... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Březen 2013

Vees - Golden Preview EP ... 90%

30. března 2013 v 14:11 | Petr Balada |  recenze cz
Jo, kytara, basa a bicí. Není proč vymýšlet zbytečné fígle, když to šlape tak, jako Vees. Výborná rytmika, melodické vokály, silné refrény. Přehledná forma písniček. Nic, co bychom už mockrát předtím neslyšeli a nic, co by to dokázalo překonat, pokud je to podáno takovýmto způsobem. Radost, hrdost, bratrství. Jestli tohle má být pouhá ukázka toho, co nás čeká na následovníkovi debutu z loňského jara, dovolím si prorokovat, že z Českých Budějovic k nám dorazí adept na a(A)lbum roku.

"Golden Preview" EP je po registraci ke stažení zdarma zde

Iamme Candlewick - I Am You ... 60%

30. března 2013 v 12:47 | Petr Balada |  recenze cz
Za aranže by album zasloužilo téměř absolutorium. Jsou nápadité, barvité, zábavné. Drží celou nahrávku nad hladinou průměrnosti, v které by se bez nich utopila. Dobře je to znát na písničkách pouze v doprovodu akustické kytary. Fádní melodie s darem brzkého zapomnění. Na druhou stranu, nebýt jich, dalo by se snadno dojít k závěru, že zpěvačka jednoduše přecenila své možnosti, když se pustila do sebeprezentace na dlouhohrající ploše. Jedině se zvukem španělky zní totiž její vysoko položený hlas s plachou úctou k nástroji. Ve chvíli, kdy kolem ní vybuchuje gejzír aranžérovy (potažmo producentovy) invence, stává se méně posluchačsky příjemným. Bohužel, se tak děje po většinu stopáže desky. Přitom právě ty ojedinělé tóny mířící k opačnému spektru stupnice a umírněnost výrazu dělají z Andreji Knotkové alias Iamme Candlewick bližší pozornosti hodnou interpretku.

BIG TIP! Palermo - Book of Ethics ... tvůrce Martin Kohout

24. března 2013 v 13:19 | Petr Balada |  Videoklipy
Martin Kohout: V jeho případě by slovo režisér bylo příliš limitující. Vystudoval sice kameru na FAMU, ale v průběhu studia si uvědomil, že profesně mu nic neříká a nadále ji využívá spíše jako prostředek uměleckého sebevyjádření. Prošel ateliéry výtvarníků Jiřího Davida v Praze nebo Gregora Schneidera v Berlíně, kde se usadil. Při práci rád využívá různá média. Za jedno z témat si zvolil nekomunikaci. Obsahem i formou zpracování hledá cesty ze zaběhnutých pravidel, k čemuž podotýká, že i stavění se do opozice proti nim, se člověk stává jejich součástí. V rozhovoru pro Český rozhlas také prozradil, že netvoří z popudu nějaké vize, ale spíše momentálního rozpoložení. Jeho asi nejznámějším dílem, vybraným Guggenheimovým muzeem mezi nejkreativnější video příspěvky na YouTube, je "Moonwalk". Pokud si ale procházíte internetové stránky Martina Kohouta, narazíte na mnohem zajímavější kousky.

Podoba videoklipu vychází z jeho dosavadní tvorby. Konkrétně ze série video záznamů "Watching Martin Kohout". V nich zachycoval své (ne)reakce při sledování rozličných příspěvků na YouTube, kam posléze vzniklá videa také umísťoval. V průběhu jednoho roku se takto natočil více jak osmsetkrát. Tentokrát je ale přeci jenom něco jinak. Interesantní spojení s Palermo však není první spoluprací s domácími hudebníky. V červnu 2010 v berlínské The Future Gallery proběhla akce "Solo Show". Ta sestávala z bloků několikahodinového hraní Tomáše Kopáčka (Mon Isomnie, Tempelhof, Black Tar Jesus) na kytaru v průběhu tří dní. Repertoár obsahoval skladby složené na motivy děl Martina Kohouta.

