... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Říjen 2013

Track Tip: VR/Nobody - Gone

29. října 2013 v 18:27 | Petr Balada |  TrackTip
Při upozornění na debutový singl projektu VR/Nobody jsem byl poměrně stručný. Jednak se nedostávalo informací a pak "If You Stay" je prostě majstrštyk, který nepotřebuje dlouhého vykecávání. Když jsem si ho nyní pro připomenutí pustil, znovu mě překvapilo, jak dokonalá popová skladba to je.

Teď tu máme "Gone". Opět vysoce nadprůměrnou záležitost, která tentokrát vzbuzuje i drobnou nejistotu. Než na ni dojde podrobněji, musím se podělit o primární výstup z poslechu. Ať se propadnu o deset tisíc návštěvníků, jestli byl letos na nějaké nahrávce ke slyšení lepší mužský pěvecký výkon (snad jen vzdáleně Oliver McGillick)! Prostě jsem to Václavu Roučkovi sežral od začátku do konce. Ještě více, než u "If You Stay" upoutává, jak moc se hudba s hlasem doplňuje, jak navzájem komunikují. Pochopil jsem důvod proč VR/Nobody. Dokonalá spolupráce!

Bohužel, jsem "Gone" poslouchal v těsné návaznosti na první skladbu a nemůžu se zbavit pocitu hrozící nudy v případě, že i ty následující písničky budou držet stejné tempo. Nevím, nakolik se dá bez újmy vydržet na jeden zátah poslouchat trpitelský výraz jakkoliv skvělého zpěváka u dlouhohrající nahrávky. Každopádně jsem zvědavý, jakým směrem další tracky půjdou, už jenom proto, že VR/Nobody patří jednoznačně mezi nejlepší debutanty letošního roku.



Bára Zmeková - Ještě kousek ... 50%

28. října 2013 v 17:37 | Petr Balada |  recenze cz
Možná za to může ostražitost vyvolaná nepovedeným albem "Berenica Meets Jazz", možná úchvatný zážitek ze záznamu pařížského koncertu Dianne Reeves. Každopádně "Ještě kousek" mě vrhá hlouběji do melancholického smutku nad holčičím jazzem, který nelze brát vážně. Jestliže by Berenika Kohoutová měla buď najít způsob, jak natočit skutečně punk jazzovou desku, nebo raději zůstat pouze herečkou, Bára Zmeková by měla dalších deset let zůstat pouze skladatelkou a fešnou dívkou za klavírem. Hlavně co nejdále od mikrofonu. Přinejmenším dokud se nezpevní její hlas. Současná až upištěná barva je všechno možné, jenom ne příjemným pohlazením po jazzových tónech. Chmury, které mě obejmuly pokaždé, když došlo na výšky, nerozptýlila ani hostující Lenka Dusilová ("Vřes"). Naopak její jistý znělý hlas ještě přitvrdil v mém úsudku nad vokálními schopnostmi Báry Zmekové. Problém však není pouze nesympatický projev (do jisté míry jde o individuální pocit), ale také nedůraznost ve výslovnosti textu, když dojde na jeho akceleraci. Zachytit význam slov podávaných v nesrozumitelném chumlu kadence samopalu poslech (vedle i např. nezáživného podání) dál znepříjemňuje. Album "Ještě kousek" by bylo snesitelným zážitkem v instrumentální verzi či nazpívané někým jiným. Pokud by se Báře Zmekové podařilo nalákat více hostů a některé z kratších písniček by nechala beze slov, mohla se chlubit téměř nadprůměrným debutem. Vlastně stačilo řídit se vlastním textem: Je ticho, nechci ho plašit svými slovy ("Je ticho").

