... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Leden 2013

Co Spielberg zatajil? :)

30. ledna 2013 v 17:37 | Petr Balada |  Videoklipy

Kolik profesí zvládáš, tolikrát jsi David Andrew Sitek

28. ledna 2013 v 20:20 | Petr Balada |  Hudba
Je cosi velmi nápadného na tracklistu nového EP Norah Jones "...Little Broken Hearts (Remix)". Hned čtyři kousky ze sedmi pro ni totiž poupravil David Andrew Sitek a už během poslechu prvního z nich je jasné, že on své Norah prostě rozumí. Podtrhává její tvůrčí osobitost a nesměle do ní včleňuje tu svou. Stejně jako v remixech pro Like Li, Florence and the Machine nebo pro Reznorův vedlejšák How to Destroy Angels. Sitek vůbec trousí svůj um poněkud nenápadným způsobem. Až když začnete pátrat po jeho stopách, zjistíte, že by bez jeho přičinění zůstal zvuk zámořské indie scény ve všech svých odnožích v poněkud chudším levelu.


Než se dostaneme k producentské činnosti, odhalíme méně známou tvář Davida Siteka. Ačkoliv v domovské partičce TV on the Radio hraje na kytaru, cizí mu není ani zpěv. Na střední škole dokonce působil ve vokálním kvartetu (jako baryton a bas) pod záštitou podivuhodné organizace Society for Preservation and Encouragement of Barbershop Quartet Singing in America, což on komentuje jako pouze jednu z mnoha podivností svého života. Aby vyvážil žánry, ve stejné době zároveň zpíval i v kapele, co vařila hardcore. Za mikrofon se opět postavil před pěti lety. Na v pořadí dvacáté kompilaci pro charitativní organizaci Red Hot Organization nazpíval cover skladby ze zlatého fondu R&B "With a Girl like You" nahrané roku 1966 The Troggs. Oficiální video neexistuje, pouze tato povedená montáž s naroubovanými záběry z filmu Smrt panen (1991), kde ovšem song vůbec nezazněl.


Producentský seznam má Sitek stejně dlouhý jako zajímavý. Co jméno, to pojem. Pro nezávislou scénu se stal zkrátka synonymem kvality, aniž by si přitom mastil vlastní ego. Pozoruhodná jsou žánrová zákoutí, která vymetá, a z kterých dokáže vycucnout melodické postupy a přetavit je do originální podoby. V loňském roce tak například vyprodukoval track pro Santigold i pro CSS. Díky práci na debutových nahrávkách definoval zvuk Yeah Yeah Yeah, psychedelickým Celebration, ale i rappera říkajícího si Wale, kterému produkoval mj. song "TV in the Radio". Ze strany kritiky rozporuplně dopadla spolupráce s herečkou Scarlett Johansson i s kapelou Liars. Naopak převážně chválu sklidil za práci s britskými Foals. Prvotiny "Antidotes" (2008) se prodalo za první týden přes pětadvacet tisíc kousků.


Měli jsme tu Siteka remixéra, Siteka zpěváka, Siteka producenta a je na čase představit si ho i jako sólistu. V roce 2010 vydal eponymní počin "Maximum Balloon". Z kytarového soundu utekl k tanečnějším žánrům a bylo z toho téměř překvapení roku, které například Pichfork ohodnotil známkou 7,9. Jak se ale Sitek svěřil v obsáhlém rozhovoru pro brooklynvegan.com pojem sólová deska považuje za zavádějící, protože na ní spolupracoval s dalšími hosty. Od vokalistky již zmiňovaných Celebration až po Karen O. Svůj part si střihnul David Byrne. Vypomohli i švédští Little Dragon.


V rozhovoru také Sitek osvětlil název svého projektu. Svedl to na dětství. Maximum Balloon vychází z dětských představ a her. Oslovila ho idea posílání zpráv do světa uvázaných na balonku, u kterých není jasné, kde skončí. A Sitek si řekl, že by bylo hezké, vzhledem k dopředu avízované absenci živých koncertů s deskou (kterou nakonec porušil), podobným způsobem distribuovat své písničky.