Palermo: Roman Štětina a Dominik Gajarský na sebe narazili na AVU. Založili spolu kapelu TABLE a pod tímto názvem si sami nahráli, masterovali a vydali v roce 2010 debut "We Are No Longer the Same", s kterým předskakovali na pražském koncertu kanadskému projektu Caribou. Pod aktuálním názvem se právě objevilo "Monochrom EP", jehož je vynikající track "Book of Ethics" součástí. V květnu by mělo následovat u amerického labelu Crazy Iris Records album "Still Life".


Jessie Ware - Palác Akropolis, Praha (21.3.2013)

22. března 2013 v 19:54 | Petr Balada |  Hudba
Přišla, zazpívala, okouzlila. Příležitost vidět Jessie Ware téměř na dotek ve velkém sále Paláce Akropolis se neodmítá. Nominace na Brit Awards, Mercury Prize, celosvětově desáté nejlepší album loňského roku. Něco zkrátka na té zpěvačce je. A čtvrteční průběh večera jasně ukázal, proč se o ní pochvalně zmiňují nejen novináři, ale i kolegové. Než však, ve svém outfitu spíše pohodlném, nežli reprezentujícím, dorazila na pódium, zbyla trocha času na předkapelu.

Na výborně vybranou předkapelu. Ukrajinsko-americký spolek Artami se už po prvním songu dočkal poměrně halasného přijetí, díky kterému viditelně překvapená zpěvačka získala alespoň trochu sebejistoty. Bohužel ji stále nebylo tolik, aby si dovolila nechat plně rozeznít svou sametovou barvu hlasu. Ve vzácném okamžiku, kdy v ostražitosti přeci jenom polevila, pak dokázala naplnit sál nádherně znělými tóny a přesvědčit tak nejednoho z návštěvníků, aby zašel i na jejich samostatný koncert.

S úderem deváté vklouzla na pódium dobře naladěná Jessie Ware. Svůj set začala titulní skladbou z debutové desky. Odměněna bouřlivým aplausem vyslala do publika první z úsměvů a bylo vymalováno. Mediální nálepka chladné královny nemohla nabýt protikladnější skutečnosti. Bezprostřední a hlavně pohotový kontakt s publikem, prodlužující se mluvené vstupy mezi jednotlivými písničkami, s humorem vyřešený opakovaný problém s vypadávající šňůrou od mikrofonu. Povzbuzena stupňujícím se příznivým ohlasem z hlediště si zkrátka koncert užívala zatraceně nakažlivým způsobem. I z rozjařené nálady se však dokázala rychle přenést k emotivně soustředěnějším okamžikům svého repertoáru jako v případě tracku "Taking In Water" s věnováním malému bráškovi.

Na oko se na publikum zpěvačka naštvala jen jednou. To, když jeden z fanoušků hlasitě prozrazoval, že následovat bude cover verze, která měla být překvapením. Ale i prozrazený dárek potěší, a tak "Diamonds" vygradoval už tak příjemnou atmosféru k adorování čehokoliv, co Jessie Ware předvede. Tedy až na odchod bez přídavku, který následoval po skvostné skladbě "Wildest Moment" a závěrečné "Running". Ale po výkonu, který předvedla, se na ní málokdo dokázal zlobit dlouho. Byla to taková pozitivní evoluce v praxi. I o čtvrtečním večeru se prostě mohou dít zázraky.

Ohm Square - Resist Dance EP : videoklipová verze

20. března 2013 v 18:24 | Petr Balada |  Videoklipy
1. Woodie Boogie ... režie Jan Drozda

2. Humanic ... režie Jan Šíma

3. Sweet Love ... režie 3lo3

Hudební ceny - kolikrát jsi volil, tolikrát jsi kritikem

19. března 2013 v 20:12 | Petr Balada |  Slova!
"Ceny Anděl udílejí pečlivě vybraní odborníci, kteří se pohybují v hudební sféře dlouhou řadu let a sledují vývoj muziky a tvorbu interpretů a kapel u nás - AKADEMIE POPULÁRNÍ HUDBY." (Anděl)

"Ceny Apollo jsou ceny české hudební kritiky, jimiž reagujeme na současnou neuspokojivou situaci na poli odborných hudebních cen v České republice." (Apollo)

"V ČR dlouhodobě chybí reprezentativní hudební cena, která by byla schopná pojmenovat a ocenit důležité počiny v současné české hudbě." (Vinyla)

