Festival zdarma již od začátku vzbuzoval řadu otázek. A řada z nich zůstala viset ve vzduchu i po jeho skončení. Přerostl experiment organizátorům přes hlavu nebo našli nový směr, kudy se bude ubírat festivalový business v budoucnosti?
Když je něco zadarmo, nestěžuj si. Zenový přístup. Tento můj mírový, smířlivý a happy postoj se ale začal v průběhu návštěvy akce pozvolna hroutit. Konečný zásah pak dostal při odchodu. Každopádně ideu bezplatné zábavy prezentovanou The SUN festivalem považuji ve světle toho, čeho jsem byl svědkem, za falešnou. A dlouho mě tak nic nerozesmálo, jako porovnání textu z oficiálních stránek a reality. Dovolím si odcitovat v plném znění, čtěte pozorně:
Stejně jako sluneční svit je k nezaplacení, a přesto zdarma, The SUN se pro vás rozhodl být festivalem plným zážitků, aniž byste museli platit vstupné v jakékoliv podobě. Ne každá cesta nutně vede správným směrem. Tak trochu se zdá, že předražené festivaly obehnané vysokými ploty se svými přehnanými line-upy, zavánějícími novodobou diskotékou, zaběhly do slepé uličky. V takovou chvíli je třeba místo prorážení zdi raději včas zastavit a zamysletse nad tím, která cesta byla naposledy správná. The SUN se vrací do doby, kdy festivaly byly jednoduše oslavou hudby, léta a svobody. Do doby, kdy se nehrálo na pozlátko a načančané celebrity, do doby kdy DJ byl místo modly a poloboha jednoduše tím, který přišel s ostatními sdílet své nadšení a hudební vkus. Do doby, kdy vstupné na festival nebylo čtvrtinou vaší výplaty. Připomeneme si zlatou éru české festivalové a klubové historie, tak jak ji známe ze Summer Of Love, Meccy, Fabricu, Crossu... Na hlavním open-air pódiu a v devíti hangárech uslyšíte a uvidíte na 300 DJů včetně velkých světových hvězd.
Patřím mezi pamětníky. Přiznávám, že se mi po Summer Of Love občas zasteskne. Ne, kvůli způsobu organizace, ale pro pestrou škálu elektronické muziky na malé ploše. Mimochodem, byl to právě festival Summer Of Love, který ve slepé uličce skončil. Na jeho poslední ročník přesunutý do Hradce Králové snad ani nikdo nemůže vzpomínat jako na vrchol zlaté éry české festivalové a klubové historie.
Ale pojďme si, alespoň v pár bodech, rozebrat výše citovanou marketingovou pohádku.
1) … aniž byste museli platit vstupné v jakékoliv podobě.
Na základě této věty bych mohl požádat organizátory o vrácení jednoho sta korun, neboť mi bylo z pátka na sobotu ve tři hodiny v noci odmítnuto proplacení nevyužitých žetonů na nápoje s tím, že musím přijít v neděli (!).
Vratné kelímky. Je zvláštní, že o výkupném místě nevěděla nic obsluha barů v hangárech, která do nich točila a rovněž mapa rozmístěná po areálu v tomto směru mlčela. Náhoda? Těžko. Proč nebyla výkupna hned vedle směnárny peněz za žetony? Každých ekologických šedesát korun dobrých, že?
2) The SUN se vrací do doby, kdy festivaly byly jednoduše oslavou hudby, léta a svobody.
Svobodně jsem se rozhodl, že na tuto akci půjdu. Svobodně jsem se rozhodl, že si dám pivo. Tímto rozhodnutím ale svoboda skončila. Chcete pít? MUSÍTE si proměnit peníze na žetony, které vám však NEMUSÍME proplatit zpátky. Divný výklad oslavy svobody. Trošku levičácký, řekl bych.
Ano, smál jsem se dlouho, když mi barman řekl, že pivo do vratného kelímku mi natočí, až když mu dám žeton. Chtěl jsem laškovně odvětit, že bude nejspíš zloděj, když mu nesvěří peníze. Ale musel bych to opakovat asi padesátkrát a tolika lidem už bych utéct nedokázal.
3) Tak trochu se zdá, že předražené festivaly obehnané vysokými ploty se svými přehnanými line-upy, zavánějícími novodobou diskotékou, zaběhly do slepé uličky.
Otázka: Co je Fedde LeGrand kopírující playlist MTV Dance a kolotoč blikající opodál? Odpověď: Novodobá diskotéka
Otázka: Co je vysoký plot kolem areálu The SUN festivalu? Odpověd: Vysoký plot kolem areálu The SUN festivalu.
4) Do doby, kdy se nehrálo na pozlátko a načančané celebrity…
Aha, tak proto ten VIP kemp, Super VIP Pass, VIP Lounge zóna. Ano, to dává smysl.
The SUN festival není cesta ze slepé uličky, ale naopak jeho prostřednictvím došlo k započetí stavby, která nás odřízne i od toho jediného východu, který slepá ulička má. Festival zaplacený sponzory za pronájem místa a umělci bojící se ozvat o peníze, protože by přeci měli být vděčni, že si na takové akci můžou zahrát, není runway do svobodného světa. Je to naopak relativizace všech myšlenek, kterými se organizátoři vzletně ohánějí. A je to stejná situace jako s obhajobou vratných kelímků. Podnikatelský záměr, na kterém není vůbec nic špatného, je prodávaný jako zaručený návod na lepší svět.
Důvod, proč se nepojmenovávají věci správnými slovy? Chceme na vás vydělat totiž nezní tak cool jako ekologie či svoboda. V politice se tomu říká demagogie. Ve světě festivalového businessu v České republice součást marketingového mixu. Proti aktuálnímu stavu politiky vystupujeme rádi a často. Proti způsobu, jakým se u nás dělají festivaly už o poznání méně. Je tu proto rada pro nadcházející volební kampaň. Často opakovat slovo ekologický, zdůrazňovat, že volby jsou zdarma, rozdávat odznaky Volím svobodně, přihlásit se k odkazu první republiky a pozvat DJ. Nejlépe nějakou tu světovou ikonu, která jistě přijede (nebo přiletí) zahrát jenom proto, aby sdílela své nadšení a hudební vkus.