Toto album jest veledůmyslným duševním zrcadlem. Na počátku bylo slovo a nebylo, kdo by mu rozuměl. Pak je vyslechli lidé a jeden každý mu porozuměl právě tak, jako rozuměl světu a sobě.
Vlastnictví fyzického nosiče znamená, že první kontakt s nahrávkou začíná vizuálním vjemem. A ten se řídí stejnými pravidly jako navazování vztahů s novými lidmi. Většina dá hned na první dojem. U mě to v tomto případě byla láska na první pohled. Neatakující grafika, minimalistické provedení, ruční písmo s ručně vyrobenými, dejme tomu kuchyňsky provozními, fleky. Booklet s texty doplněný jednoduchými grafickými prvky a malůvkami. Booklet, do kterého se vstupuje výše uvedenou citací. Zkrátka jedno velké plus navíc.
Vlastnictví fyzického nosiče má ovšem oproti navazování vztahů jednu nezanedbatelnou výhodu. Případný zkažený první dojem neznamená, že se jím, díky vložené investici, už dále nebudete zabývat. Určitý vstupní handicap tu však je. Jmenuje se obezřetnost. "Nic ze života" se ji snaží porazit ve čtrnácti kolech. A i při tomto souboji platí to samé jako u Tichého debutu - pokud nenavyknete expresivnímu typu vokálního projevu interpreta, naděje na prolomení ledů se tenčí. Pořád však existuje, neboť tak nápaditý hudební doprovod stejně nápaditých textů pominout nelze.
Když se mi do uší dostane debut, jehož hodnocení uzavřu velkohubou prognózou o talentu a příslibu pro budoucnost, trpím u druhé desky trémou, zda interpret svou reputaci nepromrhal stagnací, domnívajíc se, že pro zopakování úspěchu stačí natočit znovu to samé. Obavy jsou na místě i v případě pochybností, aby invence debutanta nepřekročila mez experimentátora zbavujícího se důvodu prvotního úspěchu na oltář věčného hledače hudebního sebeuspokojujícího absolutna. S ohledem na v titulku uvedené hodnocení, je jasné, že "Nic ze života" není ani "Tragédie" ani tragédie.
Jakub Tichý ponechal to nejlepší z debutu, tedy originální texty podané nezaměnitelným způsobem a doprovázené neuvěřitelně variabilním hudebním doprovodem, a zároveň vykročil do nových tematických vod svého glosátorství, přičemž nechal přizvané muzikanty vymetat další žánrové odbočky. Nejpřekvapivější je hudebně vyzrálé blues "O cestě", kde stereotypně předvídatelný zvuk foukací harmoniky nahrazuje výborná trubka Václava Holuba. A když už jsem u nástrojů, také v tomto směru se opakuje situace z debutu, kdy se hraje na kdeco. Od tibetského gongu po TESCO tašku.
Ve slovech se mi tentokrát zdá autor o něco vážnější, což ovšem neznamená, že by se vzdal nadhledu. I v těžkých věcech, jakými jsou pro mě právě zmíněná "O cestě", "Bavili jsme se před léty" nebo "Budižkničemu", neztrácí půdu pod nohama. Svůj trademark stále staví na zdravě skeptickém životním komentáři, který je jen o něco málo sebemrskačský, než u prvotiny. Opět čpí hospodou ("Já piji sám"), ale jakoby v ní tentokrát trávil o poznání méně času. A to nejspíše na úkor vztahům, i když jejich průběh a vyústění nelze zrovna charakterizovat slovem ideální ("Kytička", "Píseň", "Já jsem tě miloval"). Ale to je jenom fabulace. Název alba hovoří jasně.
Přesto bych u romantické noty ještě na chvíli setrval. Jakub Tichý totiž dokáže napsat nepatetický chlapský love song s interesantními verši. Jasně srozumitelnými a za použití moderních vyjadřovacích prostředků. A i když ho ve finále prodává téměř jako jarmareční píseň ("Být doma s tebou"), při čtení v bookletu se chvílemi mění v milostnou lyriku. A tak jsem potkal Tebe - píseň tisíce slok / Tebe by správně klasifikoval jen Anděla log. Ale protože Jakub Tichý je Jakub Tichý, je zapotřebí počítat, že i romantika tu má své meze: Dívčí náruče mi byly druhým domovem / a ten první byl mezi barem a záchodem.
Smysl pro zkratku, překvapivé obraty, neotřelé rýmy (…před hněvem Božím / …dopinožím - "O Cestě"), důraz na pointu. Tichý jako textař zkrátka nepřestává nudit. Na jedné straně hapkovsky rozšafná "Jednoho dne jistě zazvoní", na straně druhé krátké břitké jednohubky "Blbec", "Esoterická". Ale také vypointovaný skvost "Kytička". "Nic ze života" má spousty silných míst. Pro mě tím nejzářnějším vůbec je v podstatě definicí rozdílu mezi folkem a freak folkem. Pokud pomineme vokální projev, co by jím mělo být větším naplněním, než píseň, kde se zpívá: Kdyby jen občas malé něco / ale vždycky velké nic / nezlobte se kluci a holky / musím vám to říct / Všichni mě serete ("Všichni mě serete")?
Jak prosté, jak osvobozující, jak uvěřitelné. Na rozdíl od prázdné floskule Všechny vás miluju vyslovované umělci na úvod koncertního přídavku. A tím jsem se šikovně dostal (díky za tu pochvalu) k úvodu této recenze, tedy k navozování vztahů. To končí velmi podobně. Vyslovením jednoho z předchozích vyznání citů. Ať už si při vyhodnocení emocí k této desce vyberete jakékoliv, věřte, že na zážitek spojený s jejím poslechem bezpochyby nějaký čas nezapomenete. Jako ostatně na většinu vypjatých okamžiků v životě. Dobrých i těch na hovno.
Jakub Tichý - Nic ze života ... poslech, download
půjčky od investorů bez zástavy