"Problém je v tom, že organizátoři nejsou schopni dostatečně srozumitelně vydefinovat, jak se od sebe liší ceny Žebřík, Andělé, Apolla, Vinyly a další. Většinou si myslí, že když jsou rozdíly srozumitelné jim, jsou srozumitelné i veřejnosti. Navíc se zapomíná, že nikde ve světě není udílení cen aktem poplácání po zádech kamarádům, ale marketingovou záležitostí, která má podpořit prodej produktů, ať jde o vstupenky na koncerty nebo hudební nosiče." (Josef Vlček, ihned.cz)

"Možná nejpřesnějším vysvětlením toho, proč letos shortlisty hned tří v podstatě konkurenčních a hudební produkci jinak vnímajících cen je v tom, že řada členů porot Vinyla nebo Apollo (včetně autora tohoto textu) letos přijala nabídku na členství v Akademii. Někteří akademici hlasovali ve všech třech cenách." (Jan Pomuk Štěpánek, aktualne.cz)

Festy 2013 - Rock for People

17. března 2013 v 18:28 | Petr Balada |  Festy 2013
Minule jsme se mohli dozvědět něco ze zákulisí žánrového festivalu. S dalším dílem sice zůstaneme na stejném místě konání, ale s jedním žánrem už si nevystačíme. Na otázky tentokrát odpovídá ředitel nejambicióznějšího hudebního letního podniku v České republice Michal Thomes

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Festival Rock for People má za sebou těžký ročník. Jak moc byl vlastně ten letošní v ohrožení? A znamenala ta situace pro festival nakonec více ztrát nebo nálezů?

Letošní ročník už vlastně je -) Existenci jsme uhájili, nikoliv bez ztráty květinky, ale jedeme dál. Silnější, zkušenější a odhodlanější.

Jako zlomovou posilou byl označen vstup nového strategického investora Oldřicha Bajera. Oslovil on vás nebo naopak? Jak se jeho působení například odrazí v dramaturgii festivalu?

Olda nemá ambici ovlivňovat dramaturgii, jakkoliv je zkušeným harcovníkem po světových festivalech a dokáže naše tipy ohodnotit i z hlediska výkonu vybraných kapel naživo. To je pro nás jeden z klíčových parametrů - studiové projekty se mezi našimi fanoušky moc nechytají. Nicméně, Oldu nepovažujeme ani tak za investora, jako spíše partnera - a ještě výstižněji "parťáka". Díky němu jsme se rychle oklepali z loňských problémů a nastavili vizi rozvoje na dalších pět let.

Další novou postavou je Martin Elbourne. Od něj se asi přímo očekává, že do dramaturgie bude vstupovat. Bude ta spolupráce fungovat oběma směry? To znamená, pokusí se některá z českých jmen vyvést na zahraniční festivalové podniky?

Těžko hledat zkušenějšího promotéra, než je právě Martin. Což chceme využít i pro zužitkování potenciálu talentovaných českých kapel směrem k zahraničním festivalům a showcasům. Příklad Pipes & Pints, ale čerstvě také například Borise Carloffa, ukazuje, že Česko disponuje konkurenceschopnými projekty. Jinak, Martin je jakýmsi poradcem RfP a spojkou na showcasový festival Great Escape, kterého si velmi ceníme. Naše spolupráce se však bude týkat i dalších projektů, které chystáme.

Bude se RfP i nadále snažit přilákat co nejvíce návštěvníků nebo se do budoucna uvažuje o modelu kapacitně uzavřeného festivalu?

Ty věci se nevylučují. Každoročně areál i zázemí pro návštěvníky zvětšujeme - letos o celých pět hektarů. Taková rozumná hranice je ve stávajícím kontextu 32 tisíc lidí.

Poslední dobou se u nás začíná prosazovat trend, kdy se festival definuje jako série koncertů, což s sebou nese nechuť opatrovávat návštěvníky, kteří přijedou na celý festival. Jak se o ně letos postará RfP?

My jdeme přesně opačnou cestou. Každý ročník, každý jeho den, ale vlastně i hodinu koncipujeme jako jedinečnou a neopakovatelnou. V případě hudby to je sázka na původní projekty, včetně těch tuzemských, které jinde nejsou obsahem či formou k vidění a ke slyšení. V případě nehudebního programu každoročně více a více bobtnáme o site-specific, performance, výtvarnou stránku, sportovní aktivity, módu a v neposlední řadě třeba gastronomii. Nejdete nám o to mít vše, ale spíše razíme diskurs festivalového fenoménu… Prostě 4 dny, z nichž budete žít po celý další rok. Samotné koncerty jsou třešničkou na dortíku.

