close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Berenika Kohoutová - Berenica Meets Jazz ... 50%

28. července 2013 v 12:58 | Petr Balada |  recenze cz
Berenika Kohoutová zachází s češtinou stejně jako mnozí z nás s angličtinou. Přízvuk dává tam, kde by být neměl. V praxi to znamená, že většina samohlásek končí protažením i v nečekaných místech (nervý, v tašcé). Proč začínám recenzi zrovna tímhle? Protože hledání míst, kde se tak děje, je na téhle desce nejzábavnější.

Ten nápad vůbec nezní špatně. Uznávaný hudebník a mladá herečka natočí popjazzovou nahrávku. Případné námitky zažene jméno Emila Viklického v roli uznávaného hudebníka. A Berenice Kohoutové může posloužit jako alibi, proč ten zločin na jazzu vlastně spáchala. Z výsledku lze odposlouchat, že je to živel. A také, že psát texty vyžaduje stejnou odvahu, jako si přiznat, že jazzová zpěvačka ze mě nikdy nebude, a to nejlépe ještě před natočením desky.

Berenice Kohoutové nevěřím na "Berenica Meets Jazz" ani jako zpěvačce, ani jako textařce. Dokonce i té slibované drzosti obsahuje málo. Po většinu času je prostě jenom protivná. Zvláště v pasážích, kdy se na malém prostoru přepíná na vysoké tóny a má pěvecký výraz diblíka podobný hereckému zpívání ve filmech pro pamětníky z první poloviny minulého století. A když už jsme v těch rolích, zaráží, že se jí nepodařilo v žádné ze skladeb přepnout hlas do svůdného módu, tak, jak to umí třeba Jana Koubková nebo Katarína Koščová na výtečném popjazzovém albu "Nebotrasenie", abychom dodrželi rámec žánru.

Dát dohromady text není jednoduchá záležitost. Ulehčení existuje. Ignorance určitých jazykových pravidel. Zvláště ve chvíli, kdy jste zároveň textařem i interpretem. To pak můžete rýmovat kde co s kde čím, a to i bez zvukové podobnosti jednotlivých slov. Stačí si při zpěvu pohrát se samohláskami. V českém popu jsme zvyklí, v jazzu to mně osobně vadí. V případě "Berenica Meets Jazz" se jedná o povodeň s rozsahem, který z toho dělá komickou záležitost pro pobavení.

Tematicky se Berenika Kohoutová pohybuje na tenkém ledě. Vedle vztahových záležitostí se vypořádává se zlatými slečnami na prodej ("Karlovky") i posedlostí tělesnou hmotností ("Feel Slim"). Led sice popraská, ale drží. Způsob interpretace pak odpovídá spíše muzikálovým číslům, což vrcholí songem "Duet nemilostný".

Chybí jazzový feeling v hlase. Příkladem je karaoke cover "Je nebezpečné dotýkat se hvězd". Hostující Dyk se v něm pohybuje s náskokem světelné míle (a to se ještě krotí). Co nedodává hudbě zpěvačka, musí nahnat hudba sama. Emil Viklický se snažil. Některé kousky by člověk raději slyšel v instrumentální podobě, ale od toho existuje jeho sólová tvorba.

Přiznávám, že k desce se vracet nebudu. Snad jen k písničce "Labutě". Ta má, navzdory všem uvedeným textařským nešvarům, alespoň nějakou náladu. Jinak raději znovu sáhnu po již zmíněném albu Nebotresenie dokonale vystihujícím popjazzový mix. Berenika Kohoutová, aniž by to zamýšlela, natočila spíše něco jako punkjazz. Zhmotněnou představu frndy ze Žižkova ("Frnda") o žánru, který jednou slyšela v televizi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Silva | 30. srpna 2017 v 18:40 | Reagovat

Das stimmt :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...