V roce 2008 byl David Sitek na prvním místě žebříčku "The Future 50: The bands, artists and innovators driving music forward" sestavovaným NME (na druhém místě MIA, na třetím Radiohead). Ve stejném letopočtu vydali TV on the Radio třetí album "Dear Science", které jim následně vyneslo titul nejlepšího počinu hned v několika bilančních žebříčcích hudebních periodik. O tři léta později se objevila doposud poslední položka diskografie "Nine Types of Light". Devět dnů po jejím uvedení na trh zemřel na rakovinu basista kapely Gerard Smith. Spekulace o budoucnosti TVOTR rozčeřilo ohlášené festivalové vystoupení. Uskuteční se letos v květnu a překvapivě v Anglii.


Ra Ra Riot - Beta Love ... 70%

21. ledna 2013 v 20:19 | Petr Balada |  Hudba
Come and dance with me, pretty sweet fool / I want to be your toy ("Dance With Me")

Změna kabátu. Ra Ra Riot už zjevně nebavilo označení indie kapela a svým novinkovým albem se rozhodli přinutit posluchače tančit. Nespokojili se však jen s kosmetickou změnou. Jejich zvuk ulítává na synth popu, a to způsobem, jakoby jim byl vlastní od začátku. Žádné k uzoufání nudné a utahané klávesové rejstříky, ale rozblikaný taneční parket posypaný flitry.

Zpěvák Wes Miles je evidentně ve svém živlu. Hlas tahá tak vysoko, že by mu všechny disco královny mohly závidět. Zároveň však umí svůj projev ztlumit do podmanivých tónů. Zatímco Pitchfork přirovnává jeho výkon v "Angel, Please" k Philu Collinsovi, Consequenceofsound v písničce "Is It Too Much" k Annie Lennox.

Před sedmi lety je Spin označil za nejlepší mladou kapelu. Pitchfork i Rolling Stone vysoko hodnotili debut "The Rumb Line". Nyní už shoda napříč kritickým hudebním světem nepanuje. Někteří se cítí zhrzeni, ale možná se jim nechce jenom tancovat. V recenzích se dovolávají formy první desky (Pitchfork) a jsou znepokojeni novým směrem kapely (Slant). Jiní se naopak diví, jak jim vychází hrát songy, které by posluchač čekal spíše od Robyn (Consequenceofsound).

Nejzábavnější část recenzí na "Beta Love" lze nalézt až na jejich konci. Na místě pod textem, kde se vypisují nejlepší tracky z alba. Consequenceofsound má hned tři favority: "When I Dream", "Angel, Please" a "Dance With Me". Boston Globe dává přednost songu "For Once" a New Toronto preferuje "Is It Too Much". To máme hned pět kousků z jedenácti.

Američtí Ra Ra Riot šokovat umějí. Poprvé si to vyzkoušeli na druhém albu "The Orchard" s elektropopovou skladbou "Do You Remember", kterou jim mixoval zakládající člen Vampire Weekend Rostam Batmanglij. Novinkové album sice produkoval Dennis Herring (Hives, Modest Mouse) ale pokud jste řádili na předpředloňský opus VW "Contra", dupnete si i na méně sofistikované kousky "Beta Love". Na konci roku možná o téhle desce už nebude nikdo vědět, ale zima se na ní protancovat dá.



Psychedelic Morning - Cigareta ve dvou ... 60%

20. ledna 2013 v 15:11 | Petr Balada |  recenze cz
Málokdy se stane, aby propagační materiál k albu tak dokonale vystihl, o čem se na něm hraje. Říká to přímo i mezi řádky. A když se podíváte na obal, z následného pokusu napsat na jeho motiv text, by nejspíše vylezlo něco velmi podobného tomu, co je na debutu jednočlenného projektu Psychedelic Morning ke slyšení. Trochu se tak nedostává momentu překvapení, možnosti objevování. Vlastní obrazová představivost nad texty je odsouzena do role statisty. Ale i statista má svůj rozum, a tak v okamžiku, kdy slova postrádají myšlenku, začne se ošívat.