Podle vyjádření dramaturga Petra Fořta posilujete pro letošek i vlastní rozvodnou síť, aby se zamezilo riziku přerušení programu. Není ale právě jeho včasné přerušení tou nejlepší prevencí před dopady bouřlivého počasí? Na Pohodě neváhali vstoupit do rozjetého koncertu zahraniční hvězdy a vypnout produkci po celém areálu.

Vloni jsme museli program přerušit třikrát. Dvakrát po výpadcích dodávek proudu mimo areál, jednou preventivně. Autonomní rozvodná síť nám umožní garantovat program (minimálně v novém, obřím stanu pro 12 000 + 12 000 lidí) i v případě nepřízně počasí nebo závad mimo náš okruh. Přirozeně to nemá co do činění s bezpečností návštěvníků, jež je po loňském roku absolutní prioritou. Loňský poslední den jsme si vyzkoušeli, že nucená evakuace a postarání se o 20 000 lidí (kteří po hrůzách 5. 7. na festivalu zůstali) je otázkou 25 minut.

Zdá se, že nepřekonatelným problémem je u našich festivalů zpřístupnit areál po celou dobu jeho konání. Proč tomu tak je?

Úklid, odpočinek, jiné aktivity, zdraví, bezpečnost... Každým rokem posouváme "zavíračku" - vloni už těsně nad ráno. Sami ale víme, jak lidé reagují a chovají se aspoň po pár hodinách spánku a jak po dvoudenní nonstop party. I díky těmto opatřením, prevenci a aktivní práci s návštěvníky se nám daří relativně snižovat počty úrazů nebo dopadů nadměrné konzumace čehokoliv, včetně langošů a klobás -) Ale pozor! Snažíme se, aby návštěvníci měli i v době uzavření areálu veškerý servis non stop... Proto je již zavedená 24-hodinová zóna s restaurací, úschovnou, zdravotníky, občerstvením, snídaněmi, prodejnou InterSpar… V letošním roce rozšíříme tuto zónu i o zábavný sektor

Co dělá dobrý festival? Místo konání, dramaturgie, návštěvníci?

V případě RfP jsou to jednoznačně fanoušci. Nelze ani vyjádřit, jak si ceníme jejich podpory po loňském hromobití. Je to závazek, který letos přetavujeme v nová překvapení a servis, kde již nechceme vidět slabá místa. Jak jsme ale několikrát naznačili, klíčová je bezpečnost. Zkušenost, kterou jsme loni všichni v týmu udělali, nelze nasdílet vyprávěním, čtením manuálů nebo účastí na seminářích - ta se musí odžít… Ale zpět k otázce: u RfP jsou, a snad je to každoročně vidět, na prvním místě jednoznačně návštěvníci. Bylo tak tomu vždy a bude tomu v míře kontinuálně zvyšující se i v budoucnosti. A k meritu otázky: jasně, místo je velmi důležité, stejně jako termín. Po loňsku ten začátek července ještě zkusíme -)

Pohoda se opakovaně objevuje v nominaci na Evropské festivalové ceny, za loňský rok se tam probojoval i přes omezenou desetitisícovou kapacitu taktéž slovenský festival Grape. Proč se to tak málo daří domácím festivalům?

Tak s trochou neskromnosti rádi připomeneme náš titul jednoho z 5 nejlepších festivalů střední velikosti v Evropě, který jsme obdrželi za rok 2011. Nemůžeme - a ani nechceme - mluvit za ostatní festy, ale v případě RfP se snažíme každoročně laťku posouvat. Jasně, jako jediní tuzemští zástupci v evropské festivalové asociaci Yourope vidíme tak trochu do rozpočtů festivalů v západní Evropě - už to nás diskvalifikuje. Ale dobrý festival nemusí být jen o rozpočtu, stejně jako skvělý hudební zážitek nemusí být o nejdražších kapelách. Pokud toto ocení návštěvníci, plaketu oželíme (jakkoliv takové ocenění vždy potěší…).

