"Inlakesh" je opravdovým úkazem. Jako jedno z mála ze zdejších anglických alb se neobrací na ostrovní scénu, ale svou produkcí míří do zámoří. Tolik věta z recenze předposlední desky Please The Trees. Není tady náhodou. Její platnost potvrzuje letošní počin kapely, kterým ještě důrazněji přiznává svou zaoceánskou inspiraci. Je přitom podivuhodné, nakolik se obě alba podobají a přitom jsou zároveň i v mnohem rozdílná.
Stejná zůstala velkorysá stopáž písniček. I když tentokrát žádná z nich nedosahuje osmi minut, šestiminutové jsou tu hned tři. Dovolují kapele ještě hlouběji vykreslit náladu. Činí tak způsobem spíše introvertním, neokázalým, což jsou přídavná jména charakterizující celou desku. Opět dostala místo také jedna čistě instrumentální skladba a znovu platí, že je to rozporuplný dramaturgický tah zbytečně podkopávající jinak vynikající dojem z alba.
Co se změnilo? "A Forest Affair" má mnohem dokonalejší zvuk. To bylo jasné už z prvního singlu. Dramaturgie je přes shodné momenty vyváženější. Nekolísá v kvalitě a řazení jednotlivých položek. Aranže jsou střídmější, dá-li se to takto pojmenovat, tak i přesnější. Nádherně kopírují obsah písničky, napomáhají vokálům. Ty tentokrát obstaral Václav Havelka sám a lépe. Ubylo exaltovaných míst, ve kterých tlačil hlas do nebezpečných výšek.
Z nahrávky jde soustředěný klid. "A Forest Affair" jím možná ztratila na jednorázové přímočarosti, ale na druhé straně získala na kvalitě zaznamenaného výkonu celé kapely. Ano, "A Forest Affair" je po dlouhé době skutečnou deskou kapely, která se prezentuje hudbou. Please The Trees navzdory personálním změnám stále rostou. Nemusejí ohlašovat restart, zapomínat na předešlé nahrávky, měnit styl. Jsou zkrátka opravdovým úkazem.