Za aranže by album zasloužilo téměř absolutorium. Jsou nápadité, barvité, zábavné. Drží celou nahrávku nad hladinou průměrnosti, v které by se bez nich utopila. Dobře je to znát na písničkách pouze v doprovodu akustické kytary. Fádní melodie s darem brzkého zapomnění. Na druhou stranu, nebýt jich, dalo by se snadno dojít k závěru, že zpěvačka jednoduše přecenila své možnosti, když se pustila do sebeprezentace na dlouhohrající ploše. Jedině se zvukem španělky zní totiž její vysoko položený hlas s plachou úctou k nástroji. Ve chvíli, kdy kolem ní vybuchuje gejzír aranžérovy (potažmo producentovy) invence, stává se méně posluchačsky příjemným. Bohužel, se tak děje po většinu stopáže desky. Přitom právě ty ojedinělé tóny mířící k opačnému spektru stupnice a umírněnost výrazu dělají z Andreji Knotkové alias Iamme Candlewick bližší pozornosti hodnou interpretku.