... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Květen 2013

Kolem a kolem ... Bůh festivalovým headlinerem?

30. května 2013 v 20:35 | Petr Balada |  Kolem a kolem
Nad tím se lze už jen útrpně pousmát. Skutečně je největší hvězdou nastupující festivalové sezóny Karel Gott? Podle médií se zdá, že ano. Během pár hodin se z potvrzeného vystoupení na Rock for People stala bezmála hlavní domácí událost, o níž referoval, i na kulturní zpravodajství jinak skoupý, Radiožurnál. A to se zdálo, že návrat Lucie, na který se čekalo mnohem déle, než na souhlas Karla Gotta, jen tak něco nepřebije. Vrcholu pak bylo dosaženo titulkem článku na serveru Novinky.cz: "Karel Gott mezi pankáči". Zajímalo by mě, jaký myšlenkový pochod autor při jeho vymýšlení absolvoval. Nebo raději ne.

Legendy tahala dlouhodobě na pódium především Benátská noc. Největšího mediálního ohlasu se však dostalo Evě Pilarové v Trutnově. A jak připomněl dramaturg Rock for People Petr Fořt, nezavírali před nimi hangáry ani na letišti v Hradci. Je však míti na paměti, že většina návštěvníků bere podobné kuriozity jako recesi. Stačí se po takovém koncertu projít po areálu. Reakce málokdy obsahují obdivnou úctu a následný vstup do fanklubu.

Karel Gott je ale samozřejmě jiná káva. Trochu víc oslazená. Přesto se z jeho prvních výstupů na festivalové téma zdá, že se vydá stejnou cestou, jako mnozí před ním. S hořkým dozvukem. Bude se v kožené bundě snažit návštěvníkům zavděčit stylizací do svého (nejen) repertoárového mládí. A tohle je přesně ten okamžik, který definuje filozofii festivalu. Tady by měl zakročit jeho dramaturg a s umělcem více spolupracovat. Nenechat dopustit, aby se z Mistrova koncertu stala pouťová show. Několik speciálních čísel a netradičních spojení už se přeci pro letošní ročník domluvit podařilo. Nabízel by se například swingový večírek, který by navíc ilustroval i žánrové rozkročení festivalu rozhodně nesahající pouze od rocku po rock, jak by se po dnešku mohlo zdát.

Když to vezmu kolem a kolem, ať už to dopadne jakkoliv, zdá se, že právě Gottovo vystoupení bude médii nejsledovanější a nejkomentovanější hudební událostí léta. Navzdory všem, kdo zahrají před ním a po něm. Jistě, může to být nezapomenutelná show, vrchol sezóny. Prozatím jde ale především o mimořádný marketingový nástroj pro prezentaci festivalu. Navíc dokonale načasovaný. Zlatý hřeb kampaně, s kterým se podle toho také tak zachází. Není důležité, co předvedeš, hlavně, že se předvedeš. A o zbytek už se postarají oni, tedy my, média.

Vladimír 518 - Idiot ... 60%

26. května 2013 v 14:27 | Petr Balada |  recenze cz
Tak to je bída. Ne, že bych litoval dvě stě padesáti korun, ale po oslavné recenzi Honzy Vedrala jsem od žijícího klasika žánru čekal za ten peníz daleko větší nářez. Nejen hudební, ale hlavně slovní. Sprostá slova stranou, "Idiotovi" chybí hlavně obsah, který by byl něčím víc, než jen prázdným chvastounstvím. Sebestřednost je pro rappera přijatelnou podmínkou přežití na scéně. V téhle disciplíně má Vladimír 518 za jedna. Kam se ale poděla provokativnost, silný názor, drzost? Má být jejím vrcholem angažování Michaela Kocába v příznačně pojmenovaném tracku "Drzost je věčná"? To už byli větší frajeři J.A.R. s angažováním tety Heleny.