Texty na albu podnítily emoce, které je však těžké dekódovat zpátky. Rodí se z natolik osobního prožitku, že pro nezúčastněné z nich ve finále vyleze jen nicneříkající popěvek. V horším případě ještě ústící do citoslovcového broukání. Na vině bude nedostatečná pozornost věnovaná volbě slov. Je přitom jednoduché představit si, že na počátku každé písničky byl TEN moment, TEN důvod proč vznikla. Gregoryi Dimanche aka Psychedelic Morning v promo materiálu sám říká: Když dělám píseň, většinou ze mě něco vypadne, co potřebuje ven a až třeba za půl roku si řeknu: aha :) Tak už vím o čem to je :). Já tomu říkám jedna strana emočního trojúhelníku, kdy ze sebe potřebuješ dostat nějaký věci, protože není dobrý je držet dlouho uvnitř sebe. Problémem tohoto terapeutického přístupu k vlastní tvorbě je, že posluchač bude za půl roku poslouchat už něco jiného a první dojem má svou důležitost i v muzice. Tady je to rozpačitost.


Ještě jeden nedostatek si s sebou texty na "Cigaretě ve dvou" nesou. Navzdory autorově přiznání, že ze sebe prostě jen potřebuje dostat ven nějaký věci, se mu do nich daří vloudit opar příběhu, který se spontánním přístupem nemá příliš společného. Bohužel, těm příběhům chybí pointy. Jsou to torza nudně se převalující na strunách kytary, jejichž vyústění se propadla do mezer mezi nimi. Většina položek na tracklistu alba se tak potácí na rozhraní marné snahy vyjádřit emoce a marnou snahou sdělit něco konkrétního, což ve zvoleném hudebním oboru není zrovna potěšující vizitka.

Když hovořím o většině, patří se zmínit i o písničkách, které fungují tak, jak jsou. Například hned ta titulní v úvodu desky. Drží atmosféru, navozuje intimní pocit spiklenecké chvíle, kdy je vám prostě fajn. Jedna z mála věcí poslední doby, kdy nevadí ani zdvojující ženský hlas. Jako jasný hit by se hodila na singl. "Sebevrazi" pak ukazují tvůrčí cestu. Nebalamutí posluchače složitými metaforami. Syrovost vyjádření ... s tupou břitvou v ruce hledám skrytý emoce ... podporovaná akustickou kytarou, znamená nalezení důvodu existence projektu Psychadelic Morning a vykoupení z předchozích a následujících písniček zabředávajících do prázdné slovní popiny. Text vrcholící do sloganu ... jsme sví vlastní sebevrazi, který další půldruhou minutu doznívá v instrumentální pasáži, je zkrátka nejsilnějším a nejosobitějším momentem na albu.

Zajímavou kapitolou "Cigarety ve dvou" jsou citace a odkazy. Zjevná posedlost "Tracyho tygrem" tu ústí až do melodramatického kousku "Tracy, kde jsi", což je zároveň nejotravnější refrén celé nahrávky (navíc s neodbytnou představou šlágru Dalibora Jandy). Naštěstí tu místo socialistického chrapláku zní hlas Vlastimila Brodského. Dohromady s vokálním projevem Dimanche a jeho hudebním podkladem, je to však stejný dada zážitek, jako by byl ten s Jandou. Závěrečná "Robert Kodym říká" se slovním odkazem mj. na song "Jsem nevinnej" (Wanastowi Vjecy) vyšla daleko lépe.


