Už během první půle mě zarazily dvě věci. Řazení písniček a refrény na uzdě. Přiznávám, že si nepamatuju, kdy naposledy jsem poslouchal desku, kde by se střídal rychlý a pomalý track. To přesně se děje v tomto případě. Očekávám od každé dlouhohrající nahrávky vývoj, dramaturgii. Je to součást hodnocení a celkového dojmu. Tady veškerý pokus o vybudování atmosféry, vtáhnutí do poslechu většího časového bloku odpadá. Samotné rozbití na singly by však nemusela být až taková tragédie. Navíc druhá polovina je výrazně vyrovnanější a kompaktnější. Ale ke slovu se dostává faktor číslo dvě, který zasáhl do výsledné známky.
Kapela umí napsat výrazné songy s chytlavými refrény. "Dive Baby Please", "Ten Thousand Miles Away" nebo "Suzie" jsou hity. Jenomže ve chvíli, kdy má písnička našlápnuto vyvrcholit v gejzír, to jenom žbluňkne. Především v prvních dvou výše uvedených případech by člověk čekal v produkci ještě daleko větší příklon k britské scéně. Protože, co si budeme povídat, nic příliš originálního Tommy Indian nepředvádí. Jenomže tam, kde anglosaská scéna umí dotáhnout sebehorší citoslovcový refrén do stadionového chorálu, zůstává naše nahrávka ve verzi pro výtahy. Chystal jsem se ke skoku, ale bylo z toho jen podupávání nohou. Snad je to v živém provedení živelnější.
Ostatně ono celé album má poněkud línější tempo. V tomto směru se jedná o letošní nejlepší letní českou desku pro teploty nad třicet stupňů. Reklamní moto by mohlo být Poslech, který vás nezpotí. Ale ještě na chvíli zpátky k obsahu. Během šesté položky dochází k určitému zlomu. Objevují se náznaky toho, že by Tommy Indian nemusel přeci jenom zapadnout mezi desítky kapel s podobným repertoárem. Laškování s moderním country zvukem, ke kterému se od "I Know You're Lonely" přiklání, nezní vůbec špatně. A v okamžicích, kdy se zpěvák pouští do hlubších poloh svého hlasu, začne blikat světlo naděje, že by v budoucnu mohlo jít o kapelu, která bude snadno identifikovatelná. Vymezit se proti zbytku pelotonu je hlavní úkol pro druhou desku.