Krotkost zaskočí také u následující "Planety Praha". Co stojí za rozhodnutím omezit příjmení reálných postav na první písmena? Obava z případného postihu nebo pieta s ohledem na ty, kteří tu už s námi nejsou? Která varianta vám k hustýmu týpkovi, který se po zbytek stopáže snaží dokázat, že jeho ego je výš než AZ Tower, sedí víc? Hm, pravda bude asi někde úplně jinde. Dobře ji ostatně ilustrují také nejlepší dva tracky na desce. "Tak to mám rád" a "V Čechách je všechno fajn". Ve chvíli, kdy konečně Vladimírovi 518 zbyde čas svěřit se s názorem také na jiný subjekt zájmu, než je on sám (ještě jednou opakuji, že v rámci disciplíny s tím nemám problém), chybí tomu pointa, gradace, koule.

Když už rapuje Z estébáků v médiích je mi zle, bylo by hezké nezůstávat u takto obecných prohlášení. Nedělá přeci popinu. Po povrchu však klouže i v druhé ze skladeb. Rýmy o knedlících a slevách v supermarketu jsou už tematicky poněkud nudné. Líbivé a spolehlivě zabírající u těch, kteří si nad životem svých rodičů rádi odfrknou, to jistě. Ale jinak? Se Švejkem na Švejka. Vytloukání klínu klínem. Stejně jako jiná dvojice skladeb "Ať žije kýč" a "Kóma". Skutečnost, že jdou navíc po sobě, z toho dělá ještě větší, ale nechtěnou, zábavu.

"Ať žije kýč" má být výsměchem zlaté mládeži. Docela dobře si dokážu představit, jak se pro ni stává novou hymnou. Přesně po vzoru negativní reklama-nejlepší reklama. Tím pravým kýčem je však následující "Kóma" s opakujícím se sloganem Bože odpusť mu, protože nevěděl, co činí. Když k tomu připočteme slova: Poslední šance jak z toho zmizet ven, je milovat svou ženu, pak s ní prožít den, je to jasné, přece jenom došlo na opravdovou popinu.

Docela rád bych nahnal armádu ortodoxních šestnáctiletých kšiltovek (nejlépe z Ostravy nebo Brna) do klubu a nepustil je ven, dokud si "Idiota" neposlechnou pěkně od začátku do konce. Nevím, ale mám z té celé nahrávky zkrátka pocit, že jde o snahu stárnoucího rappera přesvědčit děcka, že je stále kingem Prahy. A chvílemi jakoby se snažil přesvědčit i sám sebe. Pozoruhodné je, jak v protikladu jsou přitom někdy obsahově až pubertální rýmy s vyzrálým hudebním doprovodem překračujícím žánrové vymezení.

Dohromady to ale příliš nevychází a deska tak vlastně nemá cílovou skupinu, kterou by plně oslovila. Funguje spíše prostřednictvím singlů, kde ta úmornost provedení tolik neunavuje. Vedle již zmíněných "Tak to mám rád" a "V Čechách je všechno fajn" stojí určitě za zmínku také "Město je prales" a "Stroj", které se trochu odlišují temnější lyrikou zabíhající až někam do hájemství projektu www, což ještě umocňují doprovodné beaty. Suma sumárum, jsem rád, že jsem "Idiota" slyšel krátce po "Best Of" od BoyBandu. I když mě výsledek srovnání možná trochu překvapil, má pro mě hodnotu důkazu, že tahle scéna tu vůbec není v krizi.

Killer Shoes (Kap Bambino - Devotion) ... režie NORTON

25. května 2013 v 18:58 | Petr Balada |  Videoklipy
Čerstvý vítěz LA Music Video Festivalu 2013. Kategorie? Nejlepší neoficiální videoklip. Jestli je na tom něco překvapivého, pak skutečnost, že se tato cena uděluje teprve třetím rokem. Dostupnost techniky, obliba video serverů, benevolentní vztah spotřebitelů k autorským právům. Tři z důvodů stojících za rozmachem amatérských režisérů mezi námi, který lze datovat někam k přelomu století. Pokud by ale někdo předpokládal, že vítězný videoklip v této kategorii se bude vyznačovat pouze minimem amatérských nešvarů, čeká ho překvapení. Laťka je hodně vysoko. Stačí ostatně zadat do vyhledávače jméno režiséra a přečíst si například jeho životopis na LinkedIn.