A pak tu máme Mňágu a Žďorp odrážející se nejen v textech, kdy se například připomíná "Chceš mě! Chci tě!", ale také v hudbě. Nechť opět promluví Gregoryi: ... v momentě vzniku neřeším otázky vlivů. Někdo v tom slyší Mňágu, někdo klasickýho Dylana. Já zbožnuju Joy Division a hlas Iana Curtise, stejně tak Davida Bowieho a The Cure. Takže to všechno tam je smíchaný dohromady a přetavený v Psychedelic Morning. Čímž autorovy recenze odpadla povinnost definovat žánr, což je dobře, neboť napsat, že to je divně zaranžovanej folk, by pošramotilo jeho reputaci. Stejně jako přisluhovat směšnému pojmenování emo folk či se pohoršovat nad skutečností, že na freak folk je to málo freak.

Doposud byla deska rozebírána z pohledu jednotlivých písniček a jejich iritujících prvků, ale na druhou stranu nelze přehlédnout fakt, že celek drží pohromadě. Má v sobě zárodek konceptu odrážející se v opakovaných motivech, zdánlivě monotónním vokálním projevu i hudebním podkresu. Kult.mix nepíše jenom o vynikajících albech, ale snaží se upozornit i na jména, která stojí za to sledovat. "Cigareta ve dvou" není úplný propadák, ale mnohem zajímavější je právě sama osoba interpreta. Psychedelic Morning může vyrůst v daleko osobitější záležitost, než se z poslechu debutu nyní zdá. Tenhle chlapík nás v budoucnu zkrátka může ještě dostat do kolen.


Leden s Gondrym IV. část ... Známka Daft Punku

17. ledna 2013 v 18:43 | Petr Balada |  Videoklipy
Z několika zásadních položek jeho videografie by se mohlo zdát, že Michel Gondry rád tančí. Málokterý režisér dokáže ve svých klipech zacházet s tancem tak, jako on. Choreografie, které by se na první pohled mohly zdát jen nahodilým poskakováním z místa na místo, jsou ve skutečnosti důmyslně koncipovaným pohybovým divadýlkem. "Around The World"(1997) budiž exemplárním příkladem. V průběhu celého videoklipu sledujeme pouze několik skupin tanečníků pohybujících se na jevišti kukátkového typu. Scénografie využívá kruhový půdorys s vyvýšenými objekty a schodišti rozmístěných po obvodu i uvnitř kruhu. Pozadí tvoří stěna z barevných diod měnících barvu. Prosté obsahové řešení sestávající pouze z tance a blikajících diod je však promyšleným muzikálovým číslem, které se stalo vrcholem epochy pro subkulturu taneční muziky zastoupenou francouzským zvukem projektu Daft Punk.

Střídání zmíněných tanečních skupin na jevišti není nahodilé. Každá z nich se objeví v předem daný moment, neboť představuje určitý melodický prvek, nástroj. Mumie zastupují automatické bicí, roboti hlasový vocoder opakující slogan písně, kostry vstupují na scénu se zvukem kytar, basovou linku tančí vytáhlé postavy s malou hlavou (b-boys) a syntetizátory jsou vtělené do dívek v úboru synchronních plavkyň.

K pohybové choreografii pak sám režisér řekl: "Tohle byl můj první pokus udělat si choreografii sám. Byl jsem už unavený ze všech těch choreografií postavených jen jako výplň rychlého střihu, které mi ve výsledku připadaly vždy mdlé."


Dalším zajímavým momentem videa k "Around The World", je pohled kamery na scénu shora, kdy opticky mizí všechny vyvýšené objekty a najednou sledujeme pohybující se postavy (nástroje) po drážkách gramofonové desky.


Prvotní jednoduchá premisa klipu se tak ukazuje být promyšlenou podívanou založenou na použití jasně srozumitelných symbolů. O jeho čitelnosti svědčí i celosvětový úspěch a především kultovní status, ze kterého čerpali při své práci Gondryho následovníci. V roce 2005 Chris Cairns při režii videoklipu "Daft Punk Is Playing At My House" pro kapelu LCD Soundsystem a o rok později Sarah Chatfield pří ztvárnění songu "Rain Down Love" projektu Freemason.


