... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Srpen 2013

kult.mix doporučuje : Freeze Fest 13.9.-15.9.2013

31. srpna 2013 v 14:49 | Petr Balada |  Festy 2013

Freeze Fest 2013 - oficiální stránky, fb profil,
Freeze Fest 2011 - fotoreport

Floex - Gone EP ... 90%

27. srpna 2013 v 18:23 | Petr Balada |  recenze cz
Blíž popu ještě Floex nebyl. A vůbec to nezní špatně. Naopak. Skladba "Gone" vystupuje přímo do výšin moderního dospělého popu. Vokál na koncertech hostující Sáry Vondráškové aka Never Sol jeho skladbám při živém provedení vždycky rozuměl. Tentokrát zní přímo na nahrávce. Povedlo se stvořit písničku, která hravě překonává všechno, co pod svým aktuálním nickem zpěvačka doposud představila. Rovněž Floex v ní ukazuje zase trochu jinou skladatelskou tvář. "Gone" obklopují další dvě novinkové skladby. Na první poslech se zdají být introvertnějšími, uzavřenějšími, křehčejšími. Jednu z nich "Saturnin Fire And The Restless Ocean" pak vytáhl z noci na denní světlo remix od Hidden Orchestra. A svou verzí tracku "Veronika's Dream" z předloňské desky "Zorya" uzavírá EP projekt Dikolson.

Floex - Gone EP ... poslech, download, vinyl


Hip Hop Kemp - Hradec Králové 22.a 24.08.2013

26. srpna 2013 v 19:56 | Petr Balada |  Festy 2013
Byl nejlepší nebo se stal největším omylem Hip Hop Kempu? Přesně v těchto hranicích se k hlavní hvězdě třináctého ročníku vyjadřují příspěvky na FB profilu festivalu. Z hlediska prestiže a pohledu aktuální mainstreamové větve žánru je momentálně výš snad už jen Kanye West. Na druhé straně může pro vyznavače old schoolu a čistého rapu bez pozlátka představovat produkce Kendricka Lamara cestu do pekla. Ale i tenhle fanouškovský střet dělá z HHK jednu z nejzajímavějších letních akcí u nás. A fakt, že se na ní ještě stále sejdou obě znepřátelené větve, přičemž si obě přijdou na své, to jenom potvrzuje.

Popravdě řečeno, když skončila vskutku impozantní a neuvěřitelně zábavná show americké legendy Ra The Rugged Man, neuměl jsem si představit, jak rozjetí návštěvníci Kendricka Lamara poberou. Naštěstí zbývaly dvě hodiny na vychladnutí, což beru jako největší výhru časového plánu hlavního pódia. Pomohli i předskokani. Například El-P už byl spíše pro fajnšmekry, když přes nepopíratelnou producentskou interesantnost svých nahrávek, žádnou velkou divočinu nerozpoutal.

Ta se ostatně nedala čekat ani od headlinera. Nezklamal. Přesto předvedl živější představení, než jak napovídalo loňské megaúspěšné album. Zpětně rekapitulováno, nejvíce plusových bodů si zaslouží za doprovodnou kapelu. Radost poslouchat. A i když to byla příjemně strávená hodinka, musím přiznat, že i já, fanoušek držící se spíše oné aktuální mainstreamové větve žánru, jsem na HHK zažil mnohem zajímavější interprety.

Například hned následující Shystie z Anglie našla v jednom z hangárů spoustu nových fanoušků. Možná už jsme měli všichni dost chlapů za mikrofonem. Možná jsme si chtěli prostě jen vynahradit relativně poklidný Lamarův set. Každopádně bouřlivá klubová atmosféra dostala i samotnou umělkyni, která svou produkci prokládala neustálým focením a pořizováním památečních video záznamů (zde), viditelně překvapená tím, co se pod jejím pódiem děje. Nutno podotknout, že především novinkové tracky mají obrovský potenciál, a tak je možné, že jsme v malém prostoru viděli budoucí obyvatelku těch na festivalech největších.

A bylo to vlastně hodně symbolické. Hned před vchodem totiž našla své útočiště Showcase scéna. Pěkně přímo na betonu, v bezprostředním kontaktu s návštěvníky, se po celý HHK střídali odvážlivci z lidu příchozího i mladé amatérské naděje, které už příští rok mohou pro změnu v hangáru vystřídat Shystie. A například u sestavy MC Paparasty, Afarastafa & Ragga Brigade, DJ F.I.L. bych se tomu nedivil. Jenom by to chtělo sehnat k sobě hostující holku na vokály.