Třicátník José-Maria Norton není rozhodně žádný zelenáč. A říkat mu amatére by odráželo spíše hloupost autora oslovení, než osloveného. V zábavním průmyslu se totiž pohybuje už hezkých pár let. Nejdříve před kamerou, pak za ní a mezitím čáry a kouzla v postprodukci. Jeho krátký film "Celeste" pak vyhrál cenu na Manhattan Film Festivalu 2012. Neoficiální videoklip v jeho podání proto znamená pouze skutečnost, že se ho o něj nikdo neprosil. Nikoliv neumětelské školní cvičení.

(Pro zajímavost: oficiální videoklip ke skladbě "Devotion" je vítěznou prací vyhotovenou na základě výzvy francouzského elektronického projektu Kap Bambino umístěné na serveru genero.tv. A ten není ničím jiným, než takovou pobídkovou burzou práce pro začínající filmaře. No, vida.)


Track Tip: James Pierce - My Home

23. května 2013 v 19:55 | Petr Balada |  TrackTip
Jakub Janoštík aka Jacob Jatson aka James Pierce. Jedna z mála informací dohledatelných na internetu. Další z nich vypovídají o aktivitách stran výtvarna a designu. A ta vůbec nejpodstatnější hovoří o termínu vydání alba "Rodeo". V kalendáři si společně zaškrtněme jedenáctý červen. Podle vypuštěných singlů to vypadá na prozatím nejzajímavější popovou nahrávku letošního roku. Přičemž slovo popová je zde myšleno v tom nejkladnějším slova smyslu. Ačkoliv sám interpret k němu používá ještě dovětek alternativní. Čistě po hudební stránce by se však tracky neztratily ani v denní rotaci BBC Radio 1. Výborná práce. Zejména u prvního oficiálního singlu "Home", který má neuvěřitelný vývoj, kdy se zdá, že i těch pět minut, co trvá, je málo. A co teprve power refrén "Beating Down the Walls"?! I nejslabší z trojice "Blue" dokazuje, že máme persony, co jsou schopny nakopnout střední proud směrem ven. Už na začátku jsem vzpomínal další umělecké ambice Jamese Pierce. Ty se odrážejí i ve vyvedených doprovodných obalech k singlům. Jen doufám, že ten k celému albu čítajícímu čtrnáct položek dozná ještě změn, aby zbytečně Rodeo nesrážel do míst, kam nepatří.

James Pierce - My Home ... poslech


BoyBand - Best Of ... 90%

21. května 2013 v 19:37 | Petr Balada |  recenze cz
Svědomí je jako oprátka jenom se rozhoupat ("Prázdné nádoby")

Dominantní zážitek z poslechu? Výborná produkce a nadměrná záliba v exkrementech. Label Ty Nikdy dává v krátkém časovém rozmezí už po druhé na svých nahrávkách prostor velmi zajímavému producentskému jménu. Po FNTMovi je to tentokrát Peko. Zástupce slovenské scény, jehož beaty vystřelily "Best Of" k výšinám. Ze čtrnácti tracků obstaral sice jenom tři, ale hudební zážitek je to velkolepý. Pozitivní je na nich mj. i fakt, že ačkoliv jsou volně rozeseté po desce, lze je rozeznat po pár vteřinách. Natolik osobitý styl ve srovnání se zbytkem stopáže Peko předvádí. Navíc styl zachycující aktuální trend žánrového old schoolu, jak ho například nedostižně vysekl J Dilla u songu "Welcome" pro šestnáctiletý rapperský zázrak říkající si Bishop Nehru. Jednoznačně radost poslouchat.

Vytáh jsem pistol a zařval K zemi, vlastně jsem vytáhnul mobil Ahoj, mami ("Úžasňáci")

Následující poznámka nemá být srovnáním, ale podobně jsem se u českého hip hopu naposledy bavil u "Dezorient Expressu" Prago Union. A neplatí to pouze o hudební složce. Po dlouhé době jsem nemusel tuzemskou nahrávku v půlce utnout, protože by rýmař byl sociopat s nulovým jazykovým cítěním. Oba členové BoyBandu ho mají. Dokazují to téměř v každé položce na albu. Přicházejí s nečekanými obraty a vůbec si hrají s češtinou i slovenštinou způsobem, aniž by z toho posluchači muselo být nutně trapně. Pravda, máme tu onu v úvodu naznačenou zálibu v exkrementech. Jejich celkové množství udiví, ale je zkrátka znát, že chlapci si potřebovali ulevit už dlouho.

