close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Pohoda - Trenčín 11.-13.07.2013

14. července 2013 v 17:48 | Petr Balada |  Festy 2013
V následujících odstavcích se dozvíte, kdo šlapal lidem po hlavách, kdo pouštěl Boney M, a která česka kapela předvedla jeden z nejlepších koncertů za celý festival.

Pohoda je o jedinečných okamžicích. Chvílích, které ani nemusí souviset s muzikou, ale přesto se právě kvůli nim každý rok vracíte. Vzpomínám si na svoji první Pohodu. Usedl jsem po absolvování debaty na téma eurovalu na jednu z lavic. Naproti přes stůl vzala místo o dvě generace starší dáma. Dali jsme se do řeči. Ukázalo se, že právě přišla z diskuse s Karlem Schwarzenbergem, která se konala zároveň s tou mou, jen o kousek dál. Vyměnili jsme si zážitky a po chvíli se rozloučili. Víckrát nás osud/náhoda dohromady nesvedl. Do té doby mě ani nenapadlo, že je podobné setkání na hudebním festivalu vůbec možné. Netěším se proto pokaždé do Trenčína pouze za svými oblíbenými (a budoucími oblíbenými) interprety, ale právě za takovými momenty, za celkovou atmosférou festivalu. Letos počtvrté. A tady je pár postřehů.

Vstup. První změna. Loňské cedule "Prodám lístek" vystřídaly už od zastávky kyvadlové dopravy kartonové prosby "Koupím lístek".

Areál. Hned při vchodu do samotného centra dění agrární výchova v akci. Stan vystlaný slámou a uprostřed ohrada s kuřaty a hosteskami vysvětlujícími, že jedině jimi prezentovaný chov činí mláďata šťastnými. A o pár metrů dál, pod stejnou značkou, se již odchovaní dorostenci šťastně točili na tyči v nepříjemně sálajícím horku. U které z atrakcí byla větší fronta snad ani netřeba dodávat.

Mimochodem jídlo ve všech podobách bylo bočním tématem letošního ročníku. Tak širokou škálu nabídky nepamatuji. Od čerstvého mraženého jogurtu přes rozšířený sortiment ovoce a zeleniny po jídelnu se středoevropskou, vyšegrádskou a asijskou kuchyní. K tomu se na tradiční kreativní louce stala skulptura opečeného párku v nadživotní velikosti tří prasat nejvděčnějším úlovkem ke společnému fotu. Víno se prodávalo na více místech než pivo a i kávu si bylo možné dopřávat formou výběrového řízení. Ve všech mycích korytech pitná voda.

Logicky navážu toitoikami. Zdálo se mi jich letos méně, ale spočítané to nemám. Každopádně k dokonalosti byl doveden časový plán jejich údržby. Na koho se letos alespoň jednou nedobývaly čističi, jako by nebyl. Tomu říkám servis. A ani tentokrát nechyběla možnost uklidnit se zvukem tekoucí vody. Tedy ano, splachovací záchody byly též přítomny.

Od kultury hygienické ke kultuře volnočasové.

Program. Čtvrtek. Velmi, ale opravdu velmi silný první den. Oproti předchozím ročníkům došlo k jeho posílení a rozšíření. Hrálo se více, mohlo se volit.

The Bots. Na začátek slabota. Výborné bicí, mizerný vokální projev. Problémy s ozvučením, které vystoupení kouskovaly.

Polemic. To byla, pánové, jízda. Dvouhodinová prodloužená. A došlo na "Get Lucky" i "Out of Space".

Kaiser Chiefs. Omlouvám se za své pochyby. Netušil jsem čeho je ta parta schopná. Předvedla vskutku mistrovskou lekci, jak dělat vygradovanou koncertní show. Ani zpěvák utíkající z bezpečí pódia blíž k lidem ve vzdálenějších řadách nechyběl. Tady prostě nešlo nepodlehnout zpovykané atmosféře.

Major Lazer. Stejně jako v tomto případě, kdy melting pot bublal o život. Vedle klasicky vyžadovaných disciplín (zpívání, tleskání) došlo i na méně provařenou věc - svlékání z trik a následné vyhození propocených textílijí do vzduchu. Byl to blázinec. Umělci žasli, bavili se a neustále děkovali za atmosféru. To se ostatně na Pohodě děje často a letošek nebyl výjimkou.

The Smashing Pumpkins a Diplo. Občas se přihodí, že jména, na která čekáte, zklamou. V obou těchto případech však není na vině snížená výkonnost, ale jednoduše fakt lepších a zábavnějších předskokanů.

Pátek
Panáčik. Bez doprovodného pohybového divadla, které předvedl před rokem, se kus originality ztratil. Chuť provokovat nikoliv. Zakončit právě na domácí půdě půlhodinový set repetetivním přeříkáváním Otčenášů a Zdrávasů ústících do zběsilé skládanky slov z obou modliteb za elektronického hudebního doprovodu, je dobrý hec.

Bratislava Hot Serenaders. Noblesní hodinka s hostujícím Ondřejem Havelkou a Milanem Lasicou. Druhý z jmenovaných se postaral o první z kouzelných okamžiků toho dne. To když přišel na pódium přesně ve chvíli, kdy kapelník oznamoval, že poté, co neplánovaně zahráli píseň věnovanou dešti, dají ještě jednu skladbu a následně přijde první host. Mistr Lasica svůj předčasný vpád na scénu okomentoval s lišáckým úsměvem sobě vlastním tak, že orchestr sice chtěl zahrát ještě jednu skladbu, ale on jim v tom zabránil, protože se už nemohl dočkat.

