Jo, strejda, pane, to je krasojezdec! Výpůjčka výpůjčky ze závěru desky pro změnu nesměřuje za zevlem, co si jede rým, ale za tím alter egem, co mu pod něj sype beaty, jak mouku pod těsto, aby mohlo zaválet. Pokud vezmu tři poslední desky v řadě, tak "Vážná hudba" mě v tomhle směru dostala nejvíc. Bez Guantanáma přiznávám, že, jak jindy se snažím naposlouchat každý slovo, tentokrát mi je podklad poněkud rozostřil, neboť jsem se soustředil právě na něj.
Mám stavy, kdy jsem optimistou. Předchozí "V barvách" sice nedopadlo úplně světoborně, ale po šťastně zvolené dvouleté pauze se dalo předjímat, že křivka grafu kvality nahrávek by mohla dokončit vítězné V započaté "Dezorient Expresem". Stalo se. Jenom jsem tak úplně nečekal, že za šerpu nebudou rýmy. Vážná hudba je totiž vážně vážná. Respektive více vyklidněná, přemýšlivá i více jazzy, než obvykle.
Výborně dopadla především dramaturgie desky. Přirozený děs v uších z prvotního ohledání čítajícího jedenadvacet skladeb se s každou minutou víc a víc rozplýval. A když první polovinu uzavřel "Maro-Tse-Tung", aby vytvořil přemostění pro přeci jenom hudebně odlehčenější druhou část, bylo jasné, že spát se u "Vážné hudby" nebude. I když ono odlehčení má i poměrně drsnější podobu ("Konec stop", "Rolák") krásně vyrovnalo úvodní zdravě melancholickou půlhodinu. Servírovat právě v tomto pořadí - geniální tah.
K tomu všemu musím ještě říct, že si mi s tou deskou skutečně dobře povídalo. Jednalo se v podstatě o ideální typ konverzace se ženou plnící všechna přání. Bez série doplňujících otázek, bez návodu, který pak stejně nečte.
Já (v jedenácté minutě): Ta hudba je vážně dobrá. Snad se bude konat i instrumentálka.
Ona (v patnácté minutě): "Beat navíc".
Já: Paráda!
Já (v třicáté minutě): Kato jede, ale chtělo by to zase jeden silnej zapamatovatelnej slogan pro řvaní pod pódiem.
Ona (třicátá čtvrtá minuta): "Ona mi, Tsunami"
Já: Pa-rá-da!
Protože chci být za nespravedlivýho jenom minimálně, musím přeci jenom pochválit také Básníka. Jestli jsem na jeho rýmech vždy něco oceňoval, pak schopnost reflektovat společenskou situaci. Umění zakotvit je v době. Však také, který jinýby měl být kronikou doby, než právě rap? A "Vážná hudba" je jí možná nejvíce z dosavadní diskografie. Někam se ale tentokrát vytratily dobré pointy. Například ta z "Konec stop" mi přišla vůči celkové výstavbě tracku hodně slabá.
"Vážná hudba" pro mě ve finále představuje jenom jeden velký problém. Kam s ní? Dosavadní pořadí tří letošních nejlepších desek (viz výše) je velmi silnou hradbou. A to má natěsno za sebou další hip hopový klenot v podobě debutu BoyBandu. Hm. Ale Prago Union by před ně jít mohli. Zkušenost je zkušenost. Ať si to chlapci vyříkají v battlu. Tohle bude dobrý rok.
A po zbytečné vsuvce ze zákulisí mého mozku si na závěr dovolím vyslovit jedno přání směrem k Prago Union. Příští desku, prosím, nahrát celou s živým bandem za zády. Je čas. Díky.