Stát má dluh jak gambleři a bary končí v pluse ("Narcis")

Bohužel, ne všechno jim vyšlo. Tolik geniality by bylo na debut příliš. Jednotlivé průměrnosti typu "Jednou nás budou hrát, mami" nebo "V každém z nás" tu ostatně vyčnívají právě proto, že většina alba hraje na úplně jiném levelu. Druhý ze zmiňovaných songů nezachraňuje ani hostující Zdenka Predná, která si to však vynahrazuje o pár minut později. "Tma" s jejím hlasem, a ve výborné produkci dalšího slovenského producenta říkajícího si Stratasoul, patří rozhodně k nejzajímavějším číslům "Best Of".

Čas běží pomalu jak Bold na heráku ("Čevabčiči swag")

Co ještě dodat? BoyBand vydali desku fungující jako celek. Navzdory drobným přešlapům není třeba přeskakovat. Už jenom třeba kvůli tomu, aby vám neutekl některý ze zajímavých rýmů. Mezi pozitiva ostatně patří rovněž fakt, že se podařilo udržet na uzdě délku tracků. Respektive než dojde k úplnému schwarzenberskému syndromu, naskočí další. "Best Of" má všechny atributy být jednou z nejlepších letošních desek ve svém oboru. A nejen v něm. Ostatně nomen omen.

BoyBand - Best Of ... poslech, download

20.6.-21.6.2013 BA City Beats vs. United Islands 20.6.-22.6.2013

16. května 2013 v 19:44 | Petr Balada |  Festy 2013
BA City Beats : Nováček na festivalové mapě Slovenska. Zelenáč, který se na ní rozhodně neztratí. Tedy pokud se nevyčerpá hned v úvodním dílu a postupem času neskončí jako tuzemská první verze Open Air Festivalu. BA City Beats je městský festival se vstupným a nadupaným programem. Dokonce tak nadupaným, že má šanci přitáhnout nemalou enklávu přeshraničních návštěvníků nejen od nás, ale i z Rakouska nebo Maďarska. Za třicet devět euro v předprodeji, čtyřicet devět na místě, se po dva dny vystřídá na Tyršově nábřeží v Bratislavě, jak nejaktuálnější (především) britský zvuk, tak i léty prověřený sound. Rudimental, Katy B, Everything Everything, Hadouken!, Aloe Blacc, The Orb a další včetně domácích zástupců, návštěvy z Izraele (Terry Poison) či Kanady (Danko Jones).

United Islands : To UIčka už slaví desítku. Jsou přesně tím typem projektu, který hlavní město potřebuje, a který mu zároveň tolik sluší. Letošní rok se navíc rozrůstá o nové prostory. Hrát se bude v nádherných lokacích Petřína i Kinského zahrady. Bohužel, díky rekonstrukci, naopak přichází o Střelecký ostrov. Od čtvrtka do soboty, bez vstupného, ale nejspíše opět s možností podpořit akci alespoň symbolickou částkou výměnou za program se zvukovým nosičem. Novinkou bude pokračování festivalu po vybrané desítce hudebních klubů i po desáté hodině večerní, kdy veřejná produkce na volných prostranstvích končí. A ani v Praze nebude nouze o čerstvé interprety momentálně dobývající hudební svět. Tedy alespoň ten klubových pódií. Princess Chelsea, Citizens!, Filastine, Slagsmålsklubben, 3421 a především naozaj precizně sestavený výběr tuzemských jmen.

Třikrát Panáčik

12. května 2013 v 18:09 | Petr Balada |  Videoklipy
Vyletěl vzhůru minulý rok. A to tak vysoko, že si ho všimla i zahraniční média akreditovaná na festivalu Pohoda. Ze zajímavého hudebního samorostu vzešlo rázem slovenské originální jméno, které nenechává nikoho lhostejným. V Trenčíně naservírovalo překvapeným divákům podivuhodné představení mající do standardní podoby koncertu stejně daleko jako tamní letiště k moři. Někteří pobaveně odcházeli, jiní nevěřícně pokyvovali hlavami ve snaze přijít na to, co se vlastně nejen na pódiu odehrává.