Měl by být festival čistě oddychovou zábavou s populárními jmény nebo s sebou z pohledu domácí scény nese povinnost informovat o nováčcích, kteří se v uplynulém roce objevili? Už víte, na které české premiéry se můžeme na RfP letos těšit?

Český festivalový trh je již poměrně stratifikovaný. Tzn. poptávající po úplných novinkách, mají kam zamířit, stejně jako to nejkonzervativnější publikum. Z našeho pohledu populární jména nejsou synonymem oddychové zábavy, což namátkou dokázalo aktuální turné Kryštofa, které bylo na špičkové úrovni. Ano, cítíme jistou morální povinnost nabízet i průřez současnou tuzemskou scénou - od největších jmen (a ty budou letos dvě), až po mladé, talentované kapely. Velmi si vybíráme, jak řečeno, upřednostňujeme kapely, které si jsou vědomi výlučnosti vystoupení na Rock for People - s ohledem na spojení se zahraničními kapelami na našem programu i s ohledem na naše skvělé publikum. Premiér bude několik - už jsme zveřejnili super projekt Xindl XXL, překvapení chystají také další hudebníci jako Boris Carloff, Please The Trees se sborem seniorem Elpida... Největší "bomby" zatím nemůžeme zveřejnit, ale aspoň nalákáme na jinou premiéru - Beatlesmanii v podání Filharmonie Hradec Králové.

Kolik procent ze zahraničních jmen na startu příprav nového ročníku se vám nakonec podaří dovézt?

V letošním roce se překlopí poměr zahraničních interpretů poprvé v historii přes 50 %. Vyvíjející se situace naznačuje, že poměr zahraniční vůči domácím projektům bude nadále 2:1.

Queens of the Stone Age jsou bezpochyby velkým letošním hitem festivalové sezóny, ale budou tím pravým lákadlem i v České republice? Není jejich vystoupení spíše, než tahákem, prestižní záležitostí, která se nemusí vyplatit?

Každý, kdo si jejich vystoupení nenechá ujít, se bohatě vyplatí. Společně s dalšími potvrzenými Thirty Seconds To Mars jde o taháky letošní festivalové sezony a jsme nadšeni, že se nám je podařilo získat. A to jsme ještě zdaleka neskončili, jakkoliv se snažíme i letos vozit jména, která mají váhu v určitých fanouškovských komunitách. Nemyslíme si, že by pro festival byla spásná (a rentabilní) slavná, ale z našeho pohledu předražená kapela. Aspoň ne pro Rock for People, který nabízí 4 dny s vyváženým line-upem, mnoha hvězdami, mnoha objevy a bezpočtem nehudebních zážitků.

Proč by si letos návštěvník neměl nechat RfP ujít?

Protože by se na něj jeho přátelé koukali po celý rok divně -) Ale vážně - jednoznačně propracovaný line-up s mnoha zajímavými projekty, mnohdy premiéry a současně derniéry, ze zahraničí fresh projekty. A dále, bezkonkurenční cena v kombinaci s náplní a v porovnání s jinými akcemi. Rádi zdůrazníme i po loňsku na 100 procent propracovaný bezpečnostní systém. Návštěvníci RfP se mohou spolehnout na komfort ve službách daný také rozšířením areálu a opětovným posílením štábní kultury a servisu pro návštěvníky. A konečně - překvapení a s tím spojené nevšední zážitky umocněné tradicí festivalu

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rock for People - oznámená jména: Queens of the Stone Age, 30 Seconds To Mars, Billy Talent, Klaxons, Modestep, Papa Roach, Filharmonie Hradec Králové, Pražský výběr, Aneta Langerová, Please The Trees & Elpida, Xindl XXL, ...

K rozhovoru: Žádný z loňských festivalů si nevyžral problémy s počasím tolik jako právě RfP. Odjíždějící návštěvníci, zrušená vystoupení, zpustošený areál. Pozitivní slova ředitele festivalu však potvrzují starou otřepanou pravdu o smrti a síle. Nový investor, posílená bezpečnost, vylepšený areál. A poprvé také zahraniční jména tvořící většinu v programu. Což považuji za stejně důležitou zprávu, jako do budoucna naznačenou možnost kapacitně zastřešeného počtu návštěvníků. První informace dává prostor k většímu dramaturgickému sítu domácích interpretů, pro které přestane být tato štace samozřejmostí a druhá bude šancí pro sevřenější komunitu fanoušků se silnějším hlasem dovnitř festivalu. Pro ten se naopak může oznámený návštěvnický limit proměnit v silný marketingový tah. Jestli měl někdo po loňském ročníku pochybnosti o budoucnosti RfP, je na čase, aby svůj úsudek rychle přehodnotil.