Bára Zmeková - Ještě kousek ... poslech, nákup

FNTM - Cruel Summer EP ... 100%

27. října 2013 v 12:06 | Petr Balada |  recenze cz
Hudba by měla bavit jak svého tvůrce, tak posluchače. A tohle EP je ilustrativní příklad. V recenzi na předchozí nahrávku "Gameplay" jsem napsal, že si dovedu docela dobře představit další dvě šestice skladeb, které by v mírně odlišném stylovém pootočení dotvořily dohromady velmi třeskuté album. Mise téměř splněna. Není jich sice šest, ale čtyři. FNTM se tentokrát představuje v o něco tanečnějším rytmu. A také jako milovník oldschoolových pecek. Samply z kultovních skladeb například od CeCe Peniston či Bananaramy zasadil do kontextu aktuální taneční scény a prodloužil tak jejich životnost o další léta. Zábava, zábava, zábava. A v těsném spojení s "Gameplay" velmi sofistikovaná zábava. Jestli domácí scéně dlouhodobě něco chybí, tak schopnost vyprodukovat dobrou komerční nahrávku, která by se neopírala o kytary. Cesta popových interpretů za současným zvukem už nemusí vést za hranice, ale k FNTMovým dveřím ve Vsetíně.

FNTM - Cruel Summer EP ... poslech, download

Volby 2013: Proč podpořit Madame Pepper?

22. října 2013 v 19:27 | Petr Balada |  Madame Pepper
DÁTE LIDEM PRÁCI! ... Nezanedbatelná skupinka lidí bude mít díky Vám práci.


POSÍLÍTE ČESKOU EKONOMIKU! ... A protože budou mít práci, dostanou za ni odměnu, kterou utratí.


PODPOŘÍTE TRANSPARENTNÍ FINANCOVÁNÍ! ... Můžete online kontrolovat stav účtu.


PODPOŘÍTE DOBŘE FUNGUJÍCÍ DUO! ... Evropská kultura žije!


POMŮŽETE STVOŘIT UMĚLECKÉ DÍLO! ... Stanou se z vás mecenáši umění.


A POZOR!

VÁŠ HLAS NEPROPADNE! ... V případě, kdy nebude dosaženo stanovené hranice, bude vám hlas vrácen.


VÁŠ HLAS BUDE ODMĚNĚN! ... V případě, kdy bude dosaženo stanovené hranice, náleží vám odměna.


Podrobné informace naleznete ZDE!

Kolem a kolem ... o rozchodu Charlie Straight

21. října 2013 v 19:31 | Petr Balada |  Kolem a kolem
Ačkoliv většinou nepodléhám citovému pohnutí, které by se týkalo reakce na ukončení (přerušení) hudební kariéry byť sebeoblíbenějšího umělce, oznámení o konci Charlie Straight mě přeci jenom přinutilo alespoň s lítostí uznat, že je to škoda. A to zejména s ohledem na koncert, kterému jsem byl zhruba před měsícem přítomen. Během jeho průběhu jsem několikrát uznale pokyvoval hlavou nad tím, jak moc chlapci vyzráli, a byl pyšný, že jsou domácí.

Myslím si to i teď. Odvaha tento krok učinit v této podobě není úplně samo sebou. Rychlé strhnutí náplasti je vždy obtížnější, než postupné odlepování mající v této branži mnohdy podobu vzájemného obviňování a vynášení zákulisních tahanic spřízněným novinářům. Konec činnosti má pak podobu nekonečné agónie, která neprospívá nikomu. Největší ocenění proto zaslouží rozhodnutí nechat jméno kapely spát. Také za to kšiltovku dolů.

Před nedávnem jsem zde informoval o průniku Charlie Straight do britského rádia BBC London. Živým vystoupením však jejich účinkování na této prestižní rozhlasové adrese neskončilo. Do svého track listu zařadil skladbu "Coco" Steve Lamacq moderující pro BBC Radio 6 Music. Pokud k tomu připočtu letošní účinkování na talentovém festivalu The Great Escape a jejich ambici dostat se na Glastonbury, nedá se napsat, že kapela skončila na vrcholu, nýbrž před vrcholem, kterého v České republice nikdy dosáhnout nemohla.

Když to vezmu kolem a kolem, rozchod Charlie Straight je pro českou scénu ztrátou. Nebylo pro ně malých cílů, a přesto zůstávali nohama na zemi. Nikdy netrpěli syndromem malého přehlíženého národa, který umí všechno nejlíp. Hudebně se dostali do stádia, kdy už bylo možné představit si je fungovat v zahraničí. Byli zdravě ambiciózní. Věděli, co chtějí. Vědí to pořád. Jen už toho nejsou schopni dosáhnout společně. Je na místě jim poděkovat a popřát úspěch v dalších kariérách. Hoši, děkujem!

