close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Divokej Bill - 15 ... 60%

28. dubna 2013 v 15:06 | Petr Balada |  recenze cz
a jde to s náma vod deseti k pěti. Byl by to trefný podtitul, který by shrnul všechny klady a zápory alba. Včetně toho, o jaké klišé se vlastně jedná. Divokej Bill stárne. Hlavním poznávacím znamením budiž angažmá doprovodného tělesa Apollon Quartet. Tam, kde by kdysi čarovala s atmosférou sama kapela, nyní nastrčila tklivé smyčce. Spolehlivě tím zabíjí i to málo písniček, co skutečně ve slovech ilustrují v úvodu použitý citát. Vážně nadhozená témata tak padají na dno spotřebního koše nedělního nákupu v supermarketu.

Stačí si porovnat "Dolsin" a "Tíseň". Zjednodušeně řečeno, obě řeší následky života, následky závislostí. To mi neříkej, že jsi si nevšim, že všechno souvisí se vším, že sis nevšim, že už nejsme děti a jde to s náma od deseti k pěti ("Dolsin") vs. Za oknem houká sanitka, zaplať Pánbů už si pro mě jedou, schoulenej v rohu postele, nic dobrýho z toho nekouká ("Tíseň"). Nejsilnější položky na albu, které optimismem zrovna nehýří. Ale "Dolsin" podpořený Apollon Quartetem ždímá zbytečné emoce navíc. Výsledkem je vyumělkované nic dobře působící na první signální. Z osobní zpovědi se stala reklamní zakázka. Naproti tomu "Tíseň", která má paradoxně o něco slabší text, vyznívá mnohem naléhavěji, když nechává hostující smyčce se občerstvit.

Je to deset let, co kapela nahrála desku "Mezi nima". Vyplatí se ji v souvislosti s novinkou znovu poslechnout. Ono stárnutí jako leitmotiv "15"ky se totiž projevuje i v námětech textů. Jejich autoři za ty dvě pětiletky příliš zkrotli a zpohodlněli. Časy "Bagdádu" jsou nenávratně pryč. Stejně jako snaha po hledání neotřelých veršů a překvapivých obrazů, po kterých tu zbylo jen pár nápaditých řádek (např. "Zamilovaná"). Až příliš místa tu nově zabírají plytkosti typu "Koně" nebo "Harmonika". Vyprchala také hudební odvaha, když někdejší sedmiminutové atmosférické "Kotle" zůstaly nepřekonány.

Ano, nostalgie. Slovo z propagačního materiálu Supraphonu, které je tu s ohledem na dosavadní diskografii kapely spíše dvousečnou zbraní, než znakem zmoudření. Na druhou stranu, není průkaznější důkaz o zralosti, než poslechnout si vedle sebe starší a čerstvý materiál "Kvůli holkám" a "Zamilovaná" nebo "Na tvý louce zelený" a "Mašina". Akorát, že ty písničky z divokého období znějí pořád tak nějak lépe, sugestivněji. Ale možná kazí dojem z čerstvé produkce také fakt, že vedle dospělejšího pohledu na svět zbyla stopáž i pro snahu resuscitovat staré časy ("Plakala" vs. "Harmonika").

Desce nelze upřít tah na branku. Dokazuje, že Divokej Bill neztratil nic ze své schopnosti napsat výrazně chytlavé písničky, které budou dobře fungovat na rozhlasových vlnách nebo na koncertu. Měřeno tímto metrem je "15" abnormálně hitově vybavena. A je malým zázrakem, že se přes tento možný singlový výprodej podařilo alespoň přibližně dodržet formu dlouhohrající desky, která funguje v rámci kompaktního poslechu o necelých třiceti devíti minutách.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...