Jako ji například měl z Polska dovezený Miuosh, který s Kato Bandem vystoupil na hlavním pódiu. Navíc, když neokouzlovala úžasným a čistým hlasem, hrála na saxofon, aby doplnila kolegyni na housle a kolegu na trubku. I tohle bylo jedno z nejpříjemnějších překvapení na bujaré atmosféře prokazující zaslechnutou hlášku u vstupní brány, že HHK je vlastně polský festival v Česku.

Ale i my máme co nabídnout a je zapotřebí to tu vypíchnout. Navzdory faktu, že jména, o kterých bude řeč, se v muzice o hip hop otírají jen velmi volně. Vlastně jsem si čtvrteční pobyt na hradeckém letišti soukromě překřtil na způsob, jak se na hip hopovém festivalu vyhnout hip hopu. A chtěl bych tímto poděkovat dramaturgovi za program, který v Backspin hangaru pro ten den připravil.

Nejdříve uchvátili Madfinger. Pekelný groovy sound, dostatečně funky a se soulovým nádechem. Za mikrofonem v rnb u nás bezkonkurenční Martin Svátek. Čistá hudební radost. Podobně zaváleli i Android Asteroid, kteří zněli ještě o něco více jazzy. Ti se právě vrátili z londýnského natáčení nové desky, na které dohlíží respektovaný DJ Vadim. Zdá se, že deska bude stát za to. Ale ještě o mnoho lépe se jeví debut s podpisem Madame Pepper.

Hudebně ho připravil Radimo z Prago Union, který doprovázel nastupující anglickou divu i při jejím vystoupení. Už během koncertu jsem přemýšlel o žánrovém zařazení. Nejedná se o jednoduchou kvízovou otázku, což nasvědčuje tomu, že se skutečně zrodilo cosi originálního. Pracovně jsem zvolil škatulku indie rnb, ale nevím, jestli podobné označení není spíš na zabití, tak se označeným (pokud se to k nim dostane) dopředu omlouvám. Třeba více napoví přirovnání. Dejte dohromady How To Dress Well, poslední desku Prago Union a Jessie Ware a přibližně budete doma.

Možná posluchačsky nejtěžší hodinka festivalu drobně trpěla premiérovými nedostatky, kdy byla patrná nejistota hlavní protagonistky (například oproti záznamům z vystoupení se starším repertoárem), ale vzhledem k vůbec první prezentaci nového materiálu, který není zrovna jednoduchým podkladem pro živý zpěv, zanechala i tak Madame Pepper se svými hlasovými možnostmi velmi dobrý dojem. A hostující sympaťák Hey!Zeus (Obba Supa) nemohl nepotěšit.

Ve čtvrtek se ovšem čekalo především na jiného "Boha". Ale program měl skluz, díky čemuž se mi podařilo absolvovat valnou část vystoupení dvojice Shabazz Palaces, která mu předskakovala. A jsem za to rád. Hodně alternativní hip hop se linul z reproduktorů. Připomenul mi začátky dubstepu. Naopak jeho konec zastupoval právě DJ Baauer, který na sebe nechal čekat, aby pak předvedl vlastně všechno, co se od něj očekávalo. Jeho set působil kompaktnějším a zábavnějším dojmem, než ten, který třeba na Pohodě předvedl Diplo, ale stejně bych mu do ruky vrazil vinyly a teď se ukaž.

Kontrafakt nechyběli na žádném z dosavadních třinácti ročníků HHK. Já dvanáctkrát. A musím konstatovat, že po stránce programu a doprovodných aktivit jsem letos na lepším domácím festivalu nebyl. Mírně touto skutečností zaskočen vyzývám všechny, kteří chyběli třináctkrát, aby to příští rok napravili. Neboť, jak pravila CNN, potkávají se tu hvězdy zasloužilé s těmi budoucími, a být u toho je zážitek sám o sobě.

Pro začátek si můžete vybrat jen jeden den. S hudební náplní reflektující váš vkus. Vedle již zmíněných žánrů nabídlo letiště kout s reggae, zněl i dnb. A to, jak se na kytaru hrálo v doprovodné kapele Kendricka Lamara, nešlo mnohdy zažít ani u rockové konkurence. Dobře zabavit se lze i na doprovodných aktivitách. Ať už přihlížíte souboji sportovnímu, tanečnímu, slovnímu nebo beatboxovému, dokáže vás vtáhnout stejně jako to nejlepší hudební číslo. Fandíte, povzbuzujete. Ano, Hip Hop Kemp je skutečně festival s atmosférou (a to i navzdory faktu, že tleskáním se tu náklonost a spokojenost projevuje až nečekaně střídmě).