Poslední ohlášené koncerty: 8.11. Prachatice, 9.11. Louny, 26.11. Brno

The Drain - We, Love, We ... 80% (poslechový graf)

20. října 2013 v 17:10 | Petr Balada |  recenze cz



















The Drain - We, Love, We ... poslech / nákup
The Drain - fb

The Drain: pražská kapela, která se žánrově přiznává ke garage glam. Mezi své oblíbence řadí například The White Stripes, The Kills, Queens of the Stone Age. První demo pochází roku 2007, debut "Get Back to the Swamps, Death" vydali o tři roky později. Následovalo EP "Boy Boy Girl Girl Boy" (2011) a prozatím poslední položkou v jejich diskografii je novinka "We, Love, We".



Album tip: Kevin Devine - Bubblegum

19. října 2013 v 17:51 | Petr Balada |  Hudba
Pokračujeme v rockovém víkendu. Po včerejší představovačce kapely Marmozets přichází na řadu umělec, který muzikou skutečně žije. Zpěvák, skladatel a textař z Brooklynu Kevin Devine má ve svých třiatřiceti letech velmi bohatou diskografii. Budovat ji začal před jedenácti lety, a jak připomíná server buzzfeed.com, šest svých alb vydal pod pěti různými labely, aby si pro aktuální dvojalbum založil pro jistotu značku vlastní. Právě novinka z tohoto týdne "Bulldozer" / "Bubblegum" je důvod, proč o tomto výjimečném hudebníkovi právě čtete. Natočit ji mohl díky úspěšné sbírce vyhlášené na kickstarter.com, kde se mu podařilo vybrat bezmála sto patnáct tisíc dolarů. Stejně jako kdysi dávno domácí Southpaw, rozdělil Kevin Devine čerstvý repertoár na měkčí a tvrdší část. Umírněný "Bulldozer" je ukázkou ryzího písničkářství v indie folkovém obalu, zatímco výživnější "Bubblegum" prská místy až punkovou energií, což z této (lepší) poloviny dvojalba dělá ve spojitosti s aktuálními texty velmi výbušný materiál, který stojí za to si dopřát i opakovaně, a to velmi hlasitě. "Fiscal Cliff" o americké politické krizi, "Private First Class" o pocitech, který v něm zanechal čin Chelsea Manninga. Škoda, že nemáme nikoho podobně přesvědčivého, kdo by psal i zpíval o celospolečenských tématech v takto luxusním balení. Obě alba nabízí Kevin Devine k poslechu zde.


Track Tip: Marmozets - Move Shake Hide

18. října 2013 v 19:26 | Petr Balada |  TrackTip
Marmozets. Zapamatujte si jejich jméno. Za měsíc vydávají singl, který už nyní budí silné vášně a i přes nekompromisní nářez se titulní (vpravdě vynikající) věc "Move Shake Hide" dostala do rotace BBC 1, přičemž ji do svého tracklistu zařadil mj. Zane Lowe, což je téměř jistota mediálního výsluní příštích týdnů. Doposud Marmozets chovaly v úctě především žánrově spřízněné servery. Například Kerrang o jejich prvním EP z roku 2011 napsal, že je to jeden z nejlepších debutů vůbec, aby se o následující "Vexed" EP pro změnu Rock Sound dopustil výroku o nejvíce vzrušujícím novém soundu přicházejícím z Velké Británie. A před několika dny pak kapela oznámila, že po šesti letech existence podepsala celosvětovou smlouvu s rockovým labelem Roadrunner Records (např. Nickelback, Korn, Lenny Kravitz) spadajícím do stáje Warner Music Group. Marmozets mají zkrátka našlápnuto. Mimochodem v květnu letošního roku si zahráli na festivalu nových talentů The Great Escape, a to ve stejný den jako naši Charlie Straight.


