Světlá nad Sázavou byla připravena na kobylky. Hlášení městského rozhlasu nabádalo k ostražitosti. Může přijet až dvacet tisíc lidí, předzásobte se! A mnozí uposlechli. Bohužel. Bezpochyby, je lepší být připraven na nejhorší. Realita pak může příjemně překvapit. Co ale, když jste podnikatel? Nakoupíte zásoby s očekáváním velkého výdělku a … nic. Nemůže za to ale jenom méně, než poloviční návštěvnost.
Někde přeci jenom tržby radikálně vzrostly. Jen jejich příjemcem nebyl místní podnikatel, ale nadnárodní řetězec vyhrávající díky své poloze, co by od stanového městečka půllitrem dohodil. Dalším viníkem bylo vedro, které nedovolovalo organismu na větší vzdálenost vůbec dojít. Údajně by hostitelské město mělo prozatím přivítat návštěvníky ještě v dalších dvou letech. Po festivalovém areálu se sice napovídá spousta legend, ale je jasné, že pokud k tomu dojde, příští rok se může klidně situace obrátit. Kobylky skutečně přijedou a zásoby tentokrát nebudou.
Paradoxní na celé situaci však byla dílčí nepřipravenost pořadatelů. Pokud poskytli zástupcům města informaci o stavu předprodeje, která vyústila do výše zmíněného hlášení, proč museli už během čtvrtku o třetinu zvětšit stanové městečko? A když už jsem ho nakousl, zpoždění otevření ve středu oproti udávanému času: 2 hodiny. Zpoždění otevření festivalového areálu ve čtvrtek: 2 hodiny. Pravda, pravidelný návštěvník Sázavafestu nemohl být překvapen, ale že si zrovna tento nešvar převeze do nového působiště …?
Nicméně zámecký lesopark byla přímo geniální volba. Příjemně členitý prostor, který svým charakterem připomínal Mezi ploty. Dostatek stínu a travnatých ploch. Pódia rozmístěna tak, aby se navzájem příliš netloukla a přitom je nedělila zvláště velká vzdálenost. Co chybělo, bylo osvětlení na cestě mezi akustickým a tanečním pódiem.
Stejně jako dostatek toi toiek včetně možnosti umýt si po odchodu z nich ruce. Absenci antibakteriálního dávkovače a mycích koryt vyvažovaly sice přistavené cisterny s užitkovou vodou, ale jejich umístění mimo území úlevy situaci zrovna neulehčovalo.
Mimochodem v sobotu, den největšího vedra, zásobování s vodou poněkud vázlo. Nedaleko prázdných nádrží jsem seděl zhruba čtyřicet minut, než dorazila čerstvá, a bůh ví, jak dlouho už nic neteklo před tím. Zatímco kdosi s pořadatelů projížděl na čtyřkolce kolem a nahlížel do metr od nádrží vzdálených košů, zda nejsou náhodou plné, vystřídaly se u kohoutků stovky zklamaných i rozzlobených lidí. Včetně rodin s malými dětmi.
A aby toho nebylo málo, přišel zákaz vnášení i prázdných plastových lahví do areálu. Alespoň u vstupu od stanového městečka, se na tuhle hloupost dbalo opravdu důsledně. Navzdory faktu, že ve čtvrtek s tím problém nebyl. Co kdyby si náhodou někdo natočil vodu zdarma, že? I když v pátek by si nenatočil nic. To ještě na cisternách s označením "Pitná voda" visela přelepka, že se jedná o vodu užitkovou. V sobotu alespoň z jedné z nich zmizela.
Poprvé jsem se navíc na festivalu setkal s prazvláštní nápojovou logistikou, kdy nealko nápoje nebylo možné koupit na tradičním místě s točeným pivem, ale v samostatných stáncích vzdálených od pivařů v úctyhodné vzdálenosti. A to si ještě musel člověk dávat pozor, do kterého z nich vleze. Protože pod plachtou energetických nápojů stála půllitrová neperlivá voda korun čtyřicet a pod tou se slazenými nápoji korun třicet.
Nejspíše to souviselo s bezprecedentním nájezdem sponzorských aktivit. V parku jako by chvílemi neprobíhal hudební festival, ale veletrh. Své produkty tu prezentovali výrobci automobilů, fotoaparátů, elektrické energie nebo sušenek.
Evergreen letošního léta - vratné kelímky - řešit nemusím. V tomto směru zvítězil u pořadatelů zdravý rozum. Do terénu vyslali brigádu sběračů a ty se už o čistotu postarali. Díky.