Po technické stránce vykazuje videoklip "Around The World" klasické postupy Michaela Gondryho. Záměrně se oddaluje komerční podobě založené na rychlém střihu. Svým stylem se vrací k počátkům kinematografie a využívá tematické a vizuální modely nastavené v éře nástupu zvukového filmu. Spíše než detail tu hraje hlavní roli celek snímaný v dlouhých záběrech. Celý klip můžeme brát jako odkaz k vaudeville či tradičnímu muzikálovému číslu.

Je zde také dobře čitelná metoda repetitivy. Smyčky vracející již jednou viděné obrazy, které v některých případech mohou být dosazené v novém kontextu. Sám Gondry tuto metodu nejzřetelněji využil v klipu na písničku "Come Into My World" pro zpěvačku Kylie Minogue.


Hudební video k "Around The World" se pravidelně objevuje i v žebříčcích nejlepších videoklipů všech dob. Internetový portál stylusmagazine.com mu přisoudilo devátou příčku, MTV2 místo třetí. Debutové desky "Homework", kde se singl "Around The World" nacházel, se prodalo přes dva miliony kusů ve třiceti pěti zemích. Vzhledem ke skutečnosti, že video se objevilo téměř souběžně s vydáním alba, nemůže být tedy pochyb o jeho komerčním dopadu. Daft Punk však neprezentovali své tváře, ale pouze svou muziku. Není proto možné jednoznačně určit, zda jde spíše o ukázku dokonalého reklamního tahu nebo filmařského umění. Klip měl podpořit prodej desky a díky Gondryho invenci přitom vznikla obrazová zkratka jedné hudební epochy za využití vizuálního stylu rané kinematografie.

Terra Terra Terra - The Space We Created

16. ledna 2013 v 20:04 | Petr Balada |  Hudba
Není to nový objev. Nejedná se o hudební vizionáře a trendaře. Pro následující rok nebudou udávat styl. Vlastně to nejlepší, co o nich lze napsat je, že Terra Terra Terra na svém novinkovém albu jsou prvoligovými hráči na Coldplay s bočníma přihrávkama na 30 Seconds To Mars. A kupodivu to znamená lichotku. Těžko určit, jak velký podíl má na výsledku produkční dvojice Jesse Cannon and Mike Oettinger, ale i bez jejich zásahu by zůstaly obrovské melodie, kterými americké trio rozhodně nešetří. Dost možná jim naopak zmínění pánové ještě uškodili, když je nechali zaneřádit jedním klišé za druhým. Písničky zkrátka znějí hodně povědomě, aranže v podstatě jen kopírují modely známé od velkých kapel, musím ale zopakovat, že jsou tam pořád slyšet ty huge melodické linky, které mohou způsobit značné nabobtnání fanouškovské základny. Tedy pokud zapracují média. Do karet by Terra Terra Terra přitom mohl hrát fakt, že se nacházíme v ročním období, kdy příliš velkých desek nevychází. Z "The Space We Created" si umím představit i pět rovnocenných singlů. Ostatně v recenzích se už tak o novém materiálu píše jako o radio friendly. Jako návnada byla prozatím použita na albu devátá v pořadí "The Only One" (což nebyla úplně nejlepší volba).

Leden s Gondrym III. část ... Chemik mechanik

14. ledna 2013 v 18:04 | Petr Balada |  Videoklipy
Gondryho volba. Pro Chemical Brothers natočil Michel Gondry pouze dva videoklipy "Let Forever Be" (viz níže) a "Star Guitar". Oba se ale velkou měrou zapsaly do zlatého fondu videoklipové kultury a ani po těch letech dělících nás od jejich vzniku, není jednoduché určit, který z nich výraznějším písmem. Každopádně zde Gondry zobrazil vše, co ho dělá v této disciplíně výjimečným. Cit pro hudbu pramenící z jeho role aktivního muzikanta a obrovskou dávku fantazie vyvěrající z dětství, které u něj stále ještě neskončilo. Dejte mu pokyn, že chcete vidět každou notu, a nenajdete vděčnějšího režiséra. Podělte se s ním o vaši nechuť k moderním technologiím a stanou se z vás přátelé.