Přestože, jak uvádí na svém internetovém profilu, je Panáčik multimediální platforma zahrnující spolupráci vícero lidí z různých uměleckých oblastí, stojí za ním především Tomáš Moravanský. A za loňský rok stihl zviditelnit svou značku vskutku interesantním způsobem. Dokázal, jak důležité je mít sebevědomí a věřit tomu, co děláte. Když se po svém vystoupení na Pohodě procházel sám mezi návštěvníky ve svém výstředním outfitu, zdálo se, že mu pozornost dělá dobře a neláme si hlavu s reakcemi okolí. Není to totiž o tom, přesvědčit ostatní, že jste dobří, ale o tom, aby si na vás zvykli.


Desítky kapel na Slovensku i u nás se snaží prorazit ven nápodobou stylů, kterými je zahraniční trh přesycený, a který vždycky vezme za vděk spíše domácím originálem, než kopií se špatnou angličtinou k tomu. Osmdesát procent udělených zahraničním serverem za již zmiňovaný festivalový teátr dokazují, že zaujmout lze i produkcí v rodné řeči. Neměla by však zapadnout ani hudební stránka věci. Zvláště poté, co se objevila první ochutnávka z nového alba. I letos se budou na Pohodě dít velké věci.


Whispering of Soul - Love Will Find Me EP ... 70%

9. května 2013 v 17:37 | Petr Balada |  recenze cz
Nejhůře se hodnotí nahrávky, které jsou na první poslech vlastně v pořádku, ale přesto vám na nich něco nesedí. Překračují průměr, ale k dokonalosti jim cosi chybí. A právě to cosi je obtížně popsatelná veličina. Může to být tisíc a jedna konkrétní drobnost. Může to být subjektivní dojem. Tak třeba právě EP kapely z Chomutova Whispering of Soul. Tři skladby, které se sice na jeden zátah dobře poslouchají, ale při rozšíření stopáže na dlouhohrající počin by to byl přesně ten typ desky, kdy se zaposloucháte do první, druhé písničky a najednou se přistihnete, jak přerovnáváte šuplík, a displej přehrávače ukazuje, že přehrává už písničku devátou. Díra v čase.

Ale konkrétněji. Například aranž u první skladby "Love Will Find Me". Líbí se mi, jak je vystavena, jak nabývá na monumentálnosti. Bohužel, dosáhne předčasného vrcholu krátce po první minutě, přičemž do konce jí ještě tři zbývají. Následující snaha z ní vykřesat víc, je už zbytečným plýtváním sil. Pozornost jde dolů a dolů a dolů. Škoda, že se po prvním vrcholu nehraje znovu od začátku. A ta největší emoční ždímačka se smyčci mohla přijít až na úplné finále. Dosáhlo by se mnohem většího dramatického účinku.

Následující kousek "Sun in my Soul" mě pak potěšil retro náladou. Tedy jen do chvíle, kdy mi při závěrečné "High Flying Bird" došlo, že to nebyl až tak úplně záměr, ale že celkově to EP zní tak trochu staře. Možná kapela prostě jen propásla tu správnou dekádu, kdy mohla výrazně zabodovat. Možná si ale příště přivede do studia producenta, který je omladí, aniž by jim zasahoval do záliby v britpopu a smyčcích. A dostane z nich chytlavý song (na tempu nezáleží), co kapelu skutečně zviditelní, dovolí jim prosadit se na úkor stovek ostatních. Zkrátka eliminuje to cosi, které Whispering of Soul v nahrávkách brzdí ve skutečném rozjezdu.

Whispering of Soul - Love Will Find Me EP ... poslech,download

BIG TIP! Jakub Tichý - Nic ze života

5. května 2013 v 12:45 | Petr Balada |  Hudba
Protože se blíží vydání druhé desky Jakuba Tichého, bylo by dobré zavzpomínat na jeho "Tragédii". Tedy na desku, která stanula na třetím místě historicky prvního ročníku zdejší ankety KULT.MIX ALBUM ROKU. Pokud jste doposud neměli tu čest, následujte odkaz pod článkem, který vás do království jedné z nejoriginálnějších folkových osobností poslední doby uvede. A jaké zážitky jsem si před třemi lety z jeho návštěvy odnesl já?

