Hromadné sdílení mediální produkce může potvrdit či vyvrátit vaše mínění o jejím obsahu. Na Televizní noviny na Nově se už pár let nedívám, protože je považuji za hloupé. Včera večer mi to opět potvrdil příspěvek, který byl sborově označen za "vrchol investigativní žurnalistiky". Vysvětlím. Seděl jsem v hospodě s přibližně dalšími deseti lidmi, roztroušenými po celém výčepu. Většina si hleděla na pozadí puštěné televize své zábavy. Popíjení, klábosení, balení cigaret, šachy. Pak to přišlo. Absurdní reportáž, která všechny donutila pozvednout hlavy. Reklamní informační cedule označující vzdálenost k nejbližší pobočce lžou. Žena s mikrofonem považující se za reportérku dokonce neváhala vzít metr a měřit. Koukali jsme po sobě, jestli je to celé myšlené vážně. Když se na obrazovce objevila první tisková mluvčí vysvětlující zjištěné nesrovnalosti, postupně jsme propukali v smích. Další zprávy už zanikly v bujarém halasu. Komentář střídal komentář. Navzdory určitému stupni vzájemné anonymity jsme se tak na pár minut názorově sblížili. Byla to ta nejhloupější zpráva, kterou jsem kdy v televizi viděl. Na druhou stranu splnila svůj účel. Přitáhla pozornost, mluví se o ní, píše se o ní. A výsledky sledovanosti hovoří jasně. Hloupost se stala nejvyhledávanější mediálním hitem i ve zpravodajství.