Jedinečnost jeho videoklipů spočívá také v neobyčejné obrazové přesnosti. Michel Gondry je totiž chodící mega knihovnou zásadních okamžiků vizuální kultury, které si navíc mnohdy pamatuje do nejmenších detailů. Dokáže napodobit jakýkoliv styl jakéhokoliv tvůrce, ale zdroj nikdy nezamlčí. Do konečné podoby díla navíc otiskne svou vlastní představu o zvoleném tématu, takže finální výsledek je v podstatě poctou původnímu tvůrci zavlečenou do aktuálního kontextu. Málokdo umí slovo postmodernismus výstižněji naplnit.

Jako zdrojový vizuální kód pro "Let Forever Be" posloužil, vedle osmdesátkových klipů, televizní pořad "StarMaker" z roku 1975. Formátem něco mezi muzikálem a "Dluhy Hany Zagorové", ale v hlavní roli s vůdčí postavou The Kinks Rayem Daviesem, takže v Československé televizi by se to tehdy nemohlo vysílat ani v noci. Obsahem se Gondry ponořil do svého oblíbeného tématu světa na rozhraní snu/noční můry a reality. Nejpozoruhodnější na celé produkci však opět zůstává filmařská hravost. Na "Let Forever Be" se lze dívat jako na naučný dokument o optických klamech a kouzlech, kterých Gondry docílil opět nechanickou (rozuměj ruční) cestou a geniálním střihem. Točeno bylo střídavě na video a na film.


O dva roky dříve natočil Michel Gondry hudební video, které se stalo pomníkem subkultury kolem taneční muziky a jedním z nejcitovanějších klipů vůbec. V příštím díle dojde na "Around the World".

Leden s Gondrym II. část ... Báječná léta s Björk

9. ledna 2013 v 18:21 | Petr Balada |  Videoklipy
Když se řekne Michel Gondry, vysloví se zároveň Björk. Jejich spolupráce vydá na kilometry popsaných řádků. Naposledy se sešli v roce 2011. Islandská diva vydala album "Biophilia" a jako promo byla vybrána písnička "Crystalline". Obrazová sprška vesmírných těles znamenala pro Gondryho nominaci v Antville Music Video Awards v kategorii Best Art Direction. Ale, jak přiznává i on sám, stejně jako většina videoklipů, které spolu natočili, byl i tento výsledkem jejich vzájemných dialogů. Na úspěchu podívané, blogem serveru digitaljournal.com označené přídomkem eye-gasm, má svůj podíl také oceňovaný (mj. za reklamu na Land Rover) animátor Peter Sluszka (mj. animované sekvence v "Mládí v hajzlu"). Klip se v technologii natáčení vrátil ke kořenům. Ostatně ruční výroba triků byla v kombinaci s jejich stop motion způsobem snímání vždy Gondryho poznávacím znamením. Mimochodem, před jeho angažováním se "Crystalline" měl natáčet ve formátu 3D, který si Björk vyzkoušela u "Wanderlust", a který Gondry odmítl.


Úvodní rozhovor vedl Michel Gondry s Björk v devadesátém třetím. Song "Human Behaviour" byl prvním singlem debutového alba zpěvačky, která se kvůli jeho nahrávání přestěhovala z Islandu do Londýna. Deska vyšla u mezinárodně známé nahrávací společnosti One Little Indian a prodalo se jí nad očekávání. Zlatou desku za prodej obdržela v Kanadě, platinovou ve Spojených státech. V UK Albums Chart jí nejvýše patřilo třetí místo. Úspěch zaznamenal i samotný videoklip. Získal šest nominací v cenách MTV Video Music Awards a jednu v cenách Grammy. Ve vítězství však neproměnil žádnou z nich. Přesto se "Human Behaviour" stal nedílnou součástí rozličných žebříčků oceňujících nejlepší videoklipy všech dob.


