... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

KULT.MIX ALBUM ROKU 2012

1. ledna 2013 v 12:21 | Petr Balada |  ALBUM ROKU ...
Přetlak. Tak by se dala jedním slovem charakterizovat letošní úroda nadprůměrných alb. Bylo zkrátka z čeho vybírat. Sestavení desítky nejlepších představovalo hodiny pečlivého rozmýšlení.
Zavedené kapely měnily svůj zvuk. Velmi razantně se letos prosazovali debutanti. Pár jmen přerušilo měsíce a roky mlčení. Silné desky vyběhly i ze stáje sólových interpretů. A co je důležité, zdá se, že konečně ubylo nudné poprockové produkce. Nahrávky se více žánrově vymezily, za což můžeme poděkovat také fenoménu domácí hudební scény roku 2012 - zahraničním producentům.
Díky nadbytku vynikajících titulů (a složitosti volby desítky nejlepších) obsahuje poprvé finální žebříček hned jedenáct položek, a to při ponechání deseti míst. Naštěstí se toto šalamounské řešení nabídlo samo. Však posuďte sami.
Odpočet těch nejlepších domácích alb za rok 2012 je tu:

10. Mistake - Among the Shadows
I za mizerným obalem se může ukrývat poklad. Cover k "Among the Shadows" patří skutečně k tomu nejhoršímu, co mě letos přišlo pod oči, ale ten obsah, to už je jiná kvalitka. Svěží kytarovka, která se nebojí přiostřit. Umí si vyhrát s gradací písniček. Složit zapamatování hodné melodie a vyzdobit je chytlavými refrény. Zároveň se jim daří nesklouznout do melancholického kýče v případě pomalejších skladeb. Velmi talentovaná trojice! Snad dostatečně poděkovala producentovi Stanislavu Valáškovi.

09. LUS3 - dot.coma
Tahle deska je výjimečná nejen s ohledem na zbytek pořadí. Lze ji poslouchat jako nekompromisní žánrový manifest. A právě přímočarost a nasazení ji spojuje s vítězem, ačkoliv jsou každý z jiného hudebního těsta. Svou verzi electropopu se u nás širšímu spektru posluchačů snažili představit už Cartonnage. LUS3 však mají mnohem klubovější zvuk. Jejich album drží pohromadě, především díky nesmlouvavému tempu. Poslouchat ho, znamená řítit se přes půl hodiny z nejvyššího bodu horské dráhy kolmo dolů.

08. Václav Neckář - Dobrý časy / Umakart - Vlci u dveří
Dvojjediné album. Důvod, proč jsou právě tyhle dvě desky pohromadě, snad není nutné blíže specifikovat. Mimořádné spojení Umakartu s Václavem Neckářem dalo vzniknout mimořádné nahrávce překračující hranici všeho, co zde bylo zralou generací interpretů po revoluci stvořeno. Podivuhodně fungující mezigenerační souhra. Jímavá výpověď zpěváka s bolestí v hlase. A "Vlci u dveří"? Texty dosahují hranice básnického řemesla. A to nejen díky příspěvkům držitele Ceny Jiřího Ortena Jana Těsnohlídka. Depresivní poezie nikdy nebyla tak povznášející. Hudbu doříkávající vše, co se do slov nevešlo, lze pak rovněž poslouchat jako dozvuky života potácejícího se mezi jednotlivými fázemi maniodepresivních stavů. Vlci u dveří mohou každému symbolizovat něco jiného. Od strachu z vlastního selhání po imaginární výmluvu pro cokoliv. Album "Vlci u dveří" symbolizuje textařský důvtip a hudební vyspělost.

07. Zrní - Soundtrack ke konci světa
Nejskloňovanější mladé jméno letošního roku. V listopadu získali ve své kategorii Českého Tučňáka. Objevili se v nominacích na hudební ceny Apollo i Vinyla a na druhý červencový víkend dostali pozvánku na Pohodu. Může za to především toto album, které je představuje, navzdory mládí, ve vrcholné formě hudebních hračičkářů a slovních eskamotérů. Stali se alternativním rodinným stříbrem, kterým se můžeme chlubit i v přeshraničním styku a neuříznout si přitom ostudu.

06. Vložte kočku - TáTa
TáTa je procházkou po poetice zakázaných kapel, individuálním vyjádření v hudbě pro davy, po minimalismu lidských slov naroubovaných na elektronickou entitu, stejně jako pouť po intelektuální nabubřelosti vlastní jedinečnosti a existencionalistických dramatech vlastní výlučnosti. Slova dávají prostor vlastnímu výkladu, soukromým asociacím. Můžou stejně dobře zkoumat limity osobního a veřejného prostoru, jako být obžalobou samoty uprostřed civilizace (z cesty, já chtěl bych na chvíli ven). Nebo jsou prostě nikdy nekončícím sebeironickým průletem králičí norou (vím, že směřujeme do hlíny a tam se změníme na plyny). Silná buřičská prvotina.