Sam Lee and Friends a Naive New Beaters. Neoblíbené křížení způsobuje touhu být na dvou místech zároveň. Jedním z řešení je rozpůlení hodiny do dvou bloků. K její první polovině můžu jen říct, že jsem dlouho neslyšel folk, který by více vystihoval podstatu žánru. K druhé tolik, že NNBS by chtěli přijet za rok zas.

Zrní. Vrátil se mi pocit z podzimní verze Pohody, kdy jsem během vystoupení Fiordmoss byl hrdý, že u nás máme takový projekt, s kterým se můžeme chlubit. Zrní přilákalo velké množství publika, které živě reagovalo, a chlapci díky tomu odehráli jeden z nejlepších koncertů letošního ročníku festivalu. Vážně dobře jim to vyšlo. Zapomínám tímto na svou skepsi vůči nim.

O.Children a Bloc Party. Kdyby O.Children měli jiného zpěváka, zněli by jako Bloc Party, což obráceně ovšem neplatí.

Django Django. Jeden z těch typů koncertu, kdy si říkáte, jak je krásně na světě.

Atoms For Peace. Chtěl jsem dát tři songy, ale uhranut vydržel až do konce. Můžu říct, že jsem byl u hudební Události letošního léta. Navzdory trucovitému otálení superskupiny s příchody na přídavky, nutno říct, že to jsou muzikantsky velcí páni, kšiltovku dolů.

Justice DJ set. Rozhodně nejzábavnější dvouhodinovka festivalu, která se poněkud zvrhla. V dobrém, samozřejmě. Justice se nám rozhodli dát lekce z diska. V pečlivě připraveném setu tak zabrousili do jeho historie a vytáhli i velmi překvapivé zbraně. Jednou z nich byli dokonce Boney M. Atmosféra pod stanem a blízkém okolí dosáhla stavu horečky páteční noci. Justice vyjukaní z toho, co se to pod nimi děje, rezignovali v druhé půlce na připravené tracky a ukázali svou jinou tvář. Začali se skutečně bavit. Zdálo se, že se vzájemně trumfují, kdo vytáhne větší perlu z archívu. Dali George Michaela, Queen i "I Love Rock 'N Roll" ve verzi Joan Jett. Všechno originály, prosím, žádné remixy. To byl bugr. Kdo nebyl, neuvěří.

Sobota
Modré hory a Prago Union. Dva projekty, jedna energie. Slovenské Modré hory vydávají na podzim novou desku "Bigbeat". Mohlo by to být velmi zaujímavé…

Midi Lidi se předvedli na hlavním pódiu velmi obstojně a i vůči zahraničním jménům dostatečně konkurenceschopně. Proč vlastně podobný prostor nedostávají na domácích festivalech? Jinak, dívat se na leteckou akrobatickou show za doprovodu písně "Bujón" byl velmi zajímavý zážitek.

Ewert and The Two Dragons. Je obdivuhodné, jak vychází dramaturgii festivalu poskládat program s ohledem na žánr a čas vystoupení. Loni Guillemots, letos draci z Estonska. Pohodička na Pohodě.

MØ. Objev festivalu z Dánska. Bude samostatný profil.

Orquesta Buena Vista Social Club. Ač nesdílím nadšení nad touto legendou, své kouzlo jejich koncert bezpochyby měl. Byla jím nejstarší dámská účastnice souboru, která diváky i sebe rozpumpovala latinskoamerickým rytmem natolik, že se jí z pódia nechtělo. Zasahovat musel kolega z orchestru, který ji nenápadně nasměroval pryč. A ani přídavek nebyl.

Bonobo. Lehká nuda. Nevzrušivé a příliš dietní.

Nick Cave and The Bad Seeds. Melancholie poslední desky vzala povětšinu času za své. I když z ní něco málo odeznělo, včetně titulní skladby, byl Nick Cave spíše ďábelským kazatelem. Ale také hypnotické představení s punkovým nádechem může přinést odlehčenější momenty. Tady byly dva. V prvním zapomněl Nick Cave pořadí písniček. Ve druhém se mu nepodařilo na piano trefit tóninu melodie, z čehož elegantně vybrousil zpěvem jenom za doprovodu předehrávající kytary. Publikum mu leželo u nohou. A on, když zrovna neplival po pódiu, jim šlapal po hlavách. Připravenou rampu v úrovni hlav první řady využíval často. Vykročil jednou nohou do lidí a ty ho drželi. Oddanost fanouška může mít různé podoby. Dobrý koncert.

Tolik k muzice. Doprovodných aktivit bylo tentokrát tolik, že popisovat je, nemá cenu. Stihnout se beztak všechny nedají. A na některé se nelze pro velký zájem ani dostat. Ale i pouhá procházka festivalovým areálem a nahlížení do stanů různých barev a velikostí, kde se právě něco dělo, stojí za to. A že na Pohodě se děje něco pořád, snad nemá cenu dodávat. Takže jste si to právě ani nepřečetli. Děkujeme za pochopení. Error.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...