Kompilace animace s živými herci přesně odpovídá Gondrymu stylu vytváření abstraktních, snových světů. Saul Austerlitz zmiňuje nutnost akceptace jeho hry, kdy se nelogika stává logikou, a kdy je vůbec těžké rozlišit hranice reality. Tento poznatek souvisí s často užívanou metodou ztvárňování dějů v prostředí hyperreality. Nejen do žánru videoklipu vstoupil tento pojem díky digitálním technologiím umožňujícím stvořit dokonalou iluzi skutečně fungujícího světa. U Gondryho však o hyperrealitě nelze hovořit v pravém významovém smyslu, neboť se ve své práci nespoléhal na moderní technologické prostředky podpořené navíc možnostmi postprodukčního kouzlení. Většina efektů vznikala už během natáčení při komponování jednotlivých záběrů. Pracovalo se s různými úhly kamery zajišťující efekt zmenšení (zvětšení) či s jejím pohybem na úkor okolního prostředí a naopak.

Námět videoklipu byl odvozen od dětské pohádky s originálním názvem "The Story Of The Three Bears" z roku 1837, která patří mezi nejpopulárnější v anglické literatuře vůbec. Její nejznámější odvozenou podobou je sedm trpaslíků. V této souvislosti se nelze ubránit poznámce, že Michel Gondry a ani Björk z anglofonního prostředí nepocházejí. Došlo tak ke střetu kultur ve smyslu jejich prolínání, a to v intencích čistého postmodernismu.

Ani vizuální složku nelze označit za ryze originální. Gondry se při její tvorbě nechal inspirovat klasickým sovětským animovaným filmem "Jožik v tumaně" (Ježek v mlze) režiséra Jurije Norštejna natočeného v roce 1975. Také v jeho příběhu odehrávajícím se v lese vystupuje medvídě. To se kamarádí s ježkem a spolu mj. počítají hvězdy. Právě odtud použil Gondry i motiv s vodou či tajemnou atmosféru nočního lesa. Nejspíše právě díky této inspirační základně je do videoklipu naroubován obraz se sovětskou vlajkou. Důvod, proč si Gondry vybral právě tento film je prostý. Jak například připomínají internetové stránky nostalghia.cz, Ježek v mlze byl na mezinárodní festivalu animovaných filmů v Tokiu roku 2003 zvolen za nejlepší animovaný film všech dob a národů.

"Jožik v tumaně" levá strana, "Human Behaviour" pravá strana


pokračování příště

Žádost o prachy

6. ledna 2013 v 13:18 | Petr Balada |  Hudba
Tak jo, děcka, je čas přispět mi na nový album. Poslední turné skoro vysušilo příliv financí. Hlavně vizuální efekty spolykaly neuvěřitelný množství peněz. Ano, ty, které jste všichni tak obdivovali a přitom na ně nepřispěli ani korunou. A mě už nebaví shánět pořád někoho, kdo to za vás zaplatí. Vy chcete poslouchat, vy se chcete dívat, tak se snažte.

Pěkných pár let dělat šaška, to unaví. Píšu texty, divadelní hry, skládám muziku, jezdím koncerty, dělám televizi, reklamu. Zkuste si podobnej život. Garantuju vám, že ho nevydržíte žít ani tejden. Je těžký udržet se pořád nahoře. I kritici mě maj rádi. Teda někteří, ale o těch, co ne, říkaj kámoši, že to jsou lůzři, a já jim věřím.

