Zámoří se tento týden dočkalo oficiálního vydání třetího alba The Script. A bude zajímavé sledovat, jaké komerční odezvy se tam dočká. "#3" vychází tamnímu publiku nebývale vstříc. Ve vlastní produkci nahráli chlapci desítku skladeb, která je posunuje ještě mnohem více do mainstreamu. Výsledkem je efekt prohlubujícího "zanonymnění" The Script.
Dokazují to ostatně i evropské recenze (album zde vyšlo již před měsícem), ve kterých se to hemží odkazem na širokou paletu interpretů tvořící pomyslné jádro aktuálního komerčního popsoundu. Například pro kapelu domácí irský server entertainment.ie jich v jediném odstavci vypočítal hned osm. Od Madonny, U2, Coldplay až po Take That či Maroon 5. Na další si vzpomněl The Guardian (Snow Patrol) a stejně jako The Independent poukazuje na americkou příchuť alba. Tu lze odhalit z přízvuku, který v sobě zpěvák pro tuto příležitost objevil, ale v některých písničkách také z rozpoznatelného příklonu k RnB.
Desku "#3" lze jednoznačně označit za výkladní skříň vyprázdněnosti současného popu. Euroamerická produkce se sama zahnala do kouta. Komerčním potlačením hudebních kořenů obou kontinentů dosáhla nudné unifikovanosti přijatelné pro oba břehy, aniž by bylo jasné, z kterého z nich ten který produkt vlastně pochází. The Script nevydali revoluční album, ale album, které by mělo být počátkem odporu k podobně bezobsažnému zboží i mezi konzumenty, pro které je určeno.