...V okamžiku, kdy Tichého svéráznému vokálnímu projevu přivyknete, jste ztraceni. Texty jsou pečlivě vyváženým souborem vypointovaných příběhů, životních postřehů i infantilních slovních rošád. Mají v sobě lidovost kramářských písní i hospodských mouder a písničkářskou rafinovanost a folkovou lehkost zároveň. Jsou deníkem přezpívaným během jednoho večera u deseti piv. Aby toho nebylo málo, nejméně ve třech případech jsou rovněž velmi trefnou parodií/odpovědí na žánrová klišé současného boomu hochů s klavírem či kytarou ("Nádherný sen", "Lidi jsou zlí", "Milovník") včetně přiléhavého zvukového oblečku.

Ano, ano, i hudební stránka je hodně vymazlenou záležitostí. Ostatně stačí si přečíst seznam použitých nástrojů, kde figurují mimo jiné dětský klavír, držák trianglu nebo zvonkohra. V každé písničce se tak pořád něco děje, což ztěžuje žánrovou zařaditelnost, ale o to zábavnější celé album je. ... (celá recenze zde)

Také "Nic ze života" slibuje být neméně zábavnou a inspirující záležitostí. Stačí se zaposlouchat do pěti ukázkových skladeb, které Jakub Tichý umístil na svůj bandzone profil. Už z nich je patrné, že autorsky nepolevil a dál překvapuje osobitými komentáři v textech i jejich variabilním hudebním doprovodem. "Jednoho dne zazvoní" a "Blbec" jsou už nyní jasnou odpovědí na jakoukoliv poznámku o obtížnosti navázat na vynikající debut. Nejspíše se nám tu schyluje k jedné mimořádné hudební události.

"Nic ze života" obsáhne čtrnáct písniček ve čtyřiceti dvou minutách a hostuje v nich opět celá řada muzikantů - např. Petr Janák (Trailer Trash), Dušan Helfštýn (Prouza), Martin Roženek (Ador Dorath), Václav Holub (Pokustone), Jakub Votoupal (LÍHeň)

Mimochodem Jakub Tichý se před nedávnem dostal až do finále klání 1MAN2PLAY o možnost zahrát si na Colours of Ostrava. A byla to vůbec první soutěž, které se kdy na podobné téma účastnil. Vítězkou se nakonec stala méně punková Bára Zmeková.

Křest "Nic ze života" v pátek 17.5. v Sokolíku ve Frýdku-Místku

"Tragédie" - poslech, download
"Nic ze života" - poslech pěti kousků

Lanugo - EP 2013 ... 50%

4. května 2013 v 11:14 | Petr Balada |  recenze cz
Jak moc zábavný je refrén úvodního "Singlu 1", tak hodně nudné jsou zbylé tři položky z tracklistu. Až jsem se divil, kolik akademičnosti a klišé lze nacpat do jedné písně. Ale pokud má šest minut, stihnout se to dá. Potíž je už v nesouladu mezi textem a hudebním doprovodem. A pokud se k tomu přidá již zmíněná délka, je vymalováno. Slova, která by mělo něco sdělit, jsou vybírána dosti šablonovitým způsobem. Jakoby byla předem nasypána do počítačového programu na texty (štěkavě chladné sekvence !?).

Poetické obraty nefungují. Jestliže za nimi visí reálný předobraz příběhu či skutečné emoce, nepodařilo se je přenést. Zůstávají interním deníkem jejich autora. K tomu zní podklad mající nejspíš za cíl otestovat posluchačovu pozornost. Podivné přechody, zlomy a sólové výstupy. Hodně temný les, ve kterém zabloudíte hned za prvním stromem.

Chci se ale ještě vrátit na začátek. S ohledem na výše napsané se mi ještě více neuvěřitelně jeví zážitek s první skladbou. Neuvěřitelně stylově vymyšlený refrén. Disco retro sound. Tohle je cesta z temného lesa. (Jen výšky bych, být zpěvačkou, omezil.) S českými texty to tu navíc příliš dalších souborů nedělá. Snad bude na chystané desce více podobných pecek, a to na úkor sebeklamného poplácávání po zádech za poněkud snobsky protahovaný kavárenský pop.

Lanugo - EP 2013 poslech, download
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...