The SUN festival - Hradec Králové 16.08.2013 (20:00 - 03:00)

18. srpna 2013 v 16:47 | Petr Balada |  Festy 2013
Festival zdarma již od začátku vzbuzoval řadu otázek. A řada z nich zůstala viset ve vzduchu i po jeho skončení. Přerostl experiment organizátorům přes hlavu nebo našli nový směr, kudy se bude ubírat festivalový business v budoucnosti?

Když je něco zadarmo, nestěžuj si. Zenový přístup. Tento můj mírový, smířlivý a happy postoj se ale začal v průběhu návštěvy akce pozvolna hroutit. Konečný zásah pak dostal při odchodu. Každopádně ideu bezplatné zábavy prezentovanou The SUN festivalem považuji ve světle toho, čeho jsem byl svědkem, za falešnou. A dlouho mě tak nic nerozesmálo, jako porovnání textu z oficiálních stránek a reality. Dovolím si odcitovat v plném znění, čtěte pozorně:

Stejně jako sluneční svit je k nezaplacení, a přesto zdarma, The SUN se pro vás rozhodl být festivalem plným zážitků, aniž byste museli platit vstupné v jakékoliv podobě. Ne každá cesta nutně vede správným směrem. Tak trochu se zdá, že předražené festivaly obehnané vysokými ploty se svými přehnanými line-upy, zavánějícími novodobou diskotékou, zaběhly do slepé uličky. V takovou chvíli je třeba místo prorážení zdi raději včas zastavit a zamysletse nad tím, která cesta byla naposledy správná. The SUN se vrací do doby, kdy festivaly byly jednoduše oslavou hudby, léta a svobody. Do doby, kdy se nehrálo na pozlátko a načančané celebrity, do doby kdy DJ byl místo modly a poloboha jednoduše tím, který přišel s ostatními sdílet své nadšení a hudební vkus. Do doby, kdy vstupné na festival nebylo čtvrtinou vaší výplaty. Připomeneme si zlatou éru české festivalové a klubové historie, tak jak ji známe ze Summer Of Love, Meccy, Fabricu, Crossu... Na hlavním open-air pódiu a v devíti hangárech uslyšíte a uvidíte na 300 DJů včetně velkých světových hvězd.

Patřím mezi pamětníky. Přiznávám, že se mi po Summer Of Love občas zasteskne. Ne, kvůli způsobu organizace, ale pro pestrou škálu elektronické muziky na malé ploše. Mimochodem, byl to právě festival Summer Of Love, který ve slepé uličce skončil. Na jeho poslední ročník přesunutý do Hradce Králové snad ani nikdo nemůže vzpomínat jako na vrchol zlaté éry české festivalové a klubové historie.

Ale pojďme si, alespoň v pár bodech, rozebrat výše citovanou marketingovou pohádku.

1) … aniž byste museli platit vstupné v jakékoliv podobě.
Na základě této věty bych mohl požádat organizátory o vrácení jednoho sta korun, neboť mi bylo z pátka na sobotu ve tři hodiny v noci odmítnuto proplacení nevyužitých žetonů na nápoje s tím, že musím přijít v neděli (!).

Vratné kelímky. Je zvláštní, že o výkupném místě nevěděla nic obsluha barů v hangárech, která do nich točila a rovněž mapa rozmístěná po areálu v tomto směru mlčela. Náhoda? Těžko. Proč nebyla výkupna hned vedle směnárny peněz za žetony? Každých ekologických šedesát korun dobrých, že?

2) The SUN se vrací do doby, kdy festivaly byly jednoduše oslavou hudby, léta a svobody.
Svobodně jsem se rozhodl, že na tuto akci půjdu. Svobodně jsem se rozhodl, že si dám pivo. Tímto rozhodnutím ale svoboda skončila. Chcete pít? MUSÍTE si proměnit peníze na žetony, které vám však NEMUSÍME proplatit zpátky. Divný výklad oslavy svobody. Trošku levičácký, řekl bych.