Eggnoise - 4 ... 70%

13. října 2013 v 15:58 | Petr Balada |  recenze cz
Když "Čtyřku" poslouchám, říkám si, že to jsou docela obyčejné písně. Podzimní, hravé, zábavné, zádumčivé, tísnivé. Každý si podle nálady najde tu svou. Ale právě ta zdánlivá obyčejnost je dělá tuto sezonu výjimečnými. Ve chvíli, kdy na trh vstupují nahrávky přemrštěné ve svých ambicích a přešlechtěné v aranžích, není větší radosti, než si pustit album stvořené z prosté chuti tvořit.

Připouštím, že sólový projekt Ondřeje Galušky mi sedl lépe, ale ve finále mají obě desky leccos společného. Jsou sebraným spisem daným do kupy za účelem naplnit stopáž dlouhohrající nahrávky. Fungují po jednotlivých písničkách daleko lépe, než vcelku. A stejně jako u "O.G. And the Odd Gifts" mi i na "4" chybí více českých textů, protože ty, co tu jsou, jsou zkrátka dobré (abych citoval sám sebe). Navíc mi připadá, že mateřština si s hudbou Eggnoise velmi dobře rozumí.

Pokud ovšem nedojde k něčemu tak šílenému, jako je skladba "PAT" připomínající divoký improvizační rej. V té chvíli je volba jazyka nezpochybnitelná. Angličtina se tu vpíjí do notového zápisu, aby z něj o kousek dál zase vystoupila v hypnotické křeči, která by v češtině byla směšným bolestivým výkřikem. Touto krátkou diagnostickou vsuvkou jsem se dostal k nejlepším skladbám.

Vedle "PAT" za ně považuji obě koncertně vyzkoušené písničky "Houpacího koně" a "Anytime 8". Velmi silné aranže z nich dělají jedny z nejpovedenějších letošních nahrávek vůbec. Radost rozdává i závěrečná "Něco se" (s hostující vokální výpomocí Lenky Dusilové), která zřejmě nejzřetelněji odkazuje k deset let starému debutu Eggnoise. Jen ta skotačivá trubka tu schází. I bez ní ale "4" patří rozhodně k tomu lepšímu z podzimní hudební nabídky.

Eggnoise - 4 ... nákup

Never Sol - Under Quiet ... 65%

6. října 2013 v 16:34 | Petr Balada |  recenze cz
Bylo to nejdelších čtyřicet devět minut strávených nad jedním albem. Dvakrát. Obě doposud nejlepší nahrávky, které zdobí hlas Never Sol ("Hands" v akustické verzi a "Gone" ve spolupráci s Floexem), na něm nejsou ani jako bonusové přílepky. Co tedy "Under Quiet" obsahuje? Experimental pop na dvanáct způsobů. Písničky pohrávající si s formou. Porušující zaběhnutý řád slok, refrénů a silných melodických linek. Místo toho se tu vrství zvuk na zvuk, mísí se elektronika s akustikou. Výsledek pak odpovídá spíše scénické hudební koláži, než klasickému popovému songu. A to nejen v rámci scény domácí, ale i zahraniční.

Většina písniček představuje model vykupitelské desátky kritikům, kterou jednou za čas na album umístí každá popová diva, aby ukázala, že není jen strojem na komerční hity. Vždy však v množství menším, než malém, tedy nepřekračující jeden kousek. Ve větším počtu se z toho stává nuda. Vyšperkovaná forma přehluší obsah. Jako se stalo právě v případě debutu Never Sol, kdy není jasné, zda se náhodou nejedná spíše o další desku EOST, než o prvotinu zajímavé zpěvačky. Bohužel, přispívá k tomu i její stylizovaný vokální výkon.

Dramatičnost výrazu ukazuje na možnost, že Never Sol je ze všeho nejvíce role, ve které se osobitost její představitelky Sáry Vondráškové poněkud ztrácí. O to více posluchač zpozorní ve chvíli, kdy přeci jenom pronikne na povrch civilnost. "Run With The Wolves" nebo "Burning" podobné momenty obsahují, ale celkově je jich zoufale málo.

"Under Quiet" není vykupitelskou deskou českého popu. Už jenom proto, že s popem obecně toho má málo společného. Nejspíše to byl i záměr. Na někoho fungovat bude, na někoho nikoliv. Je to album z podobného ranku jako loňský debut Borise Carloffa. Dobře vyprodukovaná okázalá prázdnota.

Never Sol - Under Quiet ... nákup
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...