně i z povzbuzujících tablet. Ona sama však podlehla jiné vášni.

Tou bylo filmování. V deseti letech přišla k VHS kameře. Přirostla jí k ruce. Během následujících třech let se dostavila nová láska. Hudba. Nevystřídala však starou, byla doplňkem. Natassia začala točit videoklipy. A protože jejím, s ohledem na adresu bydliště, pochopitelným motem bylo: "If I dont create every day, I will die", začala si říkat Kreayshawn.

Postupem času zjistila, že nechce zůstat pouze u amatérského snažení. Touha dostat se na filmovou školu byla ovšem limitována nemožností dostat studijní půjčku. Její práce ale zhlédl Patrick Kriwanek, děkan The Berkeley Digital Film Institut, a zařídil stipendium. Pro Kreayshawn to byla dvojnásobná výhra. Stipendium znamenalo, že se při zápisu nemusela prokazovat, jinak vyžadovaným, diplomem ze střední školy, kterou nedostudovala.

Ze splněného snu se ale nakonec stala noční můra. Jak vzpomíná v rozhovoru pro complex.com, dvouroční program byl pro ni značně vyčerpávajícím zápřahem. Byla nucena zkrotit svou hyperaktivitu. Pozornost musela soustředit jen na jedinou věc, studium. První rok do sebe vstřebávat celou obsáhlou teorii a v tom druhém pracovat pouze na školních projektech. Vydržela dva semestry. Nedostatek svobody si následně vykompenzovala přestěhováním do L.A..

Charli XCX, Marina & The Diamonds, Coldplay - 16.9.2012, Praha

17. září 2012 v 15:59 | Petr Balada |  Hudba
Psát nebo nepsat o koncertu Coldplay? Pokud nejste zpravodajské médium, můžete si dovolit nepublikovat reportáž z akce, kterou někteří popisují bezmála jako koncertní událost roku (idnes.cz, musicserver.cz). Můžete si to dovolit navzdory tomu, že z akce odcházíte rozjaření, potěšeni, unešeni, spokojeni. Však on to napíše někdo za vás. A určitě někdo zařadí do článku i pasáž, že těch konfet a rachejtlí bylo vlastně moc, a že to odvádělo pozornost a byly to laciný kouzelnický triky (novinky.cz, ihned.cz), protože i reportáž/recenze, navzdory subjektivnímu pohledu na věc, by měla být, co do argumentů, vyvážená. Přestože právě ten cirkus okolo byl ve spojení s hudebním kýčem, který Coldplay produkují, jedním velkým okouzlujícím zážitkem (lidovky.cz). Obrovskou stadionovou show, na kterou všichni přišli. Tedy až na některé poučené novináře, kteří dorazili proto, aby si potvrdili, že Coldplay nemají od dob svého debutu světu už co nabídnout a proto oni rozhodně kapele z ruky nezobali (novinky.cz). Procházíte i jejich texty a čekáte, jestli přijde laciné srovnání s U2, protože i vy sami jste si na ně minimálně dvakrát za večer vzpomněli. Ano, je to tam, odškrtnuto. Co dál? Možná zmínka o zpívajících fanoušcích odmítajících jen tak potichu odejít (idnes.cz), což by někdy jistě ráda zažila domovská fotbalová Slavia. A že by si někdo přišel poslechnout i předskokany? Přišel. I když z pozice stání pod podiem, konkrétně levoboku, se zdála méně mimo Charli XCX, nakonec zvítězila pověst Mariny, když se jí dostalo více pozornosti (ihned.cz). Ačkoliv vy si ji budete pamatovat, krom otravné barvy hlasu, především díky vyzutým botám při přebíhání pódia, které za ní následně pozorně/nenápadně poponesl jeden z pódiových techniků. Ale zpátky k úvodu a k tomu, proč je tady vlastně tenhle článek. Inu proto, že v žádném jiném, to takhle hezky pohromadě a na pár řádcích nenajdete.

Planety - Peklo, peklo, ráj ... 60%

14. září 2012 v 18:56 | Petr Balada |  recenze cz
Dobrou zprávou je, že Planety pracují se skutečnou plochou celého alba. Netluče se máslo song od songu. Dojem ucelenosti ovšem vzniká díky tomu, že deska je po celou dobu stejně nudně nevzrušivá. I pauzy mezi písničkami jakoby byly spíše jenom přestávkami k obracení listu partitury jedné nekonečné skladby či sloužily k odkašlání mimo dosah mikrofonu. A kdyby zpěvák náhodou zapomněl, v které fázi tracku se momentálně nachází, nevadí, prostě začne odříkávat libovolná slovní spojení znějící dostatečně nezávisle (rozuměj nekomerčně), což má za následek vršení klišé (sama noc šla dávno spát) na ještě větší klišé (končívám tam, kde ty začínáš). Výhodou nahodilého textařství jsou ale malé poklady, které se občas vynoří (není to válka, ani mír, možná jen další zmeškané setkání), čímž na chvíli budiž omluveny předcházející a následující pokusy-omyly. Chlapci bez pochyby talent mají (proto to lehce nadprůměrné ohodnocení), akorát to dávají najevo příliš jednoduchým/laciným způsobem, což je škoda. Pro ně i pro posluchače.

How To Dress Well - Total Loss ... 85%

13. září 2012 v 18:54 | Petr Balada |  Hudba
Squired by The xx producer Rodaidh McDonald, this second album is hugely accomplished, traversing skittish Janet Jackson-style ballads, string-laden hymns and neo-soul with ease, while Krell lets his now exposed voice do most of the talking to humbling effect. Add in silky Michael Jackson slowjams and Mariah Carey girlpop, and the result is leftfield R&B's album of the year.
nme.com

...the real beauty of "Total Loss" is in the amorphous clarity, its ability to wield emotions up down and side to side with such ease.
sputnikmusic.com

Perhaps "Total Loss" is as much about learning to let go as it is about giving way to absolute despair.
drownedinsound.com

"Total Loss" je intimním záznamem o procházce po skleněných střepech. O odhodlání překonat bolest ze ztráty. O naději. Po Jessie Ware má R`n`B a soul dalšího proroka.
kult.mix
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...