Ano, smál jsem se dlouho, když mi barman řekl, že pivo do vratného kelímku mi natočí, až když mu dám žeton. Chtěl jsem laškovně odvětit, že bude nejspíš zloděj, když mu nesvěří peníze. Ale musel bych to opakovat asi padesátkrát a tolika lidem už bych utéct nedokázal.

3) Tak trochu se zdá, že předražené festivaly obehnané vysokými ploty se svými přehnanými line-upy, zavánějícími novodobou diskotékou, zaběhly do slepé uličky.
Otázka: Co je Fedde LeGrand kopírující playlist MTV Dance a kolotoč blikající opodál? Odpověď: Novodobá diskotéka
Otázka: Co je vysoký plot kolem areálu The SUN festivalu? Odpověd: Vysoký plot kolem areálu The SUN festivalu.

4) Do doby, kdy se nehrálo na pozlátko a načančané celebrity…
Aha, tak proto ten VIP kemp, Super VIP Pass, VIP Lounge zóna. Ano, to dává smysl.

The SUN festival není cesta ze slepé uličky, ale naopak jeho prostřednictvím došlo k započetí stavby, která nás odřízne i od toho jediného východu, který slepá ulička má. Festival zaplacený sponzory za pronájem místa a umělci bojící se ozvat o peníze, protože by přeci měli být vděčni, že si na takové akci můžou zahrát, není runway do svobodného světa. Je to naopak relativizace všech myšlenek, kterými se organizátoři vzletně ohánějí. A je to stejná situace jako s obhajobou vratných kelímků. Podnikatelský záměr, na kterém není vůbec nic špatného, je prodávaný jako zaručený návod na lepší svět.

Důvod, proč se nepojmenovávají věci správnými slovy? Chceme na vás vydělat totiž nezní tak cool jako ekologie či svoboda. V politice se tomu říká demagogie. Ve světě festivalového businessu v České republice součást marketingového mixu. Proti aktuálnímu stavu politiky vystupujeme rádi a často. Proti způsobu, jakým se u nás dělají festivaly už o poznání méně. Je tu proto rada pro nadcházející volební kampaň. Často opakovat slovo ekologický, zdůrazňovat, že volby jsou zdarma, rozdávat odznaky Volím svobodně, přihlásit se k odkazu první republiky a pozvat DJ. Nejlépe nějakou tu světovou ikonu, která jistě přijede (nebo přiletí) zahrát jenom proto, aby sdílela své nadšení a hudební vkus.

Palermo - Still Life ... 90%

13. srpna 2013 v 21:42 | Petr Balada |  recenze cz
Trudomyslný Nick Cave a melancholičtí The Hurts se potkali v klubu Palermo. Dali si éčko a nad ránem zašli do studia. Vznikla deska "Still Life". Pod křídla si ji vzal malý washingtonský label Crazy Iris, který desku pro jistotu vydal pod názvem klubu, aby jejich domovské nahrávací společnosti nedělaly dusno. Limitovaná edice pěti set vinylů se rázem stala vyhledávanou sběratelskou záležitostí. Dobrá, nechme toho. Palermo jsou ve skutečnosti dva studenti AVU a jejich počin lze zařadit mezi žánrově nejoriginálnější domácí nahrávky letošního roku. Přirovnání k průniku množin repertoáru výše uvedených umělců platí. Vyvážený mix samplů a živých nástrojů s lyrickými texty o podivných stavech duše zazpívané hlubokým hypnotickým hlasem. Postupem stopáže lehce fádní, ale pořád dostatečně přitažlivé. Navíc ty skladby umí Palermo stejně prožít i live. Vřele doporučuju nějaký ten záznam si najít.

Palermo - Still Life ... poslech, download


Na projekt Palermo jsem upozorňoval v souvislosti s videoklipem k "Book of Ethics" od Martina Kohouta. V polovině července se objevil následovník. Na výbornou skladbu "Ageless" ho tentokrát připravil Matěj Smetana. Další netradiční záležitost.


Black Tar Jesus - Other ... 95%

11. srpna 2013 v 20:13 | Petr Balada |  recenze cz
Udělejte si na tohle album čas. Poslouchejte, zkoumejte, ponořte se do jeho hlubin.

