Nádherný znělý hlas. Nakřáplý, když je potřeba. Bez manýry, bez tlačení na pilu. Zkrátka ukázněný výkon. Ale to je pouze zpěv. Převažující dojem po prvním poslechu. Bohužel, recenze hodnotí desku jako celek a tady k pár minelám došlo. Předně si myslím, že Boris Carloff nebyl jako producent nejšťastnější volba. Projevuje se to u písniček hloupě narušovaných jakýmisi prolétajícími efekty v pozadí. Větší zbytečnost jsem dlouho neslyšel. Komorní aranžmá s klavírem prostě podobné schválnosti nesnese. Smysl mají teprve ve chvíli, kdy tvoří nedílnou součást skladby, vyrůstají z ní (a s ní), pomáhají tvořit její náladu. Tady to výborně funguje například u "Smile" včetně rozšíření nástrojového obsazení. Dobře se povedlo vystavit i pátou v pořadí Stalker nebo předposlední "Eyes Wide Open". Naopak snad nejhůře v tomto smyslu dopadla hned úvodní "Fortune Teller" a někde na půli cesty pak zůstala "Distraction", která navíc dobře ilustruje další nejistý prvek. Tím jsou závěry písniček. Občas působí příliš uspěchaně a zůstane po nich pocit, že ke slyšení bylo pouze preview. Za to ale může i fakt na debut poměrně silného repertoáru. U některých položek je jednoduše škoda, že netrvají déle. Český pop Olivera McGillicka potřebuje. Navzdory výše popsaným výtkám přišel ve dvaadvaceti s poměrně vyzrálým debutem, který jsme tu od sólového zpěváka už velmi dlouho neslyšeli.