Dobrou zprávou je, že Planety pracují se skutečnou plochou celého alba. Netluče se máslo song od songu. Dojem ucelenosti ovšem vzniká díky tomu, že deska je po celou dobu stejně nudně nevzrušivá. I pauzy mezi písničkami jakoby byly spíše jenom přestávkami k obracení listu partitury jedné nekonečné skladby či sloužily k odkašlání mimo dosah mikrofonu. A kdyby zpěvák náhodou zapomněl, v které fázi tracku se momentálně nachází, nevadí, prostě začne odříkávat libovolná slovní spojení znějící dostatečně nezávisle (rozuměj nekomerčně), což má za následek vršení klišé (sama noc šla dávno spát) na ještě větší klišé (končívám tam, kde ty začínáš). Výhodou nahodilého textařství jsou ale malé poklady, které se občas vynoří (není to válka, ani mír, možná jen další zmeškané setkání), čímž na chvíli budiž omluveny předcházející a následující pokusy-omyly. Chlapci bez pochyby talent mají (proto to lehce nadprůměrné ohodnocení), akorát to dávají najevo příliš jednoduchým/laciným způsobem, což je škoda. Pro ně i pro posluchače.
ale hovno, je to deska roku.