Tomáš Kopáček jako Black Tar Jesus dospěl a dopustil se nahrání desky, která ho hudebně (i umělecky) posunuje do vyšších sfér. Songy "Bad Vox", "Waterfalls" nebo "Never Again" pak ukazují obtížnost užití slova alternativa ve chvíli, kdy se jeho prostřednictvím snažíte žánrově vymezit něčí tvorbu. Uvedené kousky se totiž například od indie scény prezentované v komerčních médiích liší snad jen větší zvukovou syrovostí. Strukturou se však jedná o klasické písničky, daleko přehlednější než u loňského EP" Who's the Freak When Days are Bleak". Ale právě ta, až punková, syrovost, zastřenost, zdánlivá hluková bariéra dělá z "Other" přitažlivou desku. Odklízení sedlin zvukových nánosů při opakovaném poslechu dodává zakusit slastné pocity objevitele nových světů. Je dobře, že Black Tar Jesus udělal oproti již zmiňovanému EP krok jinam. Stáhnul se zpátky do ulity zkušebny. Přílišná konformita jeho tvorbě neslušela. Ať se posluchač snaží. Ať se aktivně zapojí. Odměnou budiž mu následně pocit, že byl svědkem něčeho výjimečného a originálního.

Black Tar Jesus - Other ... poslech, download

summer of chemistry

11. srpna 2013 v 11:45 | petr balada |  Výstavy

Track Tip: Never Sol - Hands (acoustic version)

11. srpna 2013 v 0:16 | Petr Balada |  TrackTip
Srpnový nádech. Váhal jsem. Během uplynulých dní se objevilo hned několik domácích písniček, které si o účast v této rubrice říkaly. Po odmlce o sobě dali vědět Fiordmoss. Siberia zní mnohem lépe, než loňské "Ink Bitten" EP. kall z Tábora vydaly dvoupoložkové home.recordings, přičemž oba tracky si zaslouží, aby byly slyšeny. Liberecký Paulie Garand umí složit hip hopovou skladbu pro rádia, aniž by se u ní jeden styděl. "Kotvim" má navíc klip s velmi příjemnou kameramanskou jízdou Jakuba Šimůnka. Vynořily se také zajímavé remixy. Retro náladou rozvířený John Soulcox remix má skladba "Mum" od Toxique a Karlssonn remix pro "Hýkala" představila kapela Zrní.

Kolem Never Sol začíná být příliš humbuku. Očekávání spjatá s její debutovou deskou se po soundtrackovce "Lay Down" snaží ještě více vygradovat singl "Hands". Přiznávám, že s originální verzí ve mně spíše začala klíčit skepse. Tu naopak na kousíčky rozbila verze akustická. Z ní mám konečně pocit, že slyším zpívat živou zpěvačku plnou emocí. Její hlas zní rázem přirozenějším dojmem, není jenom ve vleku postprodukčních úprav. Snad i tato poloha dostane na desce své místo.


My Dog's Bone - Brainman and the other heroes ... 80%

10. srpna 2013 v 11:28 | Petr Balada |  recenze cz
... Po večerech se potulují po chladných ulicích jihomoravských měst. Nejsou však snadno k rozpoznání, je jim něco mezi osmnácti a sedmdesátidvěma lety. Přestože jsou nepodařeným genetickým experimentem, nepijí krev a nejsou obdařeni nadlidskou silou. (bandzone profil)


Nadlidskou možná ne, ale hudební ano. Mám z téhle desky radost, což se mně u české rockové nahrávky moc často nestává. Ale když ona je tak zatraceně staromilsky přívětivá. Letní, pohodová. Klasicky vystavený hard rock okořeněný raným výhonkem kultu grunge revoluce. Je v tom slyšet historie. Láska k žánru. Většinou přestávám podobně zabarvené desky poslouchat ve chvíli, kdy spustí zpěvák. Tady mě naopak jeho výkon přiměl vydržet až do konce. A pak jsem si s chutí dal repete. Nedá se mu nevěřit. Není z toho cítit póza. Navíc umí hlas přepnout do bluesového módu a i při něm znít moderně. Přesvědčivý výkon. Jakoby ty songy už nějakou dobu zpíval. Má je zažité, dokáže jim dát výraz. Bezchybně proplul i úskalím pomalé skladby. Na tu bych chtěl zvlášť upozornit, protože "Roses" se My Dog's Bone mimořádně povedla. Velkým kladem alba je kompaktní zvuk. Dokonce se podařilo obejít tradiční potíže s hluchými bicími. Nejsou kdesi nevýrazné v pozadí. Můžete s nimi jít. Po technické stránce byla zkrátka na desce odvedena dobrá práce. Jo, mám z "Brainman and the other heroes" radost.

My Dog's Bone - Brainman and the other heroes ... poslech, download
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...