close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

UDG - Akrobat ... 60%

16. října 2012 v 22:00 | Petr Balada |  recenze cz
Další z účastníků letošního akčního plánu Hledáme si nový sound představil své výsledky. O zvukový lifting se tentokrát nepostarala spřátelená zahraniční pomoc, ale domácí zdroje. Armin Effenberger vyslyšel UDG a spolupodílel se na přípravě nahrávek od samého začátku. Navzdory marketingovému hendikepu, že jeho proslulost nedosahuje končin rodné krajiny Yarona Fuchse, nemusí být s odvedenou prací nespokojený. "Akrobat" se sice nepovedl úplně nejlépe, jak mohl, ale jeho vina to nebude. Album obsahuje jak momenty, které jsou tím nejlepším v tvorbě UDG, tak písničky, bez nichž by posluchači bývalo bylo lépe.

UDG učinili správné rozhodnutí. Disponují až neuvěřitelnou tvůrčí dispozicí na chytlavé melodie, které umí na koncertních pódiích náležitě prodat. Jenomže po třech téměř totožných deskách by ta čtvrtá byla zbytečným plýtváním nahrávacích frekvencí. Navíc stát se hudební konzervou takhle brzo nemůže bavit ani samotnou kapelu. Ústeckolabské těleso v sobě v pravý čas našlo odvahu pro změnu. S "Akrobatem" se dostalo při jejím hledání zhruba do poloviny cesty. Všude tam, kde zní jinak, je nahrávka dobrá. Všude tam, kde jenom opisuje staré časy, nudí. A v několika položkách dokonce propadne pod dosavadní standard kapely.

Titulní pecka s hostujícím Otou Klempířem příjemně překvapí agresivním opřením se do refrénu, "Najednou" svou gradující stavbou, "V atmosférách" úvodním zdvojením kytary klavírem, "Zločin a trest" stejně jako "V představách" přitvrzenou rockovou přímočarostí, "Vzdálení" přes elektroniku vybudovanou atmosférou a čímsi poznamenanými hlasivkami zpěváka. A jsou to právě dvě posledně zmíněné písničky, které patří k tomu nejlepšímu z diskografie UDG, přičemž obě představují trochu jiný příklad zvukové proměny.

"Vzdálení" jsou dokonalým přemostěním mezi prošlou a čerstvou verzí bandu. Elektronika jako nový prvek hned v úvodu a saxofon v plné polní v refrénu jako poznávací znamení. Skvěle vyváženo. Prostřednictvím skladby "V představách" se pak kapela dostala na nový level. Stopáží téměř nejdelší položka dovoluje plně využít producentova talentu vyždímat z každého nástroje maximum a skloubit je do ploch navzájem se v exponovaných místech překrývajících s vokální linkou, a to takovým způsobem, že od ní lehce odvádějí pozornost. Výsledkem je track, který se neoposlouchá hned napoprvé, což byl problém u předešlých alb.

Bohužel, na nový level se UDG dostávají i s "Modlitbou", pokračováním chorálu "Ó pane náš" Věry Martinové. Snad text nalezený po letech v sešitě fyziky tam měl zůstat navěky. Chléb náš vezdejší Bože dej nám dnes za doprovodu dívčího halekání aspiruje na příšernost roku. A příliš uspokojivě nedopadl ani závěrečný kousek. "Étoile" s Ivou Frühlingovou není zajímavý ani po hudební stránce. Střídání češtiny s francouzštinou ještě nikdy neznělo tak nepatřičně/mimo.

Jestliže se v něčem UDG neposunuli, jsou to texty. Poněkud omezený rejstřík témat a slovních obratů zbytečně ubírá body. K tomu neustálé nutkání protahovat samohlásky i v místech, kde by čárky nenapsal snad ani dysgrafik. Možná by stálo za to, najmout k příští desce také hostujícího textaře. Ale producenta bych si, být kapelou, ještě chvíli nechal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...