K festivalu: Tady se budu opakovat z minula. Sorry, ještě jsem tam nebyl. I když v loňském roce tak trochu ano. Na dálku. Bavili jsme se na Pohodě, když začaly přicházet zprávy o neblahých událostech na RfP. Zdálo se, jako by tam každý z návštěvníků měl někoho známého. Vyměňovali jsme si mezi sebou zprávy a úzkostlivě sledovali průběžný vývoj. Nebylo se čemu divit. Je to téma, které právě na Pohodě, vzhledem k někdejší tragické události, vždy velmi silně rezonuje.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------


------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Please The Trees & Elpida - Please The Trees & Elpida EP ... 65%

17. března 2013 v 16:47 | Petr Balada |  recenze cz
O spojení Please The Trees s Elpidou se tu už několikrát psalo. Chvályhodný projekt vzniklý v rámci kampaně "MLUVME O STÁŘÍ: NECH MOU BABIČKU NA POKOJI!" završil v lednu jednu etapu spolupráce vydáním společného EP. To obsahuje čtveřici písniček, přičemž dvě z nich jsou s ohledem na dosavadní tvorbu kapely poměrně průlomovou záležitostí. Jak napovídají jejich názvy - "Píseň" a "Nech vítr" - poprvé nabobtnala diskografie Please The Trees o české kousky. EP se tak pouští na tenký led hned dvakrát.

Vymyslet repertoár, aby se v doprovodu seniorského sboru nezměnil v účelovou karikaturu, vyžaduje hodně citlivou politiku výběru. Zatímco do "Wrong Around" a "Easy Ride" se pasáže pro sbor včleňovaly dodatečně, obě české písničky už s nimi počítaly. Proto ve finále vycházejí na nahrávce lépe. Už tak emotivní "Wrong Around" z debutu "Lion Prayer" (2007) se totiž s Elpidou posouvá až na samou hranici plačtivě romantizujícího patosu. U "Easy Ride" ("Inlakesh", 2010) se pak nemůžu zbavit dojmu, že houkající vlak nebyl zrovna dobrou úpravou. Je to přitom trochu paradox. Pocity, které jsem měl jako návštěvník několika jejich společných vystoupení, zdaleka nebyly tak rozporuplné.

Vizuální vjem obsahující sbor vitálních seniorek, zkrátka není totéž jako pouhý poslech, který, díky profesionalitě provedení, nedovoluje rozlišovat věk. Genialita nápadu spojení těchto dvou těles totiž mimoděk spočinula i v určitém kontrastu dvou světů, který se v případě nahrávky stírá. Na druhou stranu se tím v podstatě podařilo docílit jednoho z cílů celé kampaně. Vzít seniory do hry, dát jim šanci a prostor, aby nám to nandali, protože stále mají co nabídnout. A právě "Píseň", což je Zdeňkem Hronem přeložená báseň Williama Blakea, a "Nech vítr", s původním textem frontmana Václava Havelky, dokazují, že ho využili měrou vrchovatou. Už když obě písně zazněly během jejich společného setu na Open Air Festivalu v Panenském Týnci, byla to malá hudební událost, kterou nahrávka stvrdila. Charismatická barva hlasu Václava Havelky dodala lyrickým slovům potřebný výraz a o zbytek se už postarala Elpida. Nevtíravé melancholické songy se vyhnuly těm nejhorším nástrahám. I proto je nakonec přece jenom dobře, že EP vzniklo. A vy máte možnost si ho za malý poplatek stáhnout: zde.



