Těžkej old school. Když před rokem padla z úst Jaro Slávika zmínka, že s Lucií Bílou hledají song, který by se podobal hitu Katy Perry "Firework", vzbuzovalo to dvojí očekávání. První vyplývalo už jenom z faktu jejich spolupráce a druhé pak z možnosti, že se jim podaří stvořit důstojnou popovou desku s aktuálním soundem hodnou velikosti zpěvačky. Vše je ale jinak. První srpnový den ve Studiu A Čs. rozhlasu vznikla nahrávka pod produkčním dohledem Petra Maláska. Konzervativní tak, až se snižuje tlak.
První písničku "Já" složil a napsal Radoslav Banga. Textem navazuje na jedno z tradičních témat Lucie Bílé. Ať už je "Úplně nahá" nebo "Haňou Zaňou", vždycky zůstane svá, přímá a otevřená, a bude si dělat, co bude chtít. Navzdory výkřikům z davu či přáním recenzentů. Taková malá alibistická předehra k následujícím čtyřiceti minutám plných hladivé otupující melancholie s nádechem šansonu.
Radoslav Banga přispěl ještě další položkou na tracklistu. Předposlední "Kde ty časy jsou" přesně definuje jednu z bolestí celé desky. Kdyby zde zpěvačku doprovázela jeho domovská kapela Gipsy.cz, mohlo z toho být něco víc, než akademickou aranží přidušená jednohubka, které chybí větší živočišnost.
"Modi" nabízí poslední dokončené texty Pavla Vrby. Ne všechny však měly být odhaleny. Ať už ten k "Chtěla bych tě znát" s rýmem smráká/ňáká nebo podivnost "Chyba lávky". Je tu ale jeden, který vládne všem a převyšuje i titulního "Modiho" až příliš si libujícího ve zrakovém (v)orgánu, a tím je "Archanděl Chamiel". Jen škoda, že v ní kytarista Stanislav Jelínek nedostal větší prostor.
Ještě jedna poznámka k textům. Jestliže hudbu dusí staromilské aranže, pak u textů je to prokletí dlouhých tónů. Záplavová vlna dlouhých samohlásek tu dosáhla nového vrcholu. Proč mají jejich prostřednictvím i zkušení zpěváci neustále potřebu dokazovat, že je utáhnou, zůstává záhadou, kterou nevysvětlí ani svádění viny na posluchače, kteří to prý chtějí. Což by ovšem v tomto konkrétním případě popřelo ona Bangova slova z otvíráku desky.
Když už byla řeč o nejpovedenějším textu, stejná lustrace náleží i hudbě. Vlastně by to mělo být s ohledem na poloviční podíl převzatých věcí daleko jednodušší. Ale není. Maximálně lze obsadit kategorii nejzajímavější, kterou s ohledem na v prvním odstavci popsané očekávání splňuje pouze Dalibor Cidlinský. "Namále má" v sobě ukrývá potenciál velkého hitu, který však zazdil až příliš vznosný text, nesnadný pro žebříčkovou kulturu.
Novinka Lucie Bílé potěší především starší publikum. "Modi" je postadult popovým albem nahraným profesionálními a zručnými muzikanty, bezchybně a s patřičným prožitkem nazpívaným. Skutečného šansonu se sice dotkne jen pramálo, ale náladou se k němu přiblížilo z dosavadní diskografie Lucie Bílé nejblíže. Loňské překvapení s vánočním albem zopakováno nebylo, což by ale dobrému prodeji nemělo zabránit. Neboť navzdory všem proklamacím "Modi" v podstatě splňuje všechny parametry toho, co od Lucie Bílé skalní fanoušci z drákulovské náborové vlny chtějí slyšet.