Jsem nezávislej, mám styl, mám postoj. Zvou mě na akce, kam by se ta popová šmíra bála strčit i kus syrovýho silikonu, aby se nezkazil. Jste moji fanoušci, říkáte o mojí muzice, že je světová, tak teď máte příležitost dokázat svoji oddanost. Berte to jako výzvu. Nový level vaší hudební ideologie. Správné hudební ideologie.

Mě už taky nebaví poslouchat můj poslední singl z každýho druhýho rádia. Přitom mám v šuplíku pěkných pár kousků k nahrání. A jestliže poslední desku ocenili i na serveru triplehellbassement.eu, pak vám garantuju, že novej materiál posadí na zadek i celej slavnej pitchfork. Takovej to bude independent hipster mazec.

Ale na rovinu, děcka. Měli byste vědět, že ať už pošlete dost nebo málo, chystám se na půl roku do New Yorku. Takže si pospěšte, ať mi zbude i na kapesný. Tomu, kdo pošle nejvíc, garantuju osobně podepsanej pohled z Big Apple, trsátko, paličku a jednu rozmlácenou kytaru. Jo a na obale nový desky srdečný poděkování. Jsem přece jenom muzikant a vím, co se sluší.

Vaše nabídky přijímám na emailu tohohle blogu. Pokud se mi to bude zdát málo, odepíšu vám s vlastní představou o vašem příspěvku.

u(mně)lec


Leden s Gondrym I. část ... "Michel Gondry wishes you a happy new year!"

5. ledna 2013 v 13:49 | Petr Balada |  Videoklipy
O dívce, které na plíci vyrostl leknín. Tak zní ve stručnosti námět nového filmu, kterým by se Michel Gondry mohl vrátit do pozice opěvovaného filmaře. A podle prvních fotografií to nebude vůbec marný pokus. Zdá se, že "Pěna dní" nemohla najít lepšího vyzyvatele k adaptaci. Premiéru by jeho verze měla mít už letos na jaře. U nás jsme ale neměli možnost vidět ani loňský snímek, který prozatím putoval převážně po festivalech. "The We and the I" je dokumentaristicky laděnou sondou do hloubky duše studentů z Bronxu odehrávající se v uzavřeném prostoru školního autobusu. Po marnotratném "Zeleném sršni" si Gondry nemohl najít odlišnější fromu vyprávění. O obsahu nemluvě. Film sklízí poněkud rozporuplné reakce (IMDb 5.9 , rottentomatoes 71%). Je proto otázkou, zda se do kinodistribuce v ČR vůbec dostane. Ve vyhlídce tuzemských premiér v této chvíli však nefiguruje ani "Pěna dní".

Díky filmařské vytíženosti nám letopočet dvacet dvanáct nenadělil žádný videoklip podepsaný jménem Michel Gondry. Musíme se tedy před exkurzí do jeho tvůrčích let minulých spokojit alespoň s velmi milou PFkou, kterou zveřejnil na přelomu roku.


MICHEL GONDRY BIO BIO
" Opakujícím se tématem jeho práce je pokus o usmíření přírody a techniky…." (Saul Austerlitz)

Michel Gondry (ročník 1963) si svou tvorbou plní dětské fantazie a dává prostor svým snům. Pracuje s pocity, které si pamatuje ze svého dětství a staví je do konfrontace s reálným světem dospělých. Ze zásady odmítá ukazovat jakékoliv erotické scény, protože je považuje za neslušný voyeurismus. Zároveň se snaží odstranit z dosahu kamer všechny lesknoucí se a svítivé předměty, neboť odvádějí pozornost, a dle jeho výkladu reprezentují faleš. Netají se nadšením pro mechanickou vědu, což dokazuje zálibou v používání ručních triků. Začínal ve dvanácti letech s fotografií, byl reklamním režisérem i aktivním hudebníkem. Jeho celovečerní filmy jsou mnohdy rozvinutými motivy z videoklipů, kterých natočil okolo osmdesáti.
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...