dalekko - dalekko EP ... 55%

15. března 2013 v 19:16 | Petr Balada |  recenze cz
Žánrový tag lo-fi indiepop obsahuje všechna tři klíčová slova, která lze při popisu tvorby jednočlenného projektu dalekko použít. Na své vůbec první nahrávce se představuje ve třech skladbách jako zdatný skladatel i producent. Úvodní "Moře, už brzy" si vybralo Radio 1 do Velké sedmy. Vokálně v něm hostuje Pavel Sajner. Ten má sice příjemnou barvu hlasu, ale trochu v něm chybí jistota a naléhavost, kterou stavba tohoto tracku v určitý moment vyžaduje. Okamžik, kdy by se měl do hlasu opřít, tak zůstává promarněný. A po třetí minutě, kdy mu záda jistí jen velmi intimní instrumentální doprovod, zní už i trochu jalově. Výborně mu naopak vychází kratičký recitativ v závěru. V následující "Himálá" zpívá Kristýna Heřmánková z kapely Bellamy Moon. Tentokrát není problémem zpěv (ačkoliv v domovském uskupení zní zpěvačka přece jenom zajímavěji), ale hudební podklad, který po slibném úvodu upadá s nástupem klavíru a cella do malátné tuctovosti. To nejlepší nakonec. "Bylotojakochoditvmlze" si převážně vystačí s vysamplovaným hlasem Carla Gustava Junga a ve své hypnotičnosti zůstává z celého trojlístku nejpůsobivější položkou. "dalekko EP" je příjemně hudebně barevné, ale nepřináší žádný originální prvek, který by ho odlišil, učinil zapamatováníhodnou nahrávkou. Chtělo by to přesnější výběr vokalistů a větší umírněnost v aranžích. Nicméně v sobě ukrývá velký příslib pro album, které by mělo vyjít na konci letošního roku. A na něj je třeba se těšit.

Autre Ne Veut - Play By Play ... režie Georgie Greville a Geremy Jasper

13. března 2013 v 18:58 | Petr Balada |  Videoklipy
Georgie Greville a Geremy Jasper: Na pustý ostrov by si s sebou vzali lubrikant, dobrou tequillu a Bibli. Chtějí natočit vlastní muzikál a jejich nejoblíbenější taneční choreografii můžete vidět ve videoklipech "Rhythm Nation" (Janet Jackson) a "Unskinny Bop" (Poison). I tohle na sebe práskli partneři v životě pracovním i osobním v rozhovorech pro média. Ta se o ně začala více zajímat po úspěchu klipu k "Dog Days Are Over" (Florence and the Machines), za který byli v roce 2010 nominováni hned ve čtyřech kategoriích MTV Video Music Awards. Vítězně pak pro ně dopadla prestižní "Best Art Direction".

A vlastně to byla tak trochu malá domů, protože Georgie Greville pro hudební televizi kdysi pracovala, když vymýšlela a režírovala self promo upoutávky. Po osudovém střetnutí s Georgiem založili společně vlastní produkční studio Legs Media se základnou na Manhattanu, aby měli tvůrčí svobodu a byli nezávislí na velkých společnostech. Je za nimi několik úspěšných reklamních kampaní (včetně vody Evian) a videoklipů (La Roux, Goldfrapp, Selena Gomez). Inspiraci čerpají od Boba Dylana, tanečníka Boba Fosseho a komika Boba Odenkirka.

Autre Ne Veut: K předcházejícímu výčtu inspiračních zdrojů by se hodil připojit ještě jeden. Ten, který spojil režisérské duo s Arthurem Ashinem aka Autre Ne Veut, a to karaoke. Už u Seleny Gomez ("Love You like a Love Song") byl motiv karaoke baru použit a po poradě s interpretem dostal nyní jen trochu více paranoidní příchuť. Mimochodem za svou nejoblíbenější skladbu pro zpěv karaoke označil Arthur Ashin "Waterfalls" od TLC. Hudební zdroje tvorby Autre Ne Veut je ale nutné hledat jinde. Server theindependentsf.com slyší cosi z Marvina Gaye a také trochu z rockových klasiků Big Star. Obecně však lze Autre Ne Veut přiřadit do řady jmen pokoušejících se dát nový směr rnb, tedy například vedle dalšího jednočlenného projektu How to Dress Well. Pod značkou Autre Ne Veut debutoval Arthur Ashin v osmnácti, před třemi roky. Song "Play by Play" už je z jeho druhého alba "Anxiety" vydaného letos v únoru.

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...