05. Please the Trees - A Forrest Affair
Dramaturgie je přes shodné momenty vyváženější než u předchozí desky. Nekolísá v kvalitě a řazení jednotlivých položek. Aranže jsou střídmější, dá-li se to takto pojmenovat, tak i přesnější. Nádherně kopírují obsah písničky, napomáhají vokálům. Ty tentokrát obstaral Václav Havelka sám a lépe. Ubylo exaltovaných míst, ve kterých tlačil hlas do nebezpečných výšek. Z nahrávky jde soustředěný klid. "A Forest Affair" jím možná ztratila na jednorázové přímočarosti, ale na druhé straně získala na kvalitě zaznamenaného výkonu celé kapely. Ano, "A Forest Affair" je po dlouhé době skutečnou deskou kapely, která se prezentuje hudbou. Please The Trees navzdory personálním změnám stále rostou. Nemusejí ohlašovat restart, zapomínat na předešlé nahrávky, měnit styl. Jsou zkrátka opravdovým úkazem.

04. O.G. And the Odd Gifts - O.G. And the Odd Gifts
Z počátku zní projekt Ondřeje Galušky jako chytřejší indie verze Support Lesbiens. Už to by byl dostačující důvod k nadprůměrnému hodnocení. Když ale dojde na "Wailing Wall" se vším tím ruchem, ucho zpozorní. A stane se tak v pravý čas. Neboť následující dva kousky okořeněné českým textem, jsou zásahem do černého. Zvláště hitový "Vinyl" se sloganem To co ti sluší tak to jsem já, rocková vypalovačka, kterou postupně rozjasňují dechy i střídání tempa. Nemožnost předvídat, jak jednotlivé songy dopadnou, pak baví stejně dobře při prvním i všech následujících posleších, kdy se překvapení sice vytratilo, ale stále zůstává radost, že to tak dobře funguje a drží pohromadě.

03. Photolab - Hollywood & Snuff
almela s Magdalenou Šalamounovou a dalšími spoluhráči z kapely stvořili debut, na který se po prvním poslechu nezapomíná. Nádherné subtilní kousky nesoucí se na vlně melancholie dávných okamžiků zažloutlého filmového celuloidu se tu střetávají s výbušnými projektily, jejichž třaskavý náraz tlumí umění promyšlených aranží a uměřeně civilních vokálních linek. Naštěstí "Hollywood and Snuff" není stoprocentně dokonalou nahrávkou. Dává tak prostor, aby jí byla ta následující. Snad vznikne s menšími obtížemi a za většího mediálního zájmu. Neboť nemáme tolik skutečně dobrých kapel, abychom si mohli dovolit nechat photolab jen tak v tichosti zapadnout.

02. Alvik - Your Name Here
Nádhera. V pražském studiu Little M Records vznikla nahrávka, která potvrzuje, jak dobrý rok zažila letos domácí scéna. Tolik výborných desek se neurodilo ani nepamatuju. A ta od projektu Alvik patří jednoznačně k těm vůbec nejlepším. Jedenáct skladeb bez slabého místa. Vybroušené aranže, čistý zvuk, skvělá produkce tmelící písničky v jeden celek. Anya svým hlasem hladící vytříbené melodie, které zlehka přecházejí z intimní polohy do roztančené. Trochu soul, trochu jazz, trochu funky, trochu latino. Trochu Morcheeba a trochu David Arnold. No, radost poslouchat.

01. The Prostitutes - Deaf to the Call
Zatímco předcházející studiová deska "Hometown Zombies" vinou hipsterského šlechtění dosáhla na status jen lehce nadprůměrné domácí obyčejnosti (6/10), album nové vykoplo The Prostitutes k nečekaným výšinám. Prosté řezání do kytar v Česku dlouho neznělo líp. A dost možná, že v ranku indie kytarovek tak u nás neznělo nikdy. Skvělé řazení tracků dodává albu funkční dramaturgickou stavbu, kterou se naposledy mohli loni pochlubit November 2nd. Je to jízda s rozvážným startem, náhlým nabráním rychlosti, zaseknutou nohou na plynu u podlahy, ostře řezanými zatáčkami a plynulým závěrečným dojezdem do cíle. Necelých čtyřicet minut opojného zážitku, aniž by u toho smrděl benzín či cokoliv jiného. Výjimečná záležitost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vojta | E-mail | 5. ledna 2013 v 11:56 | Reagovat

Já nevím ale nemám z tohoto mixu pocit, že by na tom česká hudba v roce 2012 byla nějak dobře. Většina věcí zní jako zašlé fádní kytarovky bez jakékoliv invence. Inspirace současným světem nic nic nula, tím méně že bychom naopak my nějak mohli inspirovali svět. The Prostitutes hrající si na hipstery a přitom provozující nehipstersky fádní kytaroid.

Mírně nad průměr vyčuhující LUS3 si to kazí tím, že celé album zní naprosto homogenně, neboť zpěvačka zvládá jedinou polohu.

Co desky Luno, Piča z hoven, Moduretik, Black Tar Jesus, Planety?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...