A teď taky trochu o muzice:
Oliver McGillick. Pro něj to bylo první festivalové vystoupení. A bylo skvělé. Ukázalo se, že v živém provedení dostává repertoár z desky mnohem vzdušnější kabát. Zpěvák obstál i v komunikaci s publikem. Intonačně byl dost možná nejlepším vystupujícím, kterého jsem na Sázavafestu letos viděl. Potěšilo mě, že ho ocenili i ti, které jsem na něj nalákal.
Lola běží. První, kdo zahrál "Come Together". A muzikantsky předvedli klasiku od Beatles zároveň i nejlépe.
Bůhví už bez Ondřeje Brzobohatého je zvláštní případ. Jejich vystoupení se dalo vcelku příjemně přežít, ale jen do okamžiku, kdy si zpěvák pozval na pódiu manželku. Zazpívala asi tři písničky. A pokud bych měl být k dámě slušný, napíšu snad jen, že její projev byl pravým opakem McGillicka. Vážně to zbytku kapely nevadí?
Grand Mexican Warlock. Maďaři potvrzující, že spolupráce s Visegrádským fondem nebyl vůbec hloupý nápad.
Celeste Buckingham mě překvapila tím, že nebyla živě až tak špatná, jak jsem předpokládal. Na vině byl především její mladistvý elán, s kterým si své vystoupení navzdory počasí užívala. Co se zpěvu týká, bylo to nahoru dolů. Její set byl prošpikovaný cover verzemi a například "Rolling in the Deep" od Adele měla raději vynechat. Na druhou stranu "Walk Away" od Kelly Clarkson ji sedla a "Come Together" mohl leckdo považovat až za svatokrádež, ale i ze vzdáleného pozorovacího místa od pódia to mělo šťávu a sexy vyzývavý náboj, žádné karaoke. Zpětně hodnoceno, Celeste Buckingham byla pro dění na hlavních pódiích Sázavafestu za denního světla největším přínosem a osvěžením. Najednou z nich nezněl obstarožní kytarový sound, ale žánrově přece jenom aktuálnější pásmo. V tomto směru by to chtělo daleko více dramaturgické odvahy.
Vypsaná fixa zabodovala pozváním vozíčkářů přímo na pódium, což byla zároveň menší ostuda pro organizátory, kteří to zdravotně postiženým v poskytnutí pohodlí pro sledování koncertů jinak příliš neusnadnili.
Hadouken! zahráli oproti Bratislavě poněkud odlišný koncert. Měli k dispozici delší časový úsek. První polovina se tak třeba spíše podobala nepřetržitému tanečnímu setu doplněnému o vokál zpěváka, kdy s ohledem na nevyvážený zvuk nebylo jasné, jestli ostatní členové kapely za ním nejsou jenom kulisa. Spolu s divokými světelnými efekty možná ideální festivalové vystoupení pro tancechtivé publikum, ale jinak stále žádná sláva.
Dub FX mě nejvíce bavil před samotným začátkem, kdy zvýšeným hlasem školil zvukaře v rozdílu mezi basy a subwooferem.
Glanc odehráli nejhorší verzi "Come Together".
Blue Effect s Radimem Hladíkem si nejdříve střihli odpolední koncert na velkém pódiu, aby o pár hodin později potěšili narvanou unplugged stage. Příjemný zážitek.
A to nejlepší nakonec: Tata Bojs. Předvedli jednoznačně nejlepší vystoupení celého festivalu. Byl to komplexní balíček vizuální podívané, zvukové hravosti a gradujícího playlistu. Skvělé!
Třináctým ročníkem se Sázavafest mohl nadechnout. Výborně zvolené místo, dramaturgický posun směrem k interpretům okolních států. To jsou hlavní body k dobru. Jestli ale budou stačit, není tak úplně jisté. Stále totiž převládá pocit megalomanství co do počtu návštěvníků i výtěžnosti podniku. Ukazuje se, že ta doba je pryč. Vloni Open Air Festival, letos Malá skála budiž důkazem. Světlá nad Sázavou by byl ideálním prostorem pro o den kratší festival a klidně s omezenou kapacitou. Ještě více profilovaný směrem k aktuálním hudebním trendům. O tom, že tady podobně koncipovaný festival (viz slovenský Grape) chybí, jsem přesvědčen už řadu let. Třeba se příští rok dočkám.