Chtěl bych jít od vlaku po mostě v Řeži, ale žádnej už tam není ("Řež")
Poslech desky "Radio" vyvolává stejný prožitek jako četba knížky. Může to znít absurdně, ale přesně takové je i celé album. Nejedná se však o účelovou schválnost. Tahle absurdita přesně popisuje pocity a nálady hmatatelně rozeznatelné v nás a kolem nás. Činí tak prostřednictvím obrazů, které vyvolávají texty s popisnou literární strukturou. Je to o zastavení v jednom okamžiku. O souběhu dějů v různých postavách na různých místech. Přičemž tím okamžikem může být zrovna i první máj.
Je prvního máje a můj fotr si staví hradby z vypitýho chlastu ("Fotr").
S každou minutou je ta deska lepší a lepší. Co na začátku zaplňuje misku vah rozpačitosti, dostává smysl ve chvíli, kdy závěrečná "Bouřka" ústí do ticha přerušeného zvukem hromů s navazujícím textem Až se znova narodím. Význam prvních skladeb se změní a je jasné, že s vědomím možnosti vykoupení čeká na posluchače při opakovaném poslechu úplně nový zážitek. Zároveň však ještě víc rozesmutní rozhodnutí nenechat album znít bez pauz, v přímé návaznosti jedné písničky na druhou.
Vlastně mi je jedno, že ji asi ještě není dvacet, stejně ji udělám na lince v kuchyni, zatímco pod oknama pochoduje nějaká demonstrace ("Berlín")
Sugestivně vtíravý průnik do hlavy spojuje novinku projektu Kittchen s posledním Umakartem či s nejlepšími momenty na deskách Zrní a Květů. Čpí z nich podobná nálada, která však tentokrát ústí do relativně pozitivního konce, za což může především řazení posledních dvou skladeb "Exit" a "Bouřka". Jejich prohozením by se deska mohla také jmenovat "Útěk do apokalypsy", kdežto v téhle podobě je to spíše ve znění "I apokalypsa se dá přežít". Rada pro ty, kteří nemají rádi šťastné konce je proto jasná - vynechte poslední song, jinak můžete